Práce rukama žáky neláká
Praha řeší, jak přitáhnout děti k řemeslu. Na učiliště v metropoli chodí desetina středoškoláků
Kristína Paulenková
PRAHA Hodina práce instalatéra nebo topenáře včetně cestovného stojí v Praze přes 1 300 korun. Na kvalitního zedníka nebo pokrývače si musí člověk počkat. Přesto se na učiliště děti příliš nehrnou. Jsou pro ně mnohdy až poslední volbou. Na to, jak zlepšit výuku na učilištích a jak přilákat děti k řemeslu, se chce magistrát zaměřit.
„Ve čtrnácti letech je dítě pod tlakem rodičů, kteří z něj nechtějí mít ‚jenom‘ instalatéra, ale chtějí, aby mělo maturitu. Ale přitom nejsou informováni o faktu, že dobrý instalatér si dneska v Praze dokáže vydělat kolem 80 tisíc měsíčně,“uvedl Vít Šimral (Piráti), radní Prahy pro školství.
Navázat chce na práci předchozího vedení, které se odbornému vzdělávání na učilištích rovněž věnovalo. „Bývalá radní Ropková se zasadila o několik dobrých věcí, jako je přímá finanční podpora učilišť a zároveň o propagaci učebních oborů,“dodal.
Ve školství totiž nelze předpokládat, že změny, které vedení města učiní, se hned projeví. „Jestliže jeden něco začal a druhý přijde po něm po čtyřech letech a předělá koncepci, je to chyba, protože za čtyři roky nejsou změny ve školství ani vidět,“uvedl Karel Dvořák, ředitel Středního odborného učiliště v Praze Michli a předseda Sdružení učňovských zařízení. Vysvětlil, že za jedno volební období se výsledky nedostaví.
V Praze se v rámci propagace účastní střední odborná učiliště veletrhu pražských škol a vzdělávání Schola Pragensis. Koná se také akce Řemeslo žije, kdy se zapojují podniky přímo do výuky. Město pořádá soutěž Sollertia Praha, kde za své dovednosti získávají žáci pražských středních odborných škol ocenění. V metropoli také na podporu manuálních dovedností vznikla takzvaná polytechnická hnízda, kde si žáci základních škol mohou vyzkoušet práci s nářadím.
Těžká práce učitelů
I tak je v Praze o studium na učilištích zájem malý. V loňském školním roce chodilo v metropoli na střední školy 64 tisíc žáků. Na obory zakončené výučním listem 7 164 dětí a na osmiletá gymnázia 13 490 dětí.
Nové vedení magistrátu proto chce podpořit výměnu příkladů dobré praxe a setkávání učitelů, a to nejen pražských, ale chce navázat také mezinárodní spolupráci. „Tato koncepce by měla být hotová do konce ledna,“uvedl Šimral. Magistrát také plánuje učitele motivovat finančně.
Podle bývalé radní Ireny Ropkové je lepší finanční ohodnocení učitelů důležité z toho důvodu, že na učilištích končí méně motivovaní žáci. Práce je tak pro pedagogy mnohem těžší. „Problém není ve vedení škol, ale je to spíš v rodičích a rodinách,“uvedla Ropková.
Podle odborníků kvalita učilišť úzce souvisí s kvalitou druhých stupňů základních škol. „Každá etapa vzdělání člověka v životě je něčím zakončená, ale nejdelší dobou ve vzdělání člověka je základní školní docházka a bohužel nikoho nezajímá, s jakou přidanou hodnotou děti po devíti letech ze základní školy odcházejí,“řekl Dvořák, který uvedl, že někteří žáci mají skutečně slabé základní znalosti.
V Praze navíc na druhém stupni zůstává demotivovaná skupina dětí, které neodešly na gymnázia. „Na druhém stupni získávají děti pocit úspěchu ve škole výhradně za intelektuální výkon a školy většinou neumějí zrovnoprávnit intelektuální a manuální činnost,“uvedl Tomáš Feřtek z organizace Eduin.
Problémem není podle něj to, že na učilištích žáci nejsou, ale to, že se následně této profesi nevěnují. „Na učňácích by byli potřeba etopedové,“domnívá se. Lidé, kteří pracují s dětmi z narušeného sociálního prostředí, by podle něj pomohli vytvořit atmosféru, ve které lze učit.
Umět si spočítat daně
Podle Feřteka by se učiliště měla zaměřit také na všeobecné vzdělání. V tomto případě nejde o víc hodin češtiny či matematiky, ale schopnost spočítat si daně nebo si domluvit zakázku v cizím jazyce.
Tento trend podporuje i vedení magistrátu. Podle Šimrala je třeba si uvědomit, že školy připravují mladé lidi na dalších třeba padesát let pracovního života. „My chceme, aby školství bylo prostupné,“dodal Šimral. Magistrát hodlá podpořit model, kdy žák nastoupí na maturitní obor a postupně si během tří až čtyř let může vybrat, jestli skončí s výučním listem nebo maturitou. Tím by se dětem ve čtrnácti letech neuzavřela cesta k tomu, aby se mohly dál vzdělávat.
Podle Feřteka by měly firmy také umožnit, aby si vzdělání v učňovských oborech doplnili i dospělí.
Problém s prázdnými učilišti mají i další kraje. Některé by jej chtěly řešit větší selekcí u přijímaček na střední školy. Podle nich by ministerstvo školství mělo stanovit bodovou hranici u přijímacích zkoušek na střední školy tak, aby se na ně nedostávali „slabí“žáci. Ti by se šli vyučit. Takzvané cut-off score vedení pražského magistrátu odmítá.