Aleš Hruška, nový brankář číslo 1

Plzeň naposledy v Lize mistrů, dnes proti AS Řím. Aleš Hruška, nová brankářská jednička, vypráví, co ho baví na chytání.

Navštivte náš zpravodajský server www.idnes.cz

Loni v létě řešil vážné životní dilema. Bylo mu jedenatřicet a s Příbramí právě sestoupil do druhé ligy. „Byl jsem v šoku. Vyřízený člověk. Div jsem s fotbalem neskončil,“vzpomíná Aleš Hruška, brankářský čaroděj. Neskončil.

Osud mu připravil příležitost v mistrovské Plzni, kde býval většinou spíš záplatou, náhradníkem pro případ nouze.

V posledních týdnech však dostává přednost před slovenským reprezentantem Kozáčikem. Hruška má za sebou slavné bitvy s Realem Madrid a dnes večer může vychytat vysněné třetí místo v Lize mistrů.

Souboj s AS Řím se přiblížil.

Ale rukavice jste loni neodložil?

Fotbal nedělám jako zaměstnání, ale pro zábavu. Kdyby mě nebavil, balím to. Pomohla shoda okolností.

Plzni se tehdy zranila stabilní opora Matúš Kozáčik a vám přiletělo laso.

Kdyby ne, ještě bych podzim odehrál ve druhé lize. Být to v ní na pendrek, radikálního řešení bych se nebál. Neměl jsem co ztratit.

No vidíte, teď se chystáte na Ligu mistrů, kterou jste vůbec poprvé ochutnal na stadionu Realu.

Celkem zajímavý stadion i celkem zajímavý soupeř.

Chápu vaši nadsázku.

Real je gigant, ale já přece nemohl přemýšlet, jestli průběh zápasu bude takový nebo makový. Chtěl jsem si to užít.

Pozor, tohle slovo nemá plzeňský trenér Vrba rád.

Tak jinak, chtěl jsem si odnést zážitek, což se povedlo. Už při předzápasovém tréninku jsem pochopil, že Liga mistrů je úplně jiný svět. Loni jsem si vyzkoušel Evropskou ligu – a bylo to velké. Jenže tahle soutěž je ještě o několik úrovní výš. Zázemím, důležitostí, sledovaností.

Nebyla to odměna pro chlapa po třicítce?

Tak jsem to nevnímal, nebyl jsem zapšklý ani v Příbrami. Chtěl jsem hrát fotbal, bavit se tím, co mám rád.

Najednou jste stál proti Realu a vyhlídky byly nevalné.

Neupínal jsem se k žádné myšlence, chtěl jsem zůstat bez nervů. Přece se mi nezhroutí svět, když dostanu pět gólů.

V Madridu jste měli blízko k remíze 2:2, zato při domácí odvetě jste pětku schytali.

Nejspíš jsme všichni podlehli mylnému dojmu, že bychom mohli bodovat. Očekávání byla až příliš velká, takže jsme během pár minut spadli z hrušky.

I Aleš Hruška spadl z hrušky?

Nebylo mi dobře. Člověk tomu chce pomoct, jenže nemá nárok.

Po čtvrtém gólu jste málem rozkopnul tyčku.

Čirá frustrace, protože mi míče létaly kolem nosu. Dostával jsem góly domrtva.

Pět gólů schytala Plzeň taky při prvním duelu v Římě. O kolik to teď může být jiné?

Nezlobte se, nechci to hodnotit před zápasem.

Ale soupeř nepřijede v nejsilnějším složení. Už má postup jistý.

Viděl jste, jak dopadla Slavia při Evropské lize v Bordeaux? Čekalo se, že zaboduje, když soupeř nastoupí v uvozovkách s náhradníky. A nic. Ani bod.

Tak jinak: nakolik věříte, že udržíte třetí místo a na jaře se objevíte v Evropské lize?

Vítězstvím v Moskvě jsme udělali obrovský krok a byla by škoda, kdybychom to doma nepotvrdili.

To zní naopak sebevědomě.

Já nemám důvod být uťáplý. Chtěl bych postup uhrát doma před našimi skvělými fanoušky, ne se spoléhat, že CSKA prohraje na Realu.

Skoro se zdá, že jste si tak úžasný podzim vyčekal.

Spíš bych řekl, že jsem byl připravený na šanci.

Být brankářem, to je velmi specifické. My děláme individuální sport v kolektivním. Chytat může jen jeden.

Ten druhý jen čeká.

Musíte najít střední cestu, jak se s tou rolí naučit žít. Zaprvé poctivě makat a klidně si přidávat. Zadruhé se nesmíte smířit s tím, že jen někomu kryjete záda a zachytáte si jednou za uherský rok národní pohár. A zároveň nesmíte nikoho podrývat nebo dělat naschvály. Jakmile v brankářském týmu něco nefunguje, tratí na tom všichni.

Umím si to představit.

Hlava brankáře musí být nastavená tak, aby nikdy nezradila. Aspoň tak to mám hozené já. Nemám v povaze se vzdávat ani litovat.

Do října jste vůbec nechytal a najednou jste jednička. To musel být skok.

Být mi dvacet, asi jste z toho vyjukaný. Před rokem se pomalu psychicky připravujete, že hrajete proti Vlašimi, najednou chytáte proti Realu Madrid. Ve třiceti už to člověk bere jinak. Má zkušenosti, doma tři děti, jasné priority.

Souhlasíte, že vaše názory se ve fotbalové kabině vymykají?

Těžko říct. Mám subjektivní pohled na věc.

Neděláte si z fotbalu hlavu?

Proč bych měl? Dělám sport, který mě baví, ne práci, kterou dělat musím.

Názory máte hodně přímé. Taky jste párkrát zaskočil kolegy, když jste při rozhovorech odpovídal jedním slovem.

Nepotřebuju mluvit jako kniha, když se mi zrovna mluvit vůbec nechce. V tom jsem svůj. Nepřetvařuju se. Nevyfotím se na Instagram, že jsem happy, ale přitom se cítím pod psa. Záleží na náladě.

Nálada před soubojem s AS Řím je jaká?

Trumfy držíme my. Máme šanci uhrát třetí místo sami.

Jenže proti vám v Lize mistrů stojí daleko výraznější individuality. V čem jsou třeba střelci lepší?

V dynamice, v technice a v myšlení. Oni chtějí dát gól za každou cenu. Hráči jako Bale, Džeko, Benzema a další nepřemýšlejí, jak složitý míč zpracovat do klidnější pozice, oni raději rovnou běží do rizika, takže dopředu. Zjednodušeně řečeno: Radši chci dát gól, než uhrát míč. Jsou jako žraloci, kteří v moři ucítí krev. Rozjedou se po kořisti.

Obtížné pro brankáře, který je zvyklý na českou ligu?

U nás takové srovnání nenajdete. V české lize dostáváme vždycky vteřinu navíc, protože řešení střelců není tak překvapivé a rychlé.

Upřímně, studujete slavné soupeře před zápasy?

To spíš náš osmiletý Benjamin. Trochu se doma provokujeme, protože on hraje za Spartu. Už to je pikantní. A taky se cpe do branky.

Takže se tátovi pokouší radit?

Na chytání máme podobný názor. Líbí se nám Brazilci v Premier League. Ederson v Manchesteru City a Alisson v Liverpoolu. Nejenže hrají perfektně nohama, oni jsou taky rychlostní typy, což oceňuju. Než by zalezli do brány a zkusili střelu chytit, radši bleskově vyletí a nechají se trefit.

Jaké téma jste se synem probírali před AS Řím?

Patrika Schicka. Známe se, občas jsme se v Praze potkali na kafi, mladej byl se mnou v Římě a Patrik mu po zápase hodil na tribunu dres. Nebylo to domluvené, takže velikánský zážitek.

Jste kamarádi?

Neřekl bych, ale známe se. Patrik je každopádně prototyp moderního útočníka. Rychlý s míčem i bez něj. Šikovný, s dobrou střelou. Má předpoklady, aby se stal evropskou hvězdou.

Navíc levák.

I to je výhoda. Leváci jsou kreativnější, zajímavější, tu svou silnější nohu mají na tuty. Víte, já se docela zajímám o detaily, takže ten rozdíl vidím. Jak třeba rozehrává brankář Ederson... V posledních dvou metrech se celým tělem vykroutí tak, že může poslat prudké torpédo přes celé hřiště. To není ani tak výkop jako spíš střela na branku. Zatímco Petr Čech použije co největší páku, takže balon letí do výšky a daleko.

Je to výzva vychytat AS Řím?

Pro mě existují jen dva typy zápasů: vyhraný a prohraný. Jestli k vítězství přidám zázračné zákroky proti Schickovi nebo komukoli jinému, to neřeším.

Ani čisté konto ne?

Ne, nepočítám si je. Radši v otevřeném zápase vyhraju 4:2, než bych upachtěně držel 1:0. A to vám to říkám jako Příbramák, kde jsme byli rádi za každou umlácenou výhru.

Vzpomínky na zápasy proti Realu? Dresy od brankářů Navase a Courtoise dostal syn. Mně stačí zážitky.

15 gólů

dosud inkasovala Plzeň v Lize mistrů. V letošním ročníku patří k nejhorším.

33 let je Hruškovi. Loni v červnu přestoupil do Plzně, letos měl premiéru v Lize mistrů.