Trapnost vládnoucí jevišti si diváka omotá. Záměrně

MF DNES - - SCÉNA -

Tomáš Šťástka redaktor MF DNES

Všechno začalo neobratností, naprosto nezaviněnou nehorázností. Alespoň tak uvádí svůj příběh hlavní hrdina románu Stefana Zweiga Netrpělivost srdce, jehož adaptaci od čtvrtka uvádí v české premiéře pražské Stavovské divadlo. Autorem převedení na pódium a zároveň i režisérem novinky je umělecký šéf Činohry Národního divadla Daniel Špinar. Ten přiznává, že Zweigův román o jedné pitoreskní lásce je jeho srdeční záležitostí a že jej naučil říkat nesmlouvavou pravdu za každé situace.

Hrdina Netrpělivosti srdce, poručík Anton Hofmiller, zde v podání Radúze Máchy, totiž přijme pozvání na společenský večer, kde se mu podaří obrovské faux pas. Vyzve totiž k tanci chromou dceru hostitele. Zostuzen odchází a pak se sérií neobratných kroků snaží svůj přehmat napravit tak dokonale, až vzbudí v handicapované Editě (Pavlína Štorková) lásku. Z kaskády soucitu a milosrdných lží však již není úniku, Hofmiller je dívčinou rodinou postrkován k sňatku a její nechtěný cit jej pomalu začíná dusit.

Srdce a panenky

Daniel Špinar spolu s dramaturgem Janem Tošovským pojali Zweigův román z předvečera první světové války téměř jako viktoriánský horor. Vzorované tapety, projekce bušícího srdce, děsivý symbol panenky, pitoreskní obličeje Hofmillerových kolegů z kasáren, zsinalá tvář ošetřovatelky. To je však jen jedna rovina, vydařená pentle na ozdobu.

Tvůrcům se především podařilo z Zweigova rozbíhajícího se románu vydestilovat skutečně to divadelně důležité. Onu soucitnou neohrabanost, se kterou se Hofmiller s trpným úsměvem řítí do Editiny náruče.

Obrázek pokřivených charakterů je sice výstižný, ale již mnohokrát viděný a zbytnělý, ať už dekadentní sbírka cynických týpků, otrlých krásek a přisprostlých dětí naznačuje, že jsou pouze méně schopní, ale jinak stejní jako On, ne-li horší, či naopak Berlusconiho viní, že se jim stal vzorem pochybného úspěchu. Politickou rovinu charakterizuje povzdech „my demokrati jen žvaníme a máme hovno co říci“, převládají však výjevy zhýralosti, které v takové četnosti ztrácejí účinek.

Až do chvíle, kdy se jedna taková party koná ryze účelově, aby si jí na dohled od svého sídla všiml On. Tudíž nastoupí Servillo – a film se okamžitě rozsvítí, ač jen coby dědeček školí vnuka v umění manipulace.

Týž herec už představoval jiného italského politika, premiéra Andreottiho, v Sorrentinově snímku Božský, ale v nejmenším se neopakuje. Jaký je jeho Berlusconi? V sedmdesáti až dojemně směšný pěstitel dojmu „věčného mladíka“, který chce zpátky k moci. Pohodlné zahnívání se mu až fyzicky zajídá, ukázkově trpí, když je mimo hru, Pocit trapnosti a neschopnost jednat skutečně po svém z pódia přímo čiší a omotává diváka podobně jako nebohá Edita svou zmatenou oběť. Pomáhá tomu jednak skvěle řešená otočná scéna, kde se před diváky střídají tři pokoje vzájemně propojené dveřmi. Právě tudy Hofmiller neustále prochází, což evokuje jeho vnitřní sebezpyt a zároveň hmatatelnou nemohoucnost uniknout ze stahující se sítě.

Hecující vojáci

Další výhodu má Špinarovo nastudování ve skvělé volbě herců. Pavlína Štorková je vynikající jako vždy, své Editě vyobrazené jako přestárlé copánkaté dítě dodala nepříjemný škleb, který z ní činí ještě více ambivaletní postavu. Radúz Mácha pak po nedávném Vítejte v Thébách opět dokazuje, že dorostl do velkých

Oni a Silvio rolí. Osvěžení a lehkost jinak docela tíživému kusu dodávají Hofmillera neustále hecující vojáci Ferenc a Jóži (Jiří Suchý z Tábora, Filip Rajmont) či bodrý doktor Condor v podání Vladislava Beneše.

Činohra Národního divadla pokračuje Netrpělivostí srdce v dlouhé sérii adaptací literárních kusů. Po Pýše a předsudku a Spalovači mrtvol nás v této sezoně čeká třeba ještě Kytice či Topolova Noční práce. Co se Zweigova díla a Špinarova výsledku týče, to však byla podobně jako ve zmíněné Pýše a předsudku trefa do černého. Hofmillerův příběh nabízí spoustu divadelních obrazů a po dramatizaci přímo volá. Celý tým tvůrců se jí zhostil skvěle.

Foto: Martin Špelda

Mladý poručík dochází za chromou Editou.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.