Kapela IMT Smile dává lekci v psaní písniček

MF DNES - - Scéna - — Václav Hnátek

Jsou dobré desky a dobré desky. Ty první je zpravidla potřeba si poslechnout několikrát až mnohokrát, aby se z nich vyklubalo to pravé umění. A potom jsou nahrávky, které od prvních tónů prostě perfektně sednou. Je to kategorie o to cennější, oč řidčeji zastoupená. Album Budeme to stále my od slovenské kapely IMT Smile však rozhodně patří mezi ně.

Dalo by se dlouze rozebírat, která skladba vznikla v jakém studiu nebo co se točilo do analogového pásu, a tudíž na jeden zátah a bez střihů, ale je to vlastně úplně zbytečná honitba za maličkostmi. Sice důležitými pro výsledek, ale nepodstatnými pro jeho vnímání.

Snad jen vědomí, že píseň Osud s hostujícími Chinaski nahrávaly obě kapely najednou a dohromady, působí až neuvěřitelně. Protože když si to posluchač v detailně vyvedeném rozpisu v bookletu čte, čekal by burácivý sound, ale přitom nahrávka působí aspoň zpočátku až subtilně. Hudebníci, kteří dokážou pro dobro celku ukrotit vlastní ega, to je malý zázrak.

Nic prvoplánového

Mimochodem, každý z hvězdných hostů tu působí velmi účelně a na svém místě. Szidi Tobias dodává písní Podaj mi ruku přesně tu něžnou atmosféru, kterou skladba potřebovala. K tomu ještě nahrávka opatřená decentními smyčcovými aranžemi působí tak, jako by ji člověk slýchal už před lety, a teď se mu do uší jen povědomě vrátila.

Taky Poď so mnou, jejímž spoluautorem a spoluinterpretem je raper Kali, je se svými až jamajskými rytmy prosta směšnosti, která by se jinak v takovém spojení nabízela. Naléhavost Kaliho rapování i zpěvu Ivana Táslera se tu prolínají s nakažlivou samozřejmostí.

A tak by šlo pokračovat skladbu po skladbě, v podstatě tu není hluché místo nebo vata. Vypíchnout lze vychytané frázování, se kterým si Tásler v průběhu jednotlivých písní pěkně pohrává. A to nejen ve skladbě pojmenované příznačně Zmena rytmu, ale také třeba Dokola. Když se totiž po poklidných slokách ozve refrén a „tak to idě dokola, jak sa do hory volá…“, zaplesá srdce každého náročnějšího posluchače.

V tom je možná hlavní kouzlo desky. Funguje sice „na první dobrou“, ale není vůbec prvoplánová. Uspokojí posluchače s vyššími nároky, ale dá se pustit i k jízdě autem, protože si nehraje na kdovíjaké umění.

IMT Smile se podařilo vydat nahrávku zdánlivě mírnou až neambiciózní, ale možná právě proto výtečnou a neotřelou. Budeme to stále my se řadí k tomu nejlepšímu, co se letos na česko-slovenské scéně objevilo.

Foto: Katarina Oresanska, Metro.cz

Kapela IMT Smile (vlevo Ivan Tásler).

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.