Velký bratr na nás mrká z Číny
Čína si ráda hraje na sebevědomou velmoc, která by se postupně měl stát symbolem 21. století. Chce převzít žezlo od Spojených států. I prezident Miloš Zeman je fascinován jejím boomem. „Já jsem přijel do Číny, abych se od Číny učil, jak zvýšit hospodářský růst, jak stabilizovat společenský řád,“řekl před časem. Jenže to není zadarmo. Úspěch hyzdí mnoho skvrn. Stačí se podívat na způsob, jakým řeší problém ujgurské menšiny v provincii Sin-ťiang. Klasický příklad čínské stabilizace řádu. Více než devítimilionová muslimská skupina se vždy vymykala. Nelíbí se jí, že centrální vláda prosazuje politiku absolutního kulturního, náboženského a politického přizpůsobení. Islám sice lidé velmi omezeně pěstovat mohou, ale pod dozorem, aby snad, nedej bože, někdo nezpochybnil noty, které přišly z Pekingu.
Jistě, existuje mnoho negativních příkladů, kdy menšina, ať už národní, či náboženská, dokázala rozvrátit stát. Jenže i ona má právo v místě, odkud po generace pochází, vyjádřit svůj názor a získat opravdovou, nejen nominální autonomii. Název autonomní ujgurská oblast Sin-ťiang totiž nezakryje, že v reálu nic neznamená.
Čína tam za boj proti náboženskému extremismu skrývá ničení cizorodé kultury, v rámci níž se postupně snaží vymýtit tradiční zvyky. A vytváří tak vězení bez mříží, kde diktuje, jak mají lidé žít. Taková předzvěst velkého bratra. Všude stojí policejní zátarasy, lidi sledují kamery, které je dokážou okamžitě identifikovat, aby vyhodnotily nebezpečnost daného jedince. Dělají se databáze DNA.
Ujguři proto mnohokrát sáhli k teroristickým útokům. Měli pocit, že je nikdo neposlouchá. Není to nástroj chvályhodný, ale musíme si uvědomit, že žijí v podobných podmínkách jako my za protektorátu.
Čínská reakce byla předvídatelná. Došlo k přitvrzení kontrol. Šikana a porušování lidských práv přesáhly snesitelnou míru. Pokud svět upozornil na hrubost Pekingu, odpovědí mu bylo mlčení či odmítání. Až donedávna, kdy Čína změnila taktiku.
V rámci snahy ukázat se v lepším světle rozhodla se potlačování Ujgurů prodat jako pozitivní převýchovu. A přiznala, že po celém Sin-ťiangu existují zařízení, ve kterých jsou „dobrovolně“zavřeni Ujgurové, kteří by mohli potenciálně zemi ohrozit a napojit se na nějakou teroristickou skupinu. Prý sami souhlasili s převýchovou. Podle odhadu by jich tam mohlo být až milion.
Najednou se vynořila řada zpráv od těch polepšených, jak se pak snadno zapojili do společnosti. Jenže to představuje jen propagandistický balast, který nezakryje to, že Čína se neohlíží nalevo ani napravo, když prosazuje své velkolepé plány.
Její strategie kontroly menšiny částečně funguje. Teroristických útoků ubylo, ale pod povrchem narůstá napětí a pocit velké křivdy. Dlužno dodat, že Čína jinak podobné situace řešit neumí. Pokud se komunistická strana setká s jinakostí, potlačí ji silou a indoktrinací. To si s sebou nese už od svého zrodu. A jestli ji něco dokáže vyděsit, je to možnost rozkladu země. Čína s tím má historicky špatné zkušenosti.
Jenže strach neomlouvá její drsný způsob potlačování práv v autonomní oblasti. A Sin-ťiang nastavuje krásné zrcadlo všem, kteří se chtějí přesvědčit, jak bude v budoucnu velký bratr nahlížet do našich domácností a jak se bude kontrolovat správnost názoru, bez ohledu na to, kdo ho vydá. Pokud si někdo myslí, že Čína je jiná a v Evropě nic takového nehrozí, měl by se probudit, vždy se najde skupina, kterou bude stát chtít „kontrolovat“, a nemusí jít o muslimy, i když se to snad obejde bez násilí i převýchovných center a nějak se to vecpe do demokratických mantinelů.