Pocta Coppimu
Věčný souboj Giro versus Tour pokračuje. Přetáhne hvězdy?
Tom Dumoulin, letos druhý na Giru i Tour, se minulý týden po prezentaci tratě příští Tour nechal slyšet: „Není pro mě právě ideální.“Jediná individuální časovka, pouhých 27 kilometrů dlouhá, to se lídrovi týmu Sunweb nelíbilo.
„Uvidíme, s čím přijde Giro,“pronesl pak mnohoznačně.
Giro včera na prezentaci svého 102. ročníku odhalilo slavné vrcholy Mortirolo a Gavii, pět vysokohorských etap – ale také tři časovky o celkové délce 58 kilometrů!
Těmi chtějí Italové nalákat Dumoulina, ale i Gerainta Thomase, šampiona Tour. Zatímco letos růžový Chris Froome se chce v roce 2019 soustředit jen na Tour, jeho týmový druh Thomas si vzal čas na rozmyšlenou: „Do konce roku se rozhodnu, kterou Grand Tour pojedu.“
Podobně jako krajan Simon Yates z Mitcheltonu-Scott, rovněž Thomas připomíná: „Na Giru mám nedokončenou práci.“Předloni tu musel odstoupit kvůli zranění, Yates pro změnu letos ztratil růžový dres v předposlední horské etapě.
Podaří se Italům přetáhnout je na své klání?
Už více než 100 let se dějiny Giro a Tour i takto prolínají a ovlivňují. Zpočátku Giro svého francouzského sourozence napodobovalo, zato v 60. letech ředitel závodu Vincenzo Torriani vyhlásil: „Předeženeme Tour. Budeme ještě slavnější.“Ten úkol byl nesplnitelnou misí, Tour nadále těžila ze svého věhlasu i ideálního prázdninového termínu. Giro naopak střídalo šedivá léta a období finančních krizí i přehnaného italocentrismu s památnými ročníky, nabitými zvraty, které jim Tour často mohla jen závidět.
Giro jako umělecké dílo
„Nejtěžší závod v nejkrásnější zemi,“stvořili Italové slogan pro Giro. Ano, skutečně je těžší než Tour, shodují se profesionálové, kteří okusili oba podniky. Ovšem Tour je větší stres, dodají vzápětí.
Když Gazzetta dello Sport v roce 1909 „okopírovala“Tour, už šest let starou, převzalo od ní Giro i tehdejší hodnocení celkového pořadí, do kterého se nesčítaly časy, nýbrž body. Když se Tour v roce 1910 vydala v Pyrenejích poprvé do velehor, reagovalo Giro o rok později zařazením průsmyku Sestriere. Když Tour zavedla žlutý dres pro lídra závodu, přispěchali Italové s růžovým.
Jindy byli sami inovátory. Zatímco Henry Desgrange, konzervativní ředitel Tour, zatvrzele odmítal zařadit do svého závodu časovky, Armando Cougnet ji z pozice šéfa Gira poprvé uvedl v ročníku 1933 a hned na 62 kilometrů. „Co je to? Jen test brutální síly, žádný mozek, žádná taktika,“stěžovali si cyklisté, přesto se novinka se ujala. V další sezoně už ji měla v programu i Tour.
Po 2. světové válce přišlo Giro jako první s pojízdnou ambulancí nebo s horskou časovkou, představilo velikány Stelvio či Gavii. Nevlídná alpská Gavia bude ve 2618 metrech též střechou příštího ročníku, který organizátoři zároveň pojali coby poctu „šampionovi všech šampionů“Faustovi Coppimu u příležitosti 100. výročí jeho narození. Proto vyvrcholí 11. etapa v Novi Ligure, kde žil. Právě po skončení Coppiho éry začal ředitel závodu Torriani přetahovat zahraniční hvězdy, aby získal Giru ještě větší prestiž. V roce 1960 zaplatil hvězdnému Jacquesi Anquetilovi obrovský balík peněz, aby nestartoval na Tour a jel jen Giro. Francouz se přeplatit nechal, vyhrál Giro a místo Tour si užíval u moře na riviéře.
„Tratě, které vymýšlím, jsou umělecká díla. Jsme kreativnější než Tour,“říkával Torriani a Giro přivedl po mostu ze svázaných loděk dokonce až na náměstí Svatého Marka v Benátkách.
Další mocný útok na výsostné pozice Tour vyhlásil zkraje 21. století jiný jeho ředitel, Angelo Zomegnan.
Ať se Tour učí také od nás
Ve Veroně, kde vyvrcholí na antickém amfiteátru ročník 2019, končilo dramatické Giro i v roce 2010. Zomegnan tehdy pozval coby hosta šéfa Tour Christiana Prudhomma a hrdě předváděl ochozy plné bouřících tifosi. „Tohle je italská odpověď na Champs-Élysées,“povídal Francouzovi. „Servírujeme Giro all inclusive, s podivuhodnými etapami. Tour je Tour, největší závod na světě. Ale my jsme teď pokrokovější. Tour se může učit i od nás.“
Toho roku byl 56letý Zomegnan na vrcholu moci. Jenže nepoznal, kdy zpomalit. Následující ročník napěchoval tolika těžkými etapami, až si přední cyklisté začali stěžovat, že jim „bývalý novinář ordinuje brutální dávky práce, které sám nikdy neokusil.“Zomegnana stála ostrá kritika ředitelské křeslo.
Ale Giro o svoji rostoucí prestiž v posledním desetiletí nepřišlo. Opakující se pokusy o double Giro–Tour a narůstající síla startovního pole k němu stále mocněji přitahovaly pozornost fanoušků.
V sezoně 2019 to nemá být jiné. „Půjde o typicky italské Giro,“říká současný ředitel Mauro Vegni. Což znamená nevyzpytatelné, divoké.
A méně předvídatelné než Tour.