Jak a kde cvičí špičkoví armádní psi Základna elity psích vojáků
„V Iráku se tradovalo, že se psem nechtějí zemřít. Byli jsme tak ve větším klidu, že se nikdo nevyhodí do vzduchu, i když se později ukázalo, že to tak docela pravda není,“vzpomíná náčelník chotyňské skupiny výcviku Petr Dam, který se armádní kynologii věnuje už patnáct let.
Vysoké nároky
Armáda si vybírá do služby jen německé a belgické ovčáky, případně jejich křížence ve věku od jednoho do tří let. Požadavky má přísné: jakmile u jediné z deseti disciplín dostane nula bodů, končí.
U budoucích hlídkařů je důležitý plný zákus a přirozená agresivita. „Musí mít základy kousání a zvládnout i kontrolák,“upozorňuje Dam. Kontrolák neboli hladké zadržení je pro diváky efektní cvik, není však vůbec snadný. Pes ho provádí v plné rychlosti, nesmí se ze zákusu utrhnout, ani polekat nápřahů obušku či případných ran. „Při cviku figurant vyjde ve vzdálenost sto kroků z úkrytu, má ochranný rukáv a psovod ho vyzve k zastavení, poté povelem vypouští psa k zadržení,“popisuje Dam.
Součástí testování je i zadržení v budovách, štěkání na povel, reakce na střelbu a pohyb na různém povrchu jako parkety, dlažba či linoleum; psi se nesmějí bát neznámého prostředí. „Zkouší se přechod ze světla do tmy a naopak, různá místa jako sklepy, půdy, ale i reakce v prostředí s rušivými vlivy jako ulice, nádraží nebo tovární provoz,“doplňuje Vítek.
Specialista na pachy je naopak kliďas s výtečným nosem a výdrží. Zatímco u výběrového řízení musí „jen“najít svou hračku ve vozidlech nebo místnostech, nebát se až třímetrových výšek, ve výcviku mu psovod začne pokládat do stopy látky jako drogy nebo výbušniny. „Na začátku se učí napachování. Na to máme takzvané komíny, což jsou podlouhlé truhlíky s přihrádkami a v nich i falešné látky, třeba piškoty nebo jiné věci. Pes se naučí, aby na povel hledal jen to, co chceme. Potom po látkách pátrá v prostoru, třeba v autech,“vypráví Dam. Takových aut mají v Grabštejně několik, od starého náklaďáku přes dodávky až po felicie. „Jsou to vyřazená auta. Až budou moc napachovaná, přivezou se jiná,“dodává Vítek. Výcvik je postupně stále náročnější, metody se mění, předměty se schovávají, třeba zahrabávají do písku, psi se učí i ve směsích různých pachů například v továrnách.
„Komíny“si vozí kynologové i na mise – jiné místo znamená odlišné pachy. „Tam pak zakládáte pachy, které pes zná, a také ty nové. I když je pes na misi, nic pro něj nekončí,“říká Petr Dam.
Ve spodní části historického areálu Grabštejna mají vojáci asi sedmdesát psů. Vlastní chovatelskou stanici jako policie ale nemají. Vykupují jen od soukromých chovatelů. Jenže sehnat kvalitního zdravého psa s výbornou povahou není jednoduché. Chovatelé nadějná štěňata prodávají za vysoké částky raději do zahraničí, nebo si je nechají pro svou kariéru ve sportovní kynologii. Dobrý pes je velmi drahé a ceněné zboží. „Obecně se částka za vykupovaného psa pohybuje od 40 do 50 tisíc, ale může být i vyšší a odvíjí se od vycvičenosti psa,“upřesňuje mluvčí armády Magdalena Dvořáková.