S pirátskou pýchou za manželství

Jsme pro svobodnou a vzdělanou společnost a rovné manželství – je v západní Evropě standard, odpověděl šéf pirátských poslanců Jakub Michálek, proč ve Sněmovně lobbuje za to, aby spolu mohli uzavírat sňatek dva muži nebo dvě ženy.

Pirátův „západoevropský standard“existoval před deseti lety jen ve třech evropských zemích. Před šestnácti lety v žádné. Když tedy devětadvacetiletý politik zahajoval předposlední rok povinné školní docházky, vůbec nikde si muž nebral muže ani žena ženu.

Dnes to nicméně má být dle poslance základní kritérium svobody a vzdělanosti, standard, který může ignorovat pouze společnost nesvobodná, nevzdělaná, nezápadní, neevropská a nestandardní.

Nevykročíme-li ke kořenům zmíněné svobody a vzdělanosti zrovna o čtyři tisíce let zpátky k počátkům starého Řecka, opomeneme-li Řím a jeho právo, pohanské kulty, průniky křesťanství i judaismu, přeskočíme-li středověk a skromně se soustředíme jen na jádro a vývoj evropské svobody a vzdělanosti od počátku novověku, pořád nám na onom „pirátském standardu“něco nehraje. Epocha, v níž uzavírali sňatek jen muž a žena, vede ve své délce na body 50:1. Neboli v dějinách bohaté evropské svobody a vzdělanosti nenacházíme ani stopy po stejnopohlavním manželství.

Vzdělanost i svoboda se vyznačují tím, že postupně rostou ze svých základů a sílí v nich. Že se svoboda nedá předávat, sledujeme na Blízkém východě. Kdyby se dala vyvážet vzdělanost, vyřešíme většinu problémů Afriky. Ne to, co je na evropské svobodě a vzdělanosti jedinečné, je jejich zrání v čase a pevnost v základech.

Některé dílky tradice opadávají, jiné se nově uchytí, občas se moudře experimentuje, jindy se zvyk správně opustí. Každý, kdo je evropskou vzdělaností políben a má k ní kapacitu, však musí vědět, že právě ony základy a vše, co se na nich postupně navršilo, definují standard. Standard se nevymýšlí při pohledu z okna, pod vlivem módy ani emocí. Standard se dá nahmatat v základech. Manželství mužů ani manželství žen se v základech nahmatat nedá.

Neznamená to, že by se společnost měla zříkat všeho nového. Požadavek homosexuálů, aby vzala konečně v potaz, že ve své přirozenosti utvářejí stabilní partnerství, je skutečný a pravdivý. Diskuse o tom, jak se to má odrazit v právu, je rovněž na místě. Pirátova slova však odkrývají, proč je část společnosti na tuto diskusi alergická, hrozí se jí a vůbec ji nepřipouští. Na okraji debaty, v jejím extrému křičí obrovská nabubřelost a pýcha, nepokora k evropské vzdělanosti a svobodě, k jejím základům, ke všemu, co se na nich postupem doby navršilo.

Jedna věc je pokusit se vůči kořenům vymezit obohacujícím experimentem, něco jiného je urážet ty, kdo kořeny pokorně ctí, nálepkou, že se jim zpronevěřují. Takového faulu se nemůže dopustit člověk vzdělaný ani svobodomyslný. Tak argumentuje nevzdělanec a despota.

Prosadí-li se tento postoj, přispěje nejen k tomu, že se manželství nezmění, což je legitimní. Ale homosexuálové kvůli němu budou významnou částí společnosti vnímáni jako nepřátelé, kteří usilují o zborcení známého světa, o jeho vytržení z přehledných a bezpečných základů, což se mimo jiné už teď projevuje strachem, že chtějí zničit tradiční rodinu. Je to pochopitelně blbost, každý homosexuál není fanatik, arogantní a nevzdělaný levicový liberál, je to jen člověk přitahovaný týmž pohlavím. Snad to pochopí i politici a aktivisté, kteří chtějí těmto lidem pomoci. Jinak je ve snaze upevnit jejich místo ve společnosti mohou snadno vyštípat na její okraj.