Po malárii děsily ženu bludy

MF DNES - - FRONT PAGE - Ivana Lesková redaktorka MF DNES

Nedbala doporučení odborníků na nakažlivé nemoci a při nedávném pobytu v Ugandě neužívala antimalarika. Nedlouho po návratu z Afriky domů onemocněla devětačtyřicetiletá paní Jana z Bruntálska nejtěžší formou malárie, která je smrtelně nebezpečná.

Měla štěstí. Tropickou malárii lékaři infekčního oddělení Slezské nemocnice v Opavě hned diagnostikovali a celkem rychle také přeléčili.

Po necelých třech týdnech se však žena ocitla ve stejné nemocnici znovu, málem totiž přišla o rozum. Nejdříve ji děsily a nakonec paralyzovaly halucinace a bludy.

Lékaři zjišťovali, co je příčinou takových poruch vědomí, které vedou k naprosté dezorientaci. Usuzovali na některou z dalších tropických nemocí, které si žena mohla dovézt z Afriky. Jenže laboratorní testy postupně vyloučily všechny nákazy, které připadaly v úvahu.

Může jít o první případ v Česku

„Udělali jsme pacientce řadu odběrů a postupně vyloučili horečku dengue, ziku, klíšťovou encefalitidu i další infekce. Při pročítání zahraniční literatury o malárii jsme narazili na informaci, že existuje vzácný postmalarický neurologický syndrom, který může mít přesně tyto projevy,“říká primář opavského infekčního oddělení Petr Kümpel.

Podotkl, že ještě zkoumají další možné původce potíží, ale pravděpodobnost jiné diagnózy už je minimální. „Jde velmi pravděpodobně o prvního pacienta v České republice, který by tímto syndromem mohl trpět,“upozornil Kümpel.

Lékaři infekčního oddělení Slezské nemocnice v Opavě se o devětačtyřicetiletou Janu z Bruntálska starají už dva týdny. Zatím stále leží na jednotce intenzivní péče.

Ženu tam 25. října přivezl manžel, protože byla ve stavu pomatení mysli. Několik dnů si nevybavuje, ale její stav se zlepšuje.

„Žena, která pracuje jako pečovatelka a jezdí za klienty autem, měla už několik dní před hospitalizací pocit, že za volantem ztrácí odhad, až zjistila, že nemůže řídit. Popisovala, že trpěla výpadky paměti. Například při rozhovoru s rodinou se zastavila uprostřed věty a pak už si ani nevzpomněla, že o něčem mluvila,“říká mluvčí nemocnice Jiří Krušina, který s ženou mluvil.

Do nemocnice se dostala, když už byla dezorientovaná a trpěla trýznivými bludy. Například ji děsilo, že ze stropu k ní lezou pavouci a myši.

„Pacientka trpěla halucinacemi. Nedokázala rozeznat realitu od snů. Například při vizitě se hlasitě hádala s dcerou, která tam vůbec nebyla. Sužovaly ji i vtíravé, ale neoprávněné obavy o život jejích blízkých. Byla tak paralyzovaná, že nakonec nedokázala sama vstát z postele nebo se najíst,“líčí primář infekčního oddělení Petr Kümpel.

K tomu, že muž odvezl svou manželku rovnou na infekční oddělení, měl důvod. Žena totiž strávila deset dní v první polovině září v Ugandě. Navštívila dceru, která tam pracuje v charitativní organizaci. Před cestou do Afriky se sice žena nechala na opavském infekčním oddělení naočkovat proti žluté zimnici a žloutence, ale nedbala doporučení lékařů a neužívala antimalarika. Většinu času totiž trávila ve městě.

Stačil ale jednodenní výlet do džungle a domorodé vesnice, kde ji poštípali komáři. Po návratu domů onemocněla žena nejtěžší formou malárie – Malaria tropica.

„Jde o životu nebezpečné onemocnění. Ve světě na tuto formu malárie každoročně umírají až dva miliony lidí,“upozornil primář.

Paní Jana tak poprvé ležela na opavském infekčním oddělení už od 27. září do 5. října. Lékaři tropickou nemoc rychle diagnostikovali, přeléčili antimalariky a ženu vzhledem k jinak dobré kondici propustili jako zdravou domů. Při následných kontrolách byla v pořádku.

Dengue, zika? Ne

Proto, když se žena po dvaceti dnech na oddělení opět vrátila, lékaři se domnívali, že její stav vyvolává nějaká další nakažlivá nemoc dovezená z tropů. Udělali řadu odběrů a postupně vyloučili horečku dengue, ziku, klíšťovou encefalitidu i další infekce. V zahraniční literatuře si pak přečetli, že pozdní následky malárie postihující nervový systém se projevují přesně tak jako u jejich pacientky.

„Jedná se o vzácný postmalarický neurologický syndrom. A pravděpodobně jde o úplně prvního pacienta v České republice, který by tímto syndromem mohl trpět,“upozornil Kümpel s tím, že sice ještě čekají na výsledky dalších laboratorních testů, ale pravděpodobnost jiné diagnózy už je minimální.

Podstatou postmalarického neurologického syndromu je reakce autoimunitního systému pacienta po nákaze malárií. Aby lékaři utlumili poruchy mozkové činnosti, musí tlumit imunitní systém. „I když to zpočátku vypadalo dost beznadějně, podařilo se nám nepříznivý stav zvrátit pomocí kortikoidů, které autoimunitní procesy umí blokovat. V současnosti je již žena plně orientovaná a uvažujeme o tom, že bychom ji v polovině příštího týdne mohli pustit domů. Jenže nevíme, jak bude její mozek reagovat na postupné vysazování léků. V tuzemsku s tím nemáme žádné zkušenosti,“netají primář infekčního oddělení.

Antimalarika povinně

Podotkl, že malárii si mohou lidé dovézt i z řady oblíbených dovolenkových destinací, a lidé by proto měli vždy investovat do antimalarik a užívat je.

„Moderní léky nemají závažnější vedlejší účinky, jedno balení stojí tisíc korun a obsahuje tablety na dvanáct dní. Každý, kdo jezdí do Afriky či jiných rizikových oblastí, by měl po domluvě s lékařem užívat jednu tabletu denně po celou dobu pobytu,“radí Kümpel.

Paní Jana dnes lituje, že léky neužívala. Na děsivé následky totiž nikdy nezapomene. „Neumím popsat, co jsem prožívala. Některé výjevy byly hodně děsivé. Nedokázala jsem rozlišit, co je pravda a co ne. Měla jsem pocit, že mi nikdo nevěří. Nikomu nepřeju to zažít,“líčí.

Žena, která je sama zvyklá pomáhat nemocným, věří, že se uzdraví. „Moc děkuji personálu infekčního oddělení za péči. Lidský a osobní přístup primáře, lékařů i sestřiček je obdivuhodný,“dodala.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.