Beneš: Bez jádra to nepůjde

Jádro nelze brát jako komerční projekt. Alternativou je obří závislost na ruském plynu.

MF DNES - - FRONT PAGE - Martin Petříček redaktor MF DNES

Do konce roku mělo být jasné, jak a za čí peníze se budou stavět nové jaderné bloky. Jenže před pár dny vládní politici přišli s tím, že jednou z alternativ může být prodloužení životnosti Dukovan o dalších deset let. Tím se však situace nevyřeší. „Pokud nepostavíme obnovitelné zdroje, nové jaderné bloky, neprodloužíme životnost Dukovan, bude nám za dvacet let chybět zhruba třetina elektřiny. A jen s obnovitelnými zdroji to nezvládneme,“říká v rozhovoru pro MF DNES generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.

Vláda dlouho tvrdila, že výstavba nových jaderných bloků je jasná věc, jen se hledal vhodný model financování. Teď však otočili a mluví o prodloužení životnosti existujících bloků v Dukovanech o dalších deset let. Čím si tuhle otočku vysvětlujete?

Nemyslím, že je to otočka. To by znamenalo, že úplně měníte plány a jdete jiným směrem. Ale stále probíhají analýzy, máme platnou státní energetickou koncepci, která pracuje s tím, že se bude rozvíjet jádro. V rámci diskusí došla debata na současné bloky, na to, že máme šanci prodlužovat životnost o dalších deset let proti současné koncepci. Pro politiky to byla do jisté míry nová věc. Ale nemyslím, že to znamená, že žádné další jádro nebude.

Je to minimálně změna rétoriky. „Koupili“si tedy politici čas, aby měli více prostoru na rozhodnutí?

Politikům to dalo jistý komfort pro nejbližší měsíce, aby nemuseli podléhat tlaku části novinářů, že se musí rozhodnout do konce roku. Chtějí udělat kvalifikované, kompetentní rozhodnutí. Tomu se nedivím, ty analýzy nejsou jednoduché. Ale nemyslím, že by se na ministerstvech za poslední rok nic neudělalo. Přísloví dvakrát měř a jednou řež je u projektu s takovým dopadem na místě. Když se bude přešlapovat léta, tak je to špatné. Ale nemyslím, že to potrvá tak dlouho.

Jenže už léta přešlapujeme, termín zveřejnění investičního modelu se už několikrát změnil. I ministryně průmyslu Marta Nováková dříve zmiňovala konec roku.

To vychází z toho, že se mění vlády. Jestliže si nechají dodělat nějaké analýzy, tak bych jim to dopřál. Budou mít přesnější analýzy k prodloužení Dukovan, k investičnímu modelu, k nové bilanci obnovitelných zdrojů podle vyjednávání s Evropskou komisí.

Minimálně z argumentů premiéra Babiše ohledně prodražování a prodlužování výstavby nových bloků jinde ve světě to však vypadá, že už další jádro v Česku nechce...

Obava, kterou premiér popsal, je na místě. Jaderné projekty jsou složité, taková rizika musíme brát vážně. ČEZ ale dál pokračuje s přípravnými kroky, pokud jde o nové reaktory v Dukovanech. Pracujeme na tom, abychom na jaře získali EIA, připravujeme výběrové řízení. Stojí za úvahu, zda si stát nestanovil zbytečně přísný harmonogram. Dlouho jsme měli vládu bez důvěry. Dá se pracovat na zjednodušení legislativy a o to rychleji pak můžeme stavět. Nemyslím, že bychom měli odložit tužky a nic nedělat.

Dokážete si představit, že v této situaci premiér Babiš za rok přijde a řekne, že jsme se rozhodli stavět jádro?

To není otázka na mě, ale na pana premiéra. Já mám však velkou představivost. Dokážu si představit skoro cokoliv.

Mluví se i tom, že za tou změnou může být i čerstvé varování ze strany tajných služeb, že by s výstavbou mohl obrovsky stoupnout ruský vliv v Česku. Může to tak být?

Ale jaderná elektrárna, pokud by ji stavěli Rusové, přeci neznamená zvýšené bezpečnostní riziko. Dnes máme v obou elektrárnách jaderné bloky, které jsou původně ruské výroby. A ty – na rozdíl od plynových – nezvyšují závislost na Rusku. Pokud to někdo říká, je to účelová manipulace. Na druhou stranu je jasné, že se tu hraje velká geopolitická hra.

A není to tak, že spíše než o samotnou výstavbu nebo provozování jde o to, co se bude dít předtím?

Jsem přesvědčený, že musí proběhnout transparentní tendr dle jasných kritérií. Pak se vyhodnotí nejlepší nabídka. Nestalo se mi, že by u mě někdo lobboval, aby to bylo jinak.

Maďarskou cestu výstavby nových reaktorů na základě přímého výběru ruského dodavatele tedy v Česku vylučujete?

Nedovedu si představit, že bychom bez soutěže vybrali jednoho dodavatele, udělali s ním mezivládní dohodu. A že by neproběhla soutěž mezi všemi relevantními uchazeči. Ale pokud vítězný uchazeč bude ze země, s níž můžeme udělat mezivládní dohodu, třeba se závazkem podílu místních dodávek, je to možné. Nikdo neříká, že by musela být zrovna s Ruskem. Ale i v maďarském modelu je hodně pozitivních prvků.

Například?

Třeba že projekt pojali jako státní zájem. Úvěr na výstavbu si vzala vláda. A stát na výstavbě nechce vydělat, přistupuje k tomu stejně jako k dálnici nebo železnici. Elektřina tedy bude stát něco mezi 50 a 60 euro za megawatthodinu. Když by to dělal komerční subjekt, bude se návratnost počítat podle požadavků kapitálového trhu a elektřina bude pro občany dvakrát dražší.

Česko by se z toho mělo poučit?

Snažím se politikům vysvětlit, ať k tomu nepřistupují jako k běžnému komerčnímu projektu. Výstavba jaderných bloků je všude na světě státním zájmem. Ale debata o investičním modelu neskončila, dá se těžko říci, jakou cestou se vydáme. Pravdou je, že stavět jadernou elektrárnu s minoritními akcionáři a bez obchodního modelu, který zajišťuje návratnost, je takřka nemožné. Nějaký transformační proces v rámci energetiky by asi musel nastat.

Kolik už ČEZ stála příprava na výstavbu nových bloků?

Nejvíc stojí ten tým samotný a příprava na EIA, celkem jsou to stovky milionů korun.

Začali jste už s přípravami na prodloužení životnosti Dukovan?

Věnujeme se tomu dlouhodobě. Děláme analýzy, jestli je správné prodlužovat o deset, dvacet nebo třicet let. A nejsme první na světě, kdo má variantu prodloužení o třicet let, začali s tím v Rusku. Ať se ale nikdo neupíná k tomu, že prodloužení životnosti Dukovan o dalších deset let, tedy do roku 2045 až 2047, je zcela bez rizika.

O jaká rizika jde?

Nejsou primárně technická ani ekonomická, ale hlavně politická. Bude třeba vyjednávat s Unií, s okolními zeměmi. Současná koncepce počítá s prodloužením Dukovan o dvacet let do roku 2035 až 2037. To je střední cesta, ale ani to není úplně jisté. Budou tlaky skončit už v roce 2025.

Co máte přesně na mysli?

Jdou od sousedních zemí, ale také od unijních institucí, které zpřísňují legislativu. Nově musíme nechat notifikovat jakoukoliv investiční akci nad 40 milionů eur v jaderných blocích. A takových investic budou v souvislosti s prodloužením životnosti desítky.

Premiér zmínil, že prodloužení životnosti vyjde na dvacet miliard korun. Je to reálná částka?

Jsou to desítky miliard korun. Těch dvacet miliard je rozdíl mezi objemem investic v případě prodloužení o třicet či o dvacet let. V souhrnu prodloužení o celých třiceti let se blíží až ke sto investovaným miliardám.

A srovnání, na kolik by vyšly nové bloky?

V analýzách počítáme, že jeden nový blok s výkonem přes tisíc megawatt by mohl stát velmi zhruba 150 miliard korun.

Aktuální koncepce počítá se zhruba padesátiprocentním podílem jádra na výrobě energie v roce 2040. Dnes máme necelých 30 procent. Mohou ten výpadek nahradit obnovitelné zdroje?

Nové požadavky Bruselu znamenají, že podíl obnovitelných zdrojů, kterého jsme měli dosahovat podle naší koncepce v roce 2040, budeme muset dosáhnout už o deset let dříve. Ale zelené zdroje nenahradí nový jaderný blok. Pokud dáme dohromady udržitelný rozvoj, energetickou bezpečnost, pokud nechceme být závislí na ruském plynu, pak si nedokážu představit, že bychom řekli: rozvoj jaderné energetiky není potřeba. Když nepostavíme dodatečné obnovitelné zdroje, nepostavíme nové jádro, neposuneme Dukovany, bude nám chybět zhruba třetina elektřiny.

Požadavky Evropské unie na podíl obnovitelných zdrojů jsou splnitelné?

Vychází to navíc na dva miliony tun biomasy, fotovoltaické panely na střechy, brownfieldy nebo výsypky bývalých dolů, alespoň na čtyři tisíce hektarů. A dále na 450 větrných turbín. Nebo jiná skladba. Nejhorší průchodnost budou mít větrníky, obcím se to nelíbí, na vesnicích to nikdo nechce. Po roce 2020 se fotovoltaika v kombinaci s bateriovým úložištěm dostanou do takových ekonomických čísel, že se budou vyplácet i bez dotací.

Premiér zmínil, že tu máme i další zdroje, jako třeba paroplynové Počerady. Ty ale většinu času nevyrábějí. Proč?

Je to špičkový zdroj, který má vyrábět elektřinu ve chvílích, kdy soustava potřebuje vyrovnávat „neřiditelné“obnovitelné zdroje. A pro tento účel funguje velmi dobře. Je v provozu dokonce častěji, než jsme původně plánovali. Všechny zdroje nemusejí jet od rána do večera. Počerady svůj účel splňují, zajišťují stabilitu sítě jako celku.

A jsou potřeba další takové zdroje?

Nevím, zda by měl všechny investovat ČEZ, ale v české energetické soustavě určitě budou muset vzniknout. Dokážou pomoci regulovat síť, protože se dají nastartovat v řádu minut. Nevylučuji, že ji ČEZ někdy postaví, ale teď nemáme nějaký konkrétní záměr projektu „v mašlích“.

Aktuálně jste vyhověli zástupci menšinových akcionářů Michalu Šnobrovi na svolání mimořádné valné hromady na 30. listopadu. Chce na ní řešit mimo jiné opční program, který vás prý nemotivuje. Změní se?

Opční program vznikl skoro před dvaceti lety, doznal několika úprav, aby management motivoval co nejvíc, aby eliminoval krajní stavy a aby se neopakovalo, že někdo vydělá gigantické peníze, které si nezaslouží. Jeho podoba je dnes standardní, běžná, jako v jiných korporacích i jinde na světě. A myslím, že je pro management motivující. Nicméně na pořad té valné hromady jsme to nezařadili, rozhoduje o něm dozorčí rada. Na pořadu nebude ani další požadavek ohledně uhelné elektrárny Počerady, to náleží rozhodování představenstva a dozorčí rady.

Jaký tedy bude program valné hromady, co z těch Šnobrových požadavků jste tam zařadili?

Chtěli měnit koncepci podnikatelské činnosti. To jsme přijali pouze zčásti, protože celé nám to přišlo nebezpečné. Menšinoví akcionáři navrhli, abychom na valné hromadě upravili koncepci, že ČEZ nebude podnikat mimo území Česka a Slovenska. Ale takový postup by mohl být vnímán jako pokus o kartelovou dohodu, za niž hrozí pokuta až deset procent celosvětového obratu. Jeden z lidí, kteří jsou ve skupině kvalifikovaných akcionářů, má totiž zároveň ekonomický prospěch z podnikání našeho konkurenta – EPH.

Máte na mysli pana Šnobra?

Není to jen o panu Šnobrovi, za ním stojí celá skupina dost bohatých lidí. Aby měli jedno procento, museli do toho dát jednotky miliard korun. Podle analýz z veřejně dostupných zdrojů je klíčovou osobou spolumajitel skupiny J&T Patrik Tkáč, který do toho dává přímo nebo nepřímo nejvíc peněz. Riziko vnímáme a nechceme mu naši společnost vystavit. V programu jsme proto nechali jen část jejich požadavku, a sice jak často se bude strategie společnosti předkládat na valnou hromadu.

Jaká je podle vás motivace skupiny menšinových akcionářů?

Myslím, že chtějí krátkodobě vydělat co nejvíc peněz a je jim úplně jedno, jaká bude budoucnost ČEZ v dlouhodobějším horizontu. Nejraději by chtěli co nejvíc vyplatit a jestli firma za deset či dvacet let vyklidí svoji pozici jiným hráčům na trhu, to je jim víceméně skoro jedno. Jsou to aktivističtí akcionáři, chtějí si agresivním přístupem vymoci co nejvíc peněz. Krátkodobě chtějí vyhnat cenu akcií co nejvíc nahoru, aby je mohli výhodně prodat.

Menšinoví akcionáři kolem Michala Šnobra chtějí krátkodobě vydělat co nejvíc. Je jim jedno, jaká bude budoucnost ČEZ v delším období.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.