Když legendy zůstávají
Mäkäräinenová a Kuzminová zvážily pro a proti a pak zůstaly
Tomáš Macek
Letěla po trati v Pokljuce a z první příčky vládla druhému úseku smíšené štafety. Jako by léta nepřibývala. Stále je tu, i v 35 letech. Kaisa Mäkäräinenová nedokázala odejít. Stejně jako 34letá Anastasia Kuzminová.
Dvě ženy, jež v březnu svedly strhující souboj o velký glóbus, zakončený vítězným finským zvratem, odložily ukončení kariéry.
Očekávaný hromadný exodus ženských biatlonových legend tak byl po olympijské zimě pouze poloviční, přestože scénu opustily v 32 letech Darja Domračevová a Marie Dorinová-Habertová a pravděpodobně i 29letá Gabriela Koukalová.
Mäkäräinenová si na jaře vzala čas na rozmyšlenou. Pak 14. května umístila na Facebook video z mořské pláže, na němž dřívkem píše do písku vzkaz: „Uvidíme se v příští sezoně.“Na Instagram přidala: „Přátelé přicházejí a odcházejí. Ale já? Nikdy! Já zůstávám.“Už šestnáct let, tak dlouho je v reprezentaci!
Dlouho zvažovala pro a proti rovněž Kuzminová, ruská hvězda slovenského týmu, než i
ona oznámila: „Říkala jsem si: Jsi na vrcholu, je ideální čas skončit. Ale hluboko ve svém nitru jsem cítila, že to nechci udělat. Našla jsem hodně důvodů, proč dát biatlonu sbohem, ale ještě více pro to, abych pokračovala.“
Zatímco Finka jen o rok odložila plány na založení rodiny a budoucí pedagogickou dráhu, Kuzminová má doma dvě děti: syna Jeliseje (11) a dceru Olivii (3).
„Často mě pronásleduje pocit, že mým dětem něco chybí,“nezastírá. „Ale syn je už starší, víc a víc chápe, že sport je zaměstnáním jeho rodičů, a proto on musí být častěji s prarodiči.“
Děti si Kuzminová často bere aspoň na soustředění. „Není to sice dobré pro trénink, ale je to důležité pro mě jako matku. Sport a rodina jsou dva rozdílné životy, jenže vy je musíte spojit,“říká.
Na rozdíl od Mäkäräinenové ještě nemá promyšleno, čemu se chce po kariéře věnovat. „Teprve si to musím ujasnit,“přiznává.
Od roku 2010 ohromovala svou schopností dokonale se připravit na olympijské hry. Pozlatila Vancouver, Soči a Pchjongčchang. Teď by ráda zaplnila prázdnou kolonku v kolekci svých úspěchů a poprvé získala i titul mistryně světa.
A je tu ještě jedna motivace. Manžel a kouč Daniel, po jehož boku v minulosti bojovala se slovenským svazem o neuhrazené náklady na přípravu, se stal reprezentačním trenérem slovenských mužů.
„Chci mu být během zimy nablízku a podpořit jeho i tým,“tvrdí Kuzminová.
Při březnovém finále poháru už byla na konci sil. „Svaly mi nefungovaly tak, jak jsem si představovala,“líčila. Před aktuální sezonou změnila přípravu, ubrala na intenzitě. Zároveň však hovoří o prodloužení kariéry s podmínkou.
„Zatím pokračuji do ledna. Nevím, co se mnou upravený trénink provede. Pokud budou výsledky dobré, vydržím do konce sezony. Jinak po lednové části poháru skončím.“
Mäkäräinenová o předčasném konci zatím rozhodně nepřemýšlí. Sní o tom, jak bude její forma kulminovat v březnu na světovém šampionátu v Östersundu a ona všem kritikům dokáže, že není „jen“ženou tří velkých glóbů, ale že umí zazářit i na vrcholné akci zimy. Za půldruhého desetiletí v reprezentaci z nich má ve sbírce jediné zlato.
Také Mäkäräinenová měnila přípravu. Poprvé v životě absolvovala v létě dvoutýdenní tuhý kemp s nejlepšími finskými specialistkami v běhu na lyžích.
„Bála jsem se, že celé dva týdny budu bez pušky. Ale trenéři mě uklidňovali, že za tak krátkou dobu rozhodně střílet nezapomenu.“
Kemp si vychvalovala, zato přechod z letní přípravy na první sníh byl potom nezvykle obtížný.
„Měla jsem najednou ve vyšších intenzitách problémy s dýcháním i zakyselením organismu. Což se odráželo v běhu i na střelnici.“
Uklidňovala sama sebe: Potřebuješ jen víc tuhých tréninkových a závodních cyklů, do března se to určitě srovná.
Přesto před startem poháru pronesla: „Nejsem tak sebevědomá jako na startu předešlých sezon.“Včera, kdy excelovala v Pokljuce, tomu nic nenasvědčovalo.