Staré město na severní straně hor
Jana Veselého, šéfa severočeské MF DNES
Zítra začíná advent, čas těšení, pro jiného zklidnění, čas na kulturu, dobročinnost, čas očekávání Spasitele… Jak chcete a jak to u vás máte.
Tady pod horami a v horách, které jsou plné krásných a někdy i drahých kamenů, bývá advent díky kulturním a společenským událostem pěkný.
Ze zkušeností míním, že lidé na severní straně hor si slavnostní čas uměli udělat pěkný vždy, snažili se za NDR a snaží se pořád. My z té jižní strany hor se podobným slavnostem opět učíme a na tradice spojené se dřevem, rudami a třeba i uhlím si zase pomalu vzpomínáme. Občas si schovám okresní kulturní program nebo program divadelní, a když vidím to, co jsem do krabice házel před deseti lety a co nyní, jsem rád, že tloušťka drobných publikací je už neporovnatelně větší, stejně jako nabídka v nich.
My tady u hranic ale příliš nerozlišujeme, zda pojedeme na trh do vedlejší čtvrti, či přes kopec do saské vsi, obojí je blízko.
Chtěl bych vás však zavést do města, které je pro mne synonymem saské horní krásy – v centru a kolem zámku bohaté, honosné a starobylé, komunistickými plánovači nepostižené. Už jen ten název – Freiberg – je působivý, doslova jde o „svobodné horní město“. Od 13. století až do věků, kdy nemohlo konkurovat cenami rudě dovážené z Ameriky, ho znala celá Evropa.
Je radost městem na náhorní planině chodit nebo tu sedět. Z renesančních ulic centra tu a tam vykoukne citlivě zasazená supermoderní fasáda stavby odvážného majitele, který dal architektovi třeba plechy a sklo, v uličkách kolem náměstí seženete zeleninu, boty, knihy nebo třeba papírenské zboží, to všechno, pro co jsme se u nás dávno naučili jezdit do krabic kamsi za města. Lidé to tu pořád kupují, protože tu žijí a neodešli za bohatstvím na Západ.
Místní sportovní obchod nemá tisíc metrů čtverečních, ale pult pod středověkou klenbou a poctivé slevy. Prodavač nad slovem membrána mávne rukou a ke koženým pohorkám vám dá krém nebo doporučí nahřát troubu a v ní na boty rozpustit sádlo.
Přes 260 let tu chodí po vyhlazené dlažbě báňští studenti a hledají hospody, kde zapíjejí předměty spojené s prospektorstvím a těžbou, než se rozletí kamsi na Aljašku. Ve čtyřicetitisícovém městě není víc turistů než místních a na vánočních trzích neuslyšíte z davu, který se ne a ne hnout, jen češtinu. Přeberete-li svařeného vína, můžete se na chvíli k odpočinku ukrýt na několika ztichlých starých náměstích v teplém světle obřích dómů, které jsou tak krásné, jak byly zdejší hornické rody kdysi bohaté.
Vánoční trhy ve Freibergu mají přiměřeně velké, plné dobrot, z nichž ční pravá krušnohorská štóla. Proti slavné „Original Dresdner Stollen“méně máslová a s menší vrstvou cukru. Adventní trhy už běží a skončí den před Vánocemi. Hornický průvod projde městem příští sobotu. Zkuste to.
Napsáno ve středu 28. 11. v poledne.
P. S. Ze čtvrtka 29. 11. ráno:
Dcera: Tati, co jsi psal do sobotních novin? Já: Psal jsem o tom krásnym Freibergu tady za hranicema. Tam bych jel letos na adventní trhy.
Dcera: Víš, že některý strejdové na tebe nadávaj, že jsi hodněkrát popsal Altenberg, Geising a Pirnu a už se tam prej nedá hnout? Já: Vím, ale chci zvlášť teď psát o pěknejch věcech a věcech, který mám rád a který trochu znám. Bude advent.
Dcera: Ale bude tam hodně lidí z Česka. P. P. S. Z pátku 30. 11. ráno:
Milí čtenáři, v Sasku jsou i další krásná města s pěknou atmosférou a spoustou zajímavých trhů. Není tu jen Freiberg. Zkuste Drážďany, Míšeň, Stolpen nebo Pirnu.