Pryč s Macronem! Protesty drtily Paříž
Francouzskými městy dál otřásají bouřlivé demonstrace, které oslabily prezidenta Macrona
PAŘÍŽ Protesty francouzského hnutí žlutých vest neztratilo nic na své razanci ani poté, co vláda v Paříži ustoupila a pozastavila plány na vyšší daň z pohonných hmot.
Úřady se tentokrát lépe připravily. Sobotních násilných střetů se účastnilo po celé Francii 136 tisíc lidí, proti kterým stálo okolo devadesáti tisíc policistů. Přestože k rebelii připojilo i mnoho radikálů, kteří se snažili zapalovat auta a stavět barikády, policisté tentokrát anarchii v ulicích zabránili. Zadrželi přes 1 700 lidí.
Hnutí žlutých vest, které vzniklo spontánními vzkazy na sociálních sítích, tmelí společný odpor k politickým elitám. Demonstranti říkají, že prezident Emmanuel Macron nechápe jejich tíživé existenční problémy, chtějí jeho odstoupení. Čtyřicetiletý Macron, který loni přišel do Elysejského paláce s aurou svěžího reformátora, tak čelí největší krizi za rok a půl svého působení.
Demonstranti odkazují na jeho minulost investičního bankéře a tvrdí, že reprezentuje jen „bohatou Francii“. Jejich sociální rebelie se vymyká podobným protestům z minulosti, které byly obvykle vázané na politické strany. Tentokrát je jediným jednotícím prvkem demonstrací odpor vůči tradičním politikům. To i vysvětluje, proč vzpoura pokračuje. Amorfní hnutí má v čele spíše neformální mluvčí, takže politici nemají, s kým by o konci protestů jednali. (sla)
PAŘÍŽ Přišly příliš pozdě, nabízejí příliš málo. Tak mluvili o ústupcích vlády francouzští demonstranti, kteří uplynulé čtyři týdny ovládali ulice Paříže i dalších měst.
Nenáviděný plán na zvýšení daně z pohonných hmot politici stáhli. Jenže lidem v ulicích to nestačí.
Proto i tento víkend zacloumala francouzskou metropolí mohutná revolta hnutí žlutých vest.
Ulicemi létalo kamení, sypaly se luxusní výlohy, demonstranty dusil slzný plyn.
Cíl protestů? Zrušené zvyšování cen nafty a benzinu, které rebelii zažehlo, už nikoho nezajímá. Žluté vesty žádají další kroky – a raději hned teď, bez velkých odkladů.
Chtějí vyšší platy, nižší daně. A zejména svrhnout nenáviděné politiky ve vládě.
Nebyla náhoda, že střepy pokrývaly chodníky před přepychovými butiky na nablýskané Rue de Rivoli či Avenue Kléber. Symboly privilegií bohaté metropole.
Francouzský venkov, odkud sociální vzpoura vzešla, má pocit, že pařížské elity nemají ani zdání o jeho problémech. Jak zaplatit složenky, jak vyjít do výplaty.
Premiér Édouard Philippe, který teď schytává za prezidenta Macrona všechnu kritiku, by se vzbouřenci rád jednal. Ale neví vlastně s kým.
„Nástup hnutí byl nečekaný, politici tradičních stran s tím vůbec nepočítali,“říká francouzský analytik Dominique Reynié z pařížského institutu Science Po. To podle něj ukazuje na krizi současné politiky.
Protest žlutých vest se přitom nijak nepodobá žádnému protestnímu hnutí, které tu dosud bylo. Ve Francii ani jinde ve světě.
Revolta zchudlé třídy
Na to, aby přerostla v širší občanské nepokoje, je tato amorfní revolta roztříštěná strukturálně i názorově. V něčem se liší dokonce i od často zmiňovaných protestů z roku 1968, které odstartovali univerzitní studenti na pařížské Sorbonně.
Vnější podoba, sklo a dlažební kostky létající v ulicích, je patrná. Hnutí z roku 1968 však mělo v záhlaví plakáty Che Guevary, těsné propojení s politikou, jasný revoluční program. Teď je vše jinak.
Do historie se zapsaly i mohutné protesty, které v polovině 90. let smetly pravicového premiéra Alaina Juppého. V čele zástupů stály – tehdy ještě vlivné – odbory, které měly v zádech opoziční socialisty. Ti také sociální výbuch zúročili a později se chopili vlády, v jejímž čele po volbách stanul levicový premiér Lionel Jospin. Prostě tehdy bylo s kým jednat.
Žluté vesty se zároveň nepodobají ani žádné dřívější revoltě v zahraničí. Spontánní hnutí odmítá zavedené politické strany i zavedené instituce. Jeho sympatizanti nemají jasné politické vize.
Jen chtějí žít důstojně, ne moc hůř než předcházející generace.
Někteří francouzští komentátoři si vzpomněli jedině na pár let staré hnutí Occupy Wall Street ve Spojených státech, které též nastolilo hesla o potírání sociální nerovnosti a mířilo proti finančním a politickým elitám. To ale nemělo zdaleka takovou rezonanci a dopad na život země.
Srovnatelná protestní uskupení v Evropě, třeba italské Hnutí pěti hvězd, jsou obvykle zaměřena proti imigraci i Bruselu, mají ambice vstoupit do politiky. To není ale případ žlutých vest. Srovnatelné jsou jen příčiny, které vedou ke vzniku těchto protisystémových hnutí.
„Teď je vše jinak. V celé Evropě, Francii, Itálii i Británii můžeme sledovat, jak klíčí stejný strach a rozhořčení běžných lidí,“líčí italský politolog Enrico Letta, jak se prohlubují obavy, které cítí kdysi prosperující střední vrstva. Veškeré jistoty se vytratily.
Macron v úzkých
Lidé se obávají budoucnosti a nemají pocit, že by to politiky zajímalo. Tím se zvětšuje prostor pro sociální revoltu, jako je ta francouzská. Její chvění už dokonce rezonuje u sousedů, protesty prosákly do Belgie a Nizozemska. Rebelující zástupy mají pocit, že politici jsou hluší.
K tomu pocitu přispívá i samotný prezident Emmanuel Macron, který se poslední čtyři týdny tváří, jako by se ho nepokoje netýkaly. Vše nechává na premiérovi.
K zásadnímu projevu k Francouzům se hodlá prezident nadechnout někdy tento týden.
Jisté je, že Macron, se svou minulostí bývalého investičního bankéře a chladného technokrata, bude získávat přízeň lidí obtížně. Podle průzkumů se k němu staví kriticky téměř čtyři pětiny dotázaných. Hesla požadující jeho rezignaci byla na pařížských Champs-Élysées jedněmi z nejčastějších.