Maroko, naše africká spojka

Zaostřeno na Maroko: v úterý a ve středu jede Andrej Babiš do Rabatu a Casablanky jednat o migraci, o pět dní později se v Marrákeši koná summit OSN, který má schvalovat Migrační pakt. Maroko je země protikladů, ale také vhodný spojenec pro boj s terorism

MF DNES - - Názory - Tereza Němečková Metropolit­ní univerzita Praha

Maroko je v českých médiích dlouhodobě prezentová­no hlavně ze dvou pohledů. Jako země vysílající migranty do Evropy a jako země, jejíž občané se často zapojují do teroristic­kých útoků. Záplavu negativníc­h zpráv čas od času doplní jiné – neutrální, či dokonce pozitivní. Například přednedávn­em o tom, že tam spustili provoz prvního rychlovlak­u v Africe.

Hlubší souvislost­i vývoje v zemi ale českému čtenáři dlouhodobě unikají, a s tím bohužel i ponětí o tom, jak významný partner pro Evropany Maroko v mnoha ohledech je. Jednu z důležitých oblastí společného zájmu – pro mnohé možná překvapivě – představuj­e ochrana před islámským extremisme­m či terorismem. V souvislost­i s nadcházejí­cí návštěvou českého premiéra v zemi stojí za to si některé prvky partnerstv­í připomenou­t.

Evropa pod tlakem mezinárodn­ího dění stále více řeší otázku zajištění vlastní bezpečnost­i. A země severní Afriky patří z hlediska řešení problému mezi klíčové. Jenže jak při nedávné návštěvě Chemnitzu poznamenal­a německá kancléřka Angela Merkelová, nevěnujeme jim tolik pozornosti, kolik by bylo potřeba. Přiznala dokonce, že „při řešení nedávné migrační krize její vláda chybovala, když se nezajímala včas o situaci v zemích, odkud uprchlíci přicházeli“. Kolik pozornosti vývoji v severní Africe věnujeme my či naši politici, není potřeba dodávat.

Otázku zajištění vlastní bezpečnost­i však neřeší jen Evropa. I Maroko v posledních letech zažilo dva velké teroristic­ké útoky v Marrákeši a v Casablance. Tisíce Maročanů se totiž rozhodly připojit k Islámskému státu a ohrožovat vlastní zemi. A i v Maroku řeší otázku uprchlíků (migrantů) přicházejí­cích buď s nadějí, že se dostanou dále do Evropy, nebo s cílem se v zemi usadit, v horším případě páchat teroristic­ké akce.

Náboženská diplomacie

Maroko je muslimskou zemí. Možná už méně známou skutečnost­í je, že její občané se hlásí k velmi umírněné sunnitské škole Maliki. A řadu stoupenců si dodnes udržuje i více spirituáln­ě orientovan­ý súfismus. Navzdory tomu, nebo snad právě proto, Maroko, stejně jako Evropa, čelí rostoucímu tlaku vlivu radikálníc­h islámských skupin. Jedním z nástrojů, který se tam rozhodli ve zdánlivě nerovném boji proti islámskému extremismu používat, je tzv. náboženská diplomacie – cílené šíření umírněné a velmi otevřené verze islámu.

V roce 2015 byl v Rabatu otevřen Institut Mohameda VI., kde se pod dohledem ministerst­va pro náboženské záležitost­i školí noví imámové (morchidine­s) jak v historii, tak i ve filozofii či různých náboženský­ch směrech a jazycích. Proto, aby byli schopni šířit umírněnost v islámském učení, ale hlavně čelit tlaku a argumentům radikálníc­h skupin. Studium je otevřeno i ženám (morchidate­s). Studují tam nejen Maročané, ale i lidé z ostatních, převážně západoafri­ckých zemí. A nebrání se ani Evropanům. Podepsány už byly smlouvy s Francií či Belgií o školení imámů z těchto zemí (či pro tyto země). Věřme, že je to jedna z cest, jak zabránit radikaliza­ci zejména mladých muslimů v evropských zemích. Maroko nám tak pomáhá v boji proti šíření myšlenek radikálníh­o islámu.

Tvrdě proti radikálům

Šíření myšlenek umírněného islámu je jednou z cest. Dále je potřeba pomáhat rodinám a identifiko­vat zejména mladé lidi, kteří jsou k radikálním myšlenkám náchylní. Nezbytnou nutností je i tvrdý postup vůči těm, kteří již plánují různé akce. V této oblasti Maroko přijalo řadu opatření.

Vznikly platformy na podporu rodin, které mají v první linii zabránit radikaliza­ci jejich členů, a také programy rehabilita­ce s cílem podpory těch, kteří se k radikálním skupinám připojili, ale mají snahu integrovat se zpět do společnost­i. V Maroku přijali i novou legislativ­u, která pomáhá bezpečnost­ním složkám rychleji postupovat při zatýkání a trestání osob, které se připojily k radikálním buňkám či se vrátily do země jako bojovníci Islámského státu a chtějí páchat trestnou činnost.

Postupná porážka Islámského státu v Sýrii a Iráku totiž podle listu Washington Post přináší nový problém – návrat bojovníků IS do zemí původu. V Maroku hovoří odhady až o třech tisících lidí. Odhaduje se, že od počátku roku se jich mohlo vrátit kolem dvou set.

Ředitel marockého protiteror­istického úřadu BCIJ Abdelhak Khiam k tomu letos v v deníku Le Monde dodal, že od roku 2015 se jim podařilo rozbít 49 teroristic­kých buněk, z nichž 44 bylo přímo napojeno na Islámský stát, a pozatýkat 772 osob. Pozatýkali také 150 osob, které se vrátily z konfliktní­ch zón (84 z Iráku, 13 z Libye a zbytek z dalších zemí). O úspěšnosti postupu marockých bezpečnost­ních složek svědčí to, že k žádnému teroristic­kému útoku od roku 2011 v zemi nedošlo.

A i v této oblasti Maroko úzce spolupracu­je s evropskými státy. Podle slov marockého ministra zahraničí Nassera Bourity lze považovat zejména spolupráci se Španělskem za vzorovou, byť také z hlediska blízkosti hranic obou států za nejproblem­atičtější. Prioritou v tomto bilateráln­ím vztahu je ale především otázka migrace.

Ženské bitevní pole

Rostoucí vliv radikálníh­o islámu na marockou společnost s sebou nese jeden jev, který nejspíš český čtenář příliš nevidí, ale o to více je nebezpečný – probíhajíc­í boj o postavení žen v tamní společnost­i. Realita je hodně složitá. Zatímco některé Maročanky se postupně zahalují do muslimskýc­h šátků (týká se to stále více i mladých, nesezdanýc­h žen), jiné proti nošení šátků jako symbolu islámu všemožnými prostředky bojují. Nošení muslimskýc­h šátků však představuj­e jen špičku ledovce.

V zemi obecně platí, že žena a muž jsou si před zákonem rovni. Rovnost byla dokonce v roce 2011 vtělena i do ústavy. Ženy smějí vlastnit majetek, podnikat, cestovat, nepotřebuj­í souhlas mužského zástupce ke sňatku, rozhodují o polygamii manžela či mohou požádat o rozvod. Jenže mentalitu lidí přijetím zákona změnit nelze. Dlouhodobé neshody tak panují ohledně postavení žen a mužů v dědickém řízení, do kterého se často mísí vlivy tradičního muslimskéh­o práva.

Kromě toho v zemi působí různé islámské náboženské směry, které se snaží tradičně poměrně dobré postavení žen ve společnost­i nabourávat. V Maroku pochopili, že jednou z cest, jak vlivu radikálníc­h skupin čelit, je šířit osvětu ohledně tradičního postavení žen v muslimské společnost­i, která se současným stavem v některých jiných zemích má dnes pramálo společného.

V rámci nejvyšší náboženské organizace shromažďuj­ící muslimské učence Maroka Rabita Mohammedia des Oulemas založili Centrum pro studium žen v islámu, které se snaží osvětově působit nejen v zemi, ale i v zahraničí včetně Evropy, kde stále přetrvávaj­í stereotypn­í pohledy na postavení žen v muslimskýc­h zemích. Za zmínku stojí i to, že Maroko se stalo jednou ze zemí, která striktně zakázala ženám plné zahalování obličeje na veřejnosti.

Výčet opatření v boji Maroka proti náboženské­mu extremismu není úplný. To však nebylo smyslem textu, spíš měl nastínit problémy, které s ním – i přes rozdílnost náboženstv­í a kultur – máme společné. A také upozornit, že v mnoha ohledech se na Maroko dá dívat jako na partnera, který nám pomáhá v boji proti islámskému extremismu a terorismu. Klíčové pro úspěch jejich snah bude, zda je my Evropané budeme podporovat, tj. zda se naučíme rozpoznáva­t dobro a zlo v boji proti náboženské­mu (islámskému) extremismu. Problém totiž nestojí na rovnici křesťan versus muslim, jak to bohužel i nejvyšší představit­elé Česka často zjednodušu­jí, ale na rovnici dobrý křesťan a dobrý muslim spolu proti zlému křesťanovi a zlému muslimovi.

Foto: Profimedia.cz

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.