Štědrá smlouva, nový dům, krásné góly Na vrcholu blaha

Hokejista Tomáš Hertl dělá čest názvu svého klubu Sharks. Silný a nebezpečný dravec řádí v NHL.

Karel Knap hokejový reportér MF DNES

eúprosně utíkaly poslední okamžiky, zoufalí San Jose Sharks už se porážce s New York Rangers dívali zpříma do očí. Ve chvíli nejtěžší jako blanický rytíř povstal Tomáš Hertl. Jak uvedl místní list The Mercury News, vyvinul kolosální úsilí, nádhernou střelou z otočky překonal slavného Henrika Lundqvista a 1,3 vteřiny před sirénou vyrovnal na 3:3. Třebaže San Jose poté partii ztratilo při nájezdech, nový vůdce mu zajistil aspoň bod.

Čtyřiadvacetiletý Hertl potvrdil, že dospěl v klíčového muže Sharks. Kouč Peter DeBoer na něj sází v nejvypjatějších chvílích. Ve 12 utkáních posbíral pět gólů a osm asistencí. A některé z jeho tref byly vskutku výstavní. „Nemůžu si stěžovat,“lebedí si. „Daří se mně i týmu. Strávili jsme dost času na cestách, přesto máme slušnou bilanci. V listopadu nás čeká hodně domácích mačů, tak doufám, že naženeme co nejvíc bodů. Budou se hodit.“

Těšíte se na podzim v Kalifornii? Vyrazíte do San Franciska, na pláž, či s partnerkou na večeři?

Pro mě znamená pohodu večer v obýváku na gauči. Přítelkyně něco uvaří, můžeme být jen spolu. Na výlety není moc času, protože hrajeme skoro každý druhý den. Ale jakmile se naskytne šance, zajedeme se někam podívat nebo půjdeme na koncert.

Jakou dobrotou na vás snoubenka Aneta udělá největší dojem?

Vaření jí jde hodně dobře. Pořád zkouší něco nového. Připravuje mi zdravější stravu, chutná mi pokaždé. Nejvíc mě potěší štrúdlem, který umí opravdu skvěle.

Prožíváte právě své nejlepší hokejové období?

Těžko říct. Určitě se mi daří. Pokračujeme ve spolupráci s Couturem. Děláme ještě víc bodů než dřív. Cítím se výborně, ale sezona je dlouhá. Určitě přijdou horší chvilky.

Teď jste se blýskl proti Rangers. Pamatujete na čtyři góly, které jste jim nasázel jako nováček?

Byl to báječný večer. Nikdy na něj nezapomenu. Snažím se dívat dopředu a soustředím se na to, co můžu dokázat v budoucnosti. Ale nedávno mě trklo, že je to vážně dávno. Že už jsem v San Jose šestou sezonu a jak rychle to uteklo.

Tenkrát jste zaujal spektakulární kličkou s holí prostrčenou mezi nohama. Před měsícem jste ji možná přebil zásahem po vyjížďce v oslabení, souhlasíte?

Jo, ta akce se povedla. Dokonce i táta, který si ze mě dělá legraci, že dávám samé ošklivé góly, prohlásil, že byla hezká. Potěšila mě. Ale já mám radost z každé trefy.

Počkejte, přece nemáte stejný pocit, když puk nevědomky tečujete holení. Myslíte to vážně?

Podívejte, v sestřizích vypadá taková akce líp. Je fajn, když mi ji kluci v kabině pochválí. Ale počítá se stejně a já jsem vděčný za každý gól.

Kdy vás při výpravě od vlastní modré napadlo, že se můžete dostat až k zakončení?

Viděl jsem, že mám proti sobě dva hráče. Trochu jsem zariskoval, jak jsem prohodil bekovi puk mezi nohama. Kdybych ho trefil do brusle, mohl jít soupeř do kontru, protože za mnou vystartoval i Couture. Zůstali bychom dva utopení vpředu.

Jenže vám se finta povedla a vy jste od mantinelu pádil k brance. Co vám letělo hlavou?

Byli jsme dva na jednoho, obránce se stáhl spíš ke Couchovi. Otevřel se mi prostor, viděl jsem místečko nahoře. Naštěstí jsem ho trefil.

Bratr si z vás občas utahuje, že jste dřevák. Že zahazujete moc šancí. Přestal teď?

To říká pořád! Ale aspoň jsem předvedl, že umím přesně vystřelit, a ne jen dorazit puk zblízka. Až příště začne, aspoň ho mám čím umlčet.

Pohotová byla taky rána, kterou jste poprvé překonal kamaráda Petra Mrázka z Caroliny. Byla ta branka zvlášť sladká?

V první třetině jsme ujeli v oslabení a on mě na poslední chvíli skvěle vychytal lapačkou. Napadlo mě, že mu snad nikdy góla nedám. Naštěstí pak přišla přesilovka a konečně jsem ho prostřelil. Takže už od něj neuslyším, že na něj nemám.

Špičkovali jste se po zápase?

Jasně. Napsal mi: „Stejně jsem to skoro čapnul!“

Dřív vás mořily trable s kolenem. Chybělo vám sebevědomí. Věřil jste stále, že se vše otočí?

Když jsem se zranil podruhé a potřetí, bál jsem se, že se to stane znova. Ale snažil jsem se na potíže nemyslet a makal dál. Věděl jsem, čeho jsem schopný. Pomáhala mi podpora přítelkyně, rodičů a dalších lidí okolo. Opakoval jsem si, že jsem pořád mladý a času mám dost. Naštěstí už dvě sezony nemám s kolenem problémy. Musím zaťukat! Cvičím, abych měl nohu silnou. Doufám, že už to tak zůstane do konce kariéry.

Před týdnem jste si v Nashvillu troufl i na parádní blafák. Cítíte se psychicky na vlně?

Samozřejmě si víc věřím. Povedlo se mi poslední play off. Trenér mě posílá na přesilovky, na oslabení, na poslední minuty. Na ledě jsem fakt hodně, což člověka povzbudí.

Spoléhá na mě tým i kouč. Není nic lehkého vyhrát vhazování nebo dát gól, když je to nejvíc potřeba. Když na vás všichni koukají.

Dostal jste roli, po níž jste bažil?

Přesně tak. Cítím se úplně super. Před rozhodující buly nesedím na střídačce, ale jdu na něj. Spoléhá na mě celý tým i kouč. Snažím se jim oplatit důvěru, kterou do mě vkládají. Není nic lehkého vyhrát vhazování nebo dát gól, když je to nejvíc potřeba. Když na vás všichni koukají. Ale zatím se mi to docela daří. A snad se ještě zlepším.

Probleskla zpráva, že nastupujete se zraněním. Podrobnosti se tají, aby se vám soupeři nemohli do bolavého místa trefit. Jste zvyklý hrát s bolestí?

Mám na úrazy smůlu, u doktorů jsem něco jako štamgast. Bolest k hokeji patří. Když můžu, do zápasů nastoupím. V kariéře jsem jich zmeškal hodně, chci pomoct týmu.

Používáte utišující léky?

Záleží na situaci. Jsem proti práškům, nechci je do sebe rvát. Radši něco vydržím. Ale někdy je injekce potřeba, protože bych bez ní prostě hrát nemohl.

V červenci jste podepsal čtyřletou smlouvu na 22,5 milionu dolarů, chodí vám vyšší výplaty. Jak se vám změnil život?

Jsem strašně rád, jenže zároveň musím