Domácí úkoly? Hlavně pro dospělé
Mediální diskuse bývají ploché a nejinak to je v případě domácích úkolů. Chlapík, co si říká „Táta parťák“, mediální ambasador dalších taťků a mamek, volá po konečném řešení, tedy pardon, po úplném osvobození od jha domácích úkolů, jež reprezentuje útlak systému a okrádá děti a rodiče o svobodu učení. Svoboda učení je v této stejnojmenné skupině definována jako nulový zásah státu do toho, jak a zda rodiče vzdělávají své děti. Do toho prý nikomu nic není a domácí úkoly jsou jen prodlouženou rukou nenáviděné povinné školní docházky.
Naproti tomu najdete mraky tradicionalistů, kteří vycházejí z představy, že co bylo dobré pro ně, to je dobré i pro jejich děti. A že jim to pomohlo, o tom žádná, podívejte, jak vzdělaní jsou. A ti, kteří neoplývají takovým sebevědomím, zase míní, že domácí úkoly pomohou jejich dětem naučit se víc na základě jednoduché úvahy, že více učení dělá více vzdělání. Mezi učiteli se bude názorové spektrum dělit převážně mezi ty, kteří považují úkoly za své nezadatelné právo a nezbytnou součást vzdělávacího procesu, a ty, kteří si jednoduše řekli, že to tak není.
Nechci podceňovat, ale rešerši o tom, co říká výzkum o domácích úkolech, si pravděpodobně udělal málokdo. Podle jednoho respektovaného existuje pozitivní korelace mezi domácími úkoly a výsledky vzdělávání u starších dětí, řekneme od 2. stupně základní školy. Podle dalších jsou úkoly velmi důležité u dětí, které pocházejí z prostředí chudého na podněty. Ty se musí ve škole vyrovnávat s nelehkým handicapem a je prokázáno, že vhodná práce s učením doma jim ho může pomoci překonat. Samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že doma často není nikdo, kdo by jim mohl pomoci.
A tím se dostáváme k jádru věci. Domácí úkoly mohou mít ve vzdělávání svůj význam, pokud respektují odlišnosti mezi dětmi. Pokud jsou individualizované. Nemá smysl obtěžovat dítě, které skvěle ovládá probíranou látku, tím, co umí. Místo toho se může pokusit dostat se na vyšší level. S dětmi, které bojují, je naopak třeba citlivě opakovat to, co je třeba upevnit. To směřuje k individualizaci výuky a na tu je třeba mnohem větší investice do škol a učitelů. A v tom Česko v mezinárodním srovnání prokazatelně selhává. Za domácí úkol tedy pro všechny dospělé: naučit se základní gramatiku vzdělávání!