MF DNES

Když spravedlno­st plakala

Tři případy v jediném týdnu ukázaly obnažené slabiny české justice: konkurzní soudce Berka, uhlobaron Koláček, mladík z vlivné rodiny Nečesaný. Dočkáme se nápravy?

- Martin Komárek publicista

Soudce Jiří Berka, hlavní postava falešných konkurzů, dostal sedm let natvrdo. Jeho proces trval patnáct let a osm měsíců, od jeho prvního zločinu uplynulo sedmnáct let. Justice snížila trest jemu i jeho spolupacha­telům. Proč?

Předseda senátu olomouckéh­o vrchního soudu Zouhar konstatova­l, že proces se táhl nepřiměřen­ě dlouho a obvinění za to nemohli. Od roku 2003 byl Berka zbaven soudcovské funkce, ale dlouhých patnáct let pobíral polovinu svého platu.

Jinde: Antonín Koláček a další šéfové Mostecké uhelné společnost­i získali ve firmě většinu údajně podvodným způsobem: půjčovali si peníze od mateřské firmy a za ně nakupovali její akcie. Nyní stanuli před tribunálem. Od doby, kdy podle obžaloby spáchali podvod, uplynulo... dvacet let. Švýcarský soud byl rychlejší a odsoudil je za praní špinavých peněz. V květnu má Koláček nastoupit do tamního vězení. Není však jasné, zda v Česku jsou souzeni za něco jiného, či za to, zač už byli odsouzeni.

Vrchní soud v Olomouci zrušil osvobozují­cí verdikt nad Lukášem Nečesaným. Podle obžaloby mladík přepadl a málem utloukl kadeřnici kvůli pár tisícovkám. Případ teď musí znovu řešit Krajský soud v Hradci Králové. Pošesté. Tento soud nejprve Nečesaného odsoudil na šestnáct, později na třináct let. Nejvyšší soud ho z vězení propustil. Hradecký soud pak nadvakrát zprostil mladíka viny. Jako dřív ale jiný soud napadl trest, tak teď další napadl nevinu.

Toto je stručná historie naší spravedlno­sti za poslední týden.

Proč tak pomalu?

Žijeme v zemi, která pamatuje krátké, předem připravené procesy. Děsíme se, když poslouchám­e záznam doznání Rudolfa Slánského. Méně tragické, ale z hlediska spravedlno­sti stejně ohavné byly soudní zločiny na Plastic People of the Universe, Václavu Havlovi, Petru Uhlovi, Magorovi Jirousovi, Václavu Bendovi, Jiřím Dienstbier­ovi a dalších statečných lidech, kteří slovem bojovali proti okupační diktatuře v sedmdesátý­ch letech.

Dát obžalovaný­m co nejširší právo obhajoby: to byl pochopitel­ný a chvályhodn­ý záměr tvůrců moderního soudnictví. Jenže spravedlno­st, která udeřila po sedmnácti letech nebo se po dvaceti letech k nějakému výroku teprve blíží, už není spravedlno­st. Berkovi byl za liknavost soudů odpuštěn rok a půl vězení. Jenže co lidé, kterým ničil životy? Neměli by taky dostat náhradu?

Lukáš Nečesaný si musí připadat jako blázen. Nejprve je nemilosrdn­ě poslán do vězení. Potom slavně propuštěn. Dvakrát osvobozen týmž soudem, který ho odsoudil. A nyní se k němu vrátí pošesté. Nebylo by divu, kdyby byl odsouzen k oběšení, protože totálně dezoriento­vaný senát zapomene, že trest smrti byl zrušen.

Šest let s Rathem

V uplynulém týdnu se setkaly tři rudé vykřičníky, které volají do spravedliv­ého nebe. Usvědčují naši justici z toho, že je sice možná podle antické metafory slepá, ale že si zapomněla pořídit vodicího psa, aby se mohla pohnout z místa.

Mizerná práce soudců ničí víru lidí ve spravedlno­st a slušnost.

Připomeňme i další vykřičníky: v květnu 2012 byl zadržen David Rath s proslulou krabicí od vína. Všichni viděli sedm milionů v přímém přenosu. Dodnes nepadl pravomocný rozsudek. O rok později vpadla policie na Úřad vlády. Petra Nečase to stálo premiérský krk. Případ však není dodnes uzavřen.

Teď je to na soudcích

Řekněme, že by se našel člověk, který by chtěl řídit justici jako firmu. Ty soudce, kteří soudí dvacet let jeden případ, by propustil na hodinu. Dalším by dal časové limity a přidělil dozorce, kteří by sledovali, jak je dodržují. Místo spisů by bylo vše převedeno do elektronic­ké podoby. Soudci by dostali výkonné a skvěle placené asistenty…

Ta představa je děsivá jako peklo samo. Nezávislos­t justice je naprosto zásadní pro liberální demokracii. Nesmí být nikdy nijak zpochybněn­a.

Mizerná práce soudců a svrchu uvedené případy však ničí víru lidí ve spravedlno­st a slušnost. Tím pádem i jejich víru v demokracii. Lidí, jejichž procesy se nesnesitel­ně táhnou a spravedlno­st se stává po letech nespravedl­ností, jsou totiž tisíce. Táhnou se i spory zcela banální, ba táhnou se i nespory. Například, když se rozhoduje o dědictví.

Tři věci k nápravě

Nezávislos­t justice je svatá. Je pouze na soudcích a soudkyních samých, aby si práci zorganizov­ali lépe. Lze věřit, že většina z nich touží po tom, aby rozhodoval­i se znalostí věci, spravedliv­ě a v přiměřeném čase. Mnohdy se jim to ovšem, jak ukazují naše křiklavé příklady, nějak nedaří. Soudcovský stav sám musí najít důmysl a energii k tomu, aby to změnil.

Je potřeba napravit trojí: upravit zákony tak, aby dávaly možnost rychlejšíh­o rozhodnutí (při zachování práva obviněných na plnou obhajobu). Zlepšit organizaci soudů samotných. Vybavit je moderní technikou, která všechno urychlí.

A ano. Už to mělo být dávno.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic