Česko, země sportovním akcím zaslíbená

Medaili, o které snili, nemají, a po dvou letech jsou zase ve sportu, jemuž i nadále vévodí čtyři stejné země, až těmi čtvrtými. Když však pomineme sportovní výsledek, tak florbalisté teď na mistrovství světa v Praze znovu dokázali, že existuje obor, ve kterém jsou Češi – ač o tom mnozí nic netuší – skuteční mistři. Že jde-li o organizaci světových sportovních akcí, o atmosféru, o divácký zájem i atraktivitu pro zahraniční fanoušky, je Česko dokonalým místem pod sluncem.

Vládci světového florbalu v Praze čekali profesionální servis, leč i tak přiznali, že dokonalost turnaje je překvapila. Byl nejlepší z dosavadních 12 šampionátů a třeba celková návštěva 182 tisíc diváků je o 72 procent vyšší, než byl dosud platný rekord.

Kdo zná místní sportovní reálie, překvapen není. Tři roky drží Česko rekord v návštěvnosti na hokejovém mistrovství světa a pár let ještě bude. Šéf svazu Tomáš Král tehdy v květnu 2015 bez nějaké nabubřelosti říkal: „Jsem přesvědčen, že to bylo nejlepší mistrovství v historii.“Bylo.

Biatlonisté mluví v superlativech o zázemí i pobláznění lidí v Novém Městě.

Roger Federer, tenisová modla, zase loni vyprávěl, že premiérový ročník Laver Cupu on i jeho spolupracovníci umístili do Prahy kvůli tomu, že tu byla jistota dokonalé organizace i zájmu.

Příští rok na podzim se sem vrátí NHL. Skvělého hodnocení se dočkal také srpnový golfový turnaj na hřišti Albatross.

MotoGP v Brně má pro změnu v kalendáři své místo po letní přestávce, protože španělští promotéři vědí, že nemusí pospíchat z dovolené, neboť závod bude špičkově nachystán. Když nedávno poprázdninový termín svěřili Rakousku, byla rázem jejich letní siesta o pár dní kratší.

To vše nám Čechům říká: Přestaňme už sebemrskačsky vzpomínat na Liberec, na zpackaný šampionát v klasickém lyžování, po kterém v roce 2009 zbyly stamilionové dluhy a zostuzení. Ano, tenkrát se pár šíbrů slušně napakovalo, zatímco mnozí drobní podnikatelé se kvůli nim ocitli na pokraji krachu, či do něj přímo spadli. A ano, je tu tvář Kateřiny Neumannové, která se rázem ze zlaté olympijské hrdinky stala symbolem organizační břídilky, byť jí možná za nehty nezůstal ani halíř. A ano, tahle nezvládnutá akce způsobila takové stigma, že Češi dostali pocit, že jsme národ pořadatelských neumětelů, a politici rázem také strach uvolnit miliony z veřejných zdrojů, protože za vším čuchali habaďúru.

Ne, teď už je Česko jinde a sportovní svět si toho je vědom.

Buďme hrdí, sebevědomí, nebojme se o velké události ucházet. Jen zůstávejme realisté, aby zase někoho nenapadla utopická myšlenka na letní olympiádu, kterou z hlav vymaže až studie za desítky milionů.

Zároveň je to výzva pro politiky, třeba i pro agenturu CzechTourism. Platí se desítky až stovky milionů za propagaci země. Často jsou smysluplné, občas nad jejich zacílením zůstává rozum stát.

Sportovní akce však míří přesně. Zmíněné florbalové mistrovství podle šéfa českého svazu Filipa Šumana zajistilo Praze 50 tisíc přenocování. Přijely sem tisícovky cizinců, protože zvlášť ve Skandinávii je florbal sledovaný. Zlákal je sport, zároveň i adventní Praha, mnohé partičky také levné české pivo a večerní zábava. Šuman a spol. si teď u renomované auditorské firmy nechávají spočítat, jaký ekonomický dopad šampionát pro státní pokladnu měl. Velmi pravděpodobně příjem z DPH či reklama – a to nejen v případě florbalu – přinesou víc, než bylo těch 30 milionů korun, kolik ministerstvo školství a město Praha na akci ze svých rozpočtů vydalo. A to se vyplatí.

Takže je čas z hlavy vymazat Liberec.