Lidé cítí povinnost obdarovat blízké
PRAHA Nákupy by primárně neměly sloužit k potěšení, ale k nakoupení věcí, které potřebujeme. Když si pravidelně začneme zlepšovat náladu nakupováním, vytvoříme si tím návyk, popisuje v rozhovoru psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.
Nejsou lidé před Vánocemi pod obrovským tlakem, že musí nakupovat?
Jsou pod tlakem, který si sami vytvářejí.
A vytvářejí si ho skutečně sami, nebo to dělají obchodníci?
Obchodníci určitě vytvářejí tlak formou reklamy a různých slev. Ale v dnešní době jsme na reklamu zvyklí. Existují však lidé, kteří tomu podléhají víc, a pak jsou někteří, kteří tomu podléhají méně. Někteří lidé rádi nakupují a činnost obchodníků je pro ně další stimulací a pobídkou. Někteří lidé mají zase pocit, že by měli svým blízkým toho dát co nejvíc. Pociťují povinnost rozdávat dárky a tito lidé také víc nakupují.
Existuje nějaký způsob, jak se tomu tlaku bránit, třeba když člověk nechce nakupovat kvůli finančním prostředkům?
Možnost nakupovat na dluh a kupovat něco, na co nemají lidé peníze, je také tlak, kterému nás vystavují obchodníci. Nevidíme jen reklamu na zboží, ale také reklamu na půjčky všeho druhu, a tím myslím i nakupování na splátky. Určitě jsou proti tomu víc imunní lidé, kteří mají z půjčování strach a mají respekt z toho žít na dluh. Naopak lidé, kteří jsou důvěřiví a nedomýšlejí důsledky, jsou více ohroženi. Souvisí to s osobní zralostí. Když si ale řekneme, že se tomu chceme bránit, máme z půlky vyhráno.
Hraje v tom roli i nějaký pocit zodpovědnosti?
Je to věc finanční gramotnosti. Ta by se měla vyučovat na školách víc, aby lidé věděli, jak funguje spoření či půjčky a jak by měli zacházet s penězi. Proto u nás hodně lidí nevidí důsledky půjčování. A také to souvisí s tím, že v některých zemích se půjčky nabízejí daleko déle. Když mají rodiče zkušenosti s půjčkami a poučí své děti, zafunguje to. U nás v tomto nefunguje mezigenerační předávání zkušeností.
Nepřispívá tomu také bydlení ve větších městech, kde je víc lákadel?
Přispívá k tomu hlavně dostupnost zboží. Už jen nákupy kartou, kdy člověk za zboží neplatí fyzickými penězi. Přiloží jen kartu nebo přepíše kód. Nejsou to fyzické peníze, kterými člověk zaplatí a pak je v peněžence nemá. Druhá věc je i ta, že spoustu věcí si nakoupíte dnes v obýváku z křesla.
Mluví se o závislostech na sociálních sítích, jídle...
A existuje také závislost na nakupování – shopoholismus.
Je to v České republice fenomén?
Je to fenomén západní civilizace, který je úzce spojený s nadbytkovou společností. V nadbytku se dobře daří poruchám příjmu potravy a v nadbytku se dobře daří i závislosti na nakupování.
Jak se chová člověk, který je závislý na nakupování?
Přichází to postupně. Je to něco, co občas zažijeme skoro všichni. Když mají někteří lidé z něčeho špatnou náladu, chtějí si udělat radost a zajdou si něco pěkného koupit. Tohle ještě není závislost. Ale pokud se pohádáte s partnerem a na spravení nálady si koupíte kabelku místo toho, abyste se s ním usmířila, tak je to náhradní uspokojování potřeb.
A to vede k závislosti...
Když si pravidelně začneme zlepšovat náladu nakupováním, vytvoříme si tím návyk. Nakupování nemá sloužit primárně k tomu, abychom se potěšili, ale abychom si koupili to, co potřebujeme. A to, že nás nákup potěší, je bonus. V tomto případě už není hlavním cílem nové věci vlastnit, ale zlepšit si náladu a cítit se lépe nebo se vyhnout nudě, pocitům prázdnoty. Poté přicházejí všechny příznaky závislosti. Když závislý člověk nemůže nakupovat, je nervózní, protivný, nemůže sám se sebou vydržet, dává přednost nakupování před jinými zájmy a vztahy. Nakupuje tak, že ničí své blízké i sám sebe. (kris)