Miliardy? To jde úplně mimo mě

Milan Škriniar exkluzivně pro MF DNES. Stane se nejdražším Čechoslovákem historie?

MF DNES - - SPORT -

Jan Palička reportér MF DNES na Slovensku

ení úplně snadné vysvětlit, proč mu fanoušci Interu Milán přezdívají Skri.

Protože kdyby na něj volali křestním jménem Milan, museli by se hanbou propadnout. Milan je totiž název městského a nenáviděného konkurenta.

„Zatímco u nás se říká, že Inter hraje proti AC, všude na světě je to Inter versus Milán. A já do toho příliš nezapadl,“vzpomíná slovenský stoper na loňský přestup.

Fanoušci se těšili, jak dorazí vyhlášené jméno. Hit za velké peníze. Nový defenzivní superman.

Jenže přišel Škriniar, obyčejný kluk ze Žiaru nad Hronom, odchovanec Žiliny, který si nepotrpí na rozmáchlá gesta.

„Četl jsem si o sobě, že se jmenuju špatně a ještě mám tu drzost hrát za Inter,“usmívá se vyhlášený spáč nad dopolední kávou.

Stačila jediná sezona a z 23letého obránce, který v Sampdorii kopal vedle útočníka Patrika Schicka, je drahokam. Jeden z nejlepších obránců Evropy. Muž, za kterého Barcelona nebo Manchester United nabízejí dvě miliardy korun. Tolik nestál ani Pavel Nedvěd!

Milane, je pro vás přestupová částka téma?

Nijak zvlášť jsem to nevnímal a nevnímám ani teď. Kdybych si to připustil, jen by mě to nutilo, abych dělal chyby: Proboha, tolik peněz! To se musím roztrhat, abych se jim vyplatil! Prostě jsem přestoupil a makám dál.

To jde nevnímat miliardy?

Nevím ani, jestli ty sumy, které poletují v novinách, nejsou virtuální. Nedělám si z toho hlavu.

Guardiola by vás chtěl do Manchesteru City. Mourinho do United. Valverde do Barcelony. Ozval se vám některý z trenérů?

Vůbec ne. Proto říkám, že to můžou být jen šumy.

Asi nebudou, v Interu Milán jste loni odehrál úplně všechny minuty. Chtělo by se vám ještě výš?

Nehrnu se nikam. I kdybych v Interu zůstal zbytek kariéry jako Marek Hamšík v Neapoli, budu spokojený. Inter je velký klub, který překonal krizi a hraje Ligu mistrů.

A v jaké fázi kariéry jste vy?

Nemůžu říct, že na vrcholu, protože je mi teprve třiadvacet. Možná prožívám přelom. Loňským přestupem do Interu jsem se ocitl na úplně jiné úrovni, první sezona vyšla a teď bude klíčové, jestli vyjde i ta druhá. Je snadné vyletět nahoru, obtížnější bude udržet se tam.

To je rozumný přístup, že si to uvědomujete. Mimochodem, ani výraznou italskou gestikulaci nepoužíváte.

Je to chytlavé, že? Když Italové klábosí u kávy nebo se rozčilují na hřišti, divoce u toho máchají rukama, ale já to k životu nepotřebuju. Aspoň zatím (úsměv).

Létají kolem vás miliardové částky, ale vzpomenete si na chvíli, kdy jste zjistil, že by vás fotbal mohl živit?

Když jsem se za holandského trenéra Adelaara dostal do áčka Žiliny. Bylo mi sedmnáct a pravidelně jsem kopal slovenskou ligu. Tehdy jsem si řekl: Má to smysl! Náš ročník pětadevadesát byl vynikající, jenže spousta talentovanějších kluků skončila ve třetí čtvrté lize. Slehla se po nich zem.

Proč jste vydržel vy?

Záleží na vůli. Na podpoře.

Na trenérovi? V žilinském dorostu vás vedl Vladimír Labant, někdejší hvězda Sparty či Slavie.

Byl jedním z těch, kteří mi ukázali směr. Nenuceně nám vyprávěl zážitky z kariéry. Mluvil o Lize mistrů, taky o tom, jak mu spoluhráč Gabriel v derby zlomil nohu. Labant poznal opravdu velký fotbal a my jeho zkušenosti hltali.

Vám nějakou speciální radu dal?

Poprvé mě ze středu zálohy posunul na stopera. Sice provizorně, ale přece. Jako každý kluk jsem miloval, když jsem mohl dávat góly a hnát se dopředu. Stoper? To nikdy! A vidíte, teď je tam moje místo. Vyhovuje mi, když můžu gólům zabraňovat, to mě naplňuje.

Když vás Žilina v lednu 2016 prodala do Sampdorie Janov, musel jste hodně přidat?

Spíš jsem se nesměl zlomit. Byla to životní zkouška, protože pod trenérem Montellou jsem vůbec nehrál. Půl roku ani ťuk.

Proč?

Netuším. Ani jsem netrénoval s týmem. Zatímco šli kluci pracovat, já zůstával stranou a kopal si s bandou dorostenců. Byl jsem kompars. Ptal jsem se sám sebe: Mám bojovat? Neměl bych se spíš sbalit, vrátit se a hrát v Žilině na pohodu? Italsky jsem neuměl, zápasy se mě netýkaly. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych se tenkrát poddal.

To není tak dávno. Co se zlomilo?

V předposledním kole mě Montella postavil proti Palermu. Do základu. I když jsme prohráli 0:2, všude mě chválili. Pak mě reprezentační trenér Kozák vzal na mistrovství Evropy a všechno se začalo obracet.

Možná Sampdoria pochopila, že neudělala špatný nákup.

Hlavně přišel nový kouč Giampaolo, korun by mohl stát Milan Škriniar, pokud ho Inter Milán prodá. který mi řekl: Nikam tě nepustím, pode mnou budeš hrát! Já chtěl pryč, klidně na hostování, ale hlavně pryč.

Bod zlomu! Zažil jste sezonu snů a přestup do Interu. O co jste teď lepší hráč?

O veliké sebevědomí. Nejen jako hráč, ale taky jako člověk. Když se vám daří, cítíte se ve všech ohledech líp, je to komfortnější zóna. Když jsem nehrál a nevěděl proč, všechno jsem viděl černě. Proč bych se měl učit italsky, když mě nechtějí? Proč bych se měl v tréninku snažit, když stejně nekopu?

Italská liga je vůbec specifická, protože lpí na taktické disciplíně. Bylo těžké si zvyknout?

Záleží na tom, jaký přístup člověk zvolí. Pokud chcete hrát obyčejný fotbal, Serie A vás k sobě nepustí. Já se učit chtěl a trenér Giampaolo to oceňoval. Tréninky byly jeden velký taktický dril. Hlavně obranná linie musela mít všechny pohyby sladěné. A to jsou čtyři lidi najednou! Musíte být na vteřinu přesní, protože každý detail rozhoduje.

Co jste se naučil hlavně?

Být v bočním postavení, abych měl co největší šanci zareagovat na pohyb útočníka.

Děláte ještě chyby?

korun stál Škriniar loni, když přestupoval ze Sampdorie.

Jasně, protože bez chyb by všechny zápasy skončily 0:0. Často máte jen mžik, abyste se rozhodl správně. Vycouvat? Jít dopředu? Někdy se holt spletete.

V Lize mistrů se zatím nepletete. Porazili jste Tottenham i Eindhoven.

Liga mistrů je něco neskutečného. Pohádka. Když mi bylo čtrnáct a podával Nejdražší ze Slováků jsem v Žilině míče, už tehdy jsem tajně snil, že jednou bych mohl být přímo na hřišti.

A sen se splnil.

Jakmile jsme před domácím zápasem s Tottenhamem nakráčeli na hřiště a pustili hymnu Ligy mistrů, úplně jsem se oklepal, jak mi po těle naskočila husí kůže. Všechno bylo navíc umocněno tím, že Inter nehrál Ligu mistrů sedm let, takže tribuny zpívaly: Čééémpions!

Ligu mistrů hraje taky Patrik Schick, váš bývalý spoluhráč ze Sampdorie.

Hlavně velký kamarád. On byl v týmu jediný Čech, já jediný Slovák. Konečně jsem si mohl pokecat. Navrch jsme si rozuměli povahově, takže pohoda. I během soustředění jsme spolu bydleli na pokoji.

Patřil vám Janov?

To spíš Patrikovi. Chodili jsme spolu na večeře, na pláž a jakmile se k nám přitočili fanoušci, hned pokřikovali: Schick! Schick! Schick!

I kdybych v Interu zůstal zbytek kariéry jako Marek Hamšík v Neapoli, budu spokojený. Inter je velký klub, který překonal krizi a hraje Ligu mistrů.

Nezáviděl jste?

Vůbec ne. Nelze srovnávat útočníka s obráncem. On střílel góly, logicky byl daleko populárnější.

Jak jste ho bránil při tréninku?

Ted mě napadá, že jsme proti sobě skoro nikdy nehráli. Jinak Patrik je vynikající útočník. Ve všech činnostech na vysoké úrovni. Rychlý, technický, silový, gólový. A navíc levák.

Jenže v AS Řím nehraje.

Mrzí mě to, bohužel Edin Džeko je na hrotu strašně silný a nenasytný konkurent, který nikdy nemá dost. Když dá dva góly, ukáže trenérovi, že chce dát třetí. Paťo musí mít trpělivost. Věřím, že se v Římě prosadí.

Prosadí se v Trnavě proti vám, při derby v Lize národů?

Ať vyhraje ten lepší. Já samozřejmě věřím Slovensku.

I když jste se narodil až po rozpadu Československa, cítíte velkou rivalitu?

Nebudu tvrdit, že je to obyčejný zápas, ale dřív to muselo být ještě daleko žhavější. Fanoušci se těší, to vnímám velmi. Když za námi na sraz dorazil předseda svazu, hecoval nás: Diváků by přišlo tolik, že bychom trnavský stadion vyprodali dvakrát. Těším se. Bude to fajn.

Milan Škriniar má našlápnuto. Chtějí ho Barcelona i oba obři z Manchesteru. Zaplatí dvě miliardy? Foto: Profimedia.cz

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.