Když památky zaplevelují milovníci selfie

Kamila Struhy, editora MF DNES

Prší. Vždyť nic neuvidíme. Ale to už pomalu stoupáme k hájemství Inků. Najednou mraky mizí, objeví se slunce a před námi se tyčí kultovní město Machu Picchu. Jeden ze sedmi nových divů světa. Okolo jen hrstka turistů a osaměle se pasoucí lama. Máme celý den, abychom mohli nasáknout atmosférou místa. Bohužel, to platilo před deseti lety, na podobnou svobodu teď zapomeňte, dnes mají návštěvníci jen šest hodin. Buď ráno, nebo večer. Rozhodla o tom peruánská vláda.

Důvod – kobercové nálety turistů, kteří jako kobylky navštěvují slavná místa, o kterých se píše v cestovních průvodcích. A ničí je v sezoně i mimo ni. Už jen tím, kolik se jich tam projde. Doslova je zašlapávají do země. Nejde jen o inckou pevnost, ale i o historická města jako italské Benátky či třeba thajskou pláž Maya Bay, kterou proslavil ve filmu Leonardo DiCaprio.

Z cestování za památkami, po národních parcích, v horách či na pláže se stal výnosný byznys, který zapleveluje kdysi krásná místa.

Lidé bohatnou a jsou lační po zážitcích. Mnohé však nezajímá příroda či města. Chtějí si jen odškrtnout kolonku v seznamu, že tam byli, aby se mohli pochlubit svým přátelům. Nechají se na místo dovézt autobusem, na hodinu vyskočí, udělají si selfie u nejznámějšího monumentu, stromu, skály. Pak rychle zpět a hurá za další fotkou, následně do hotelu a další den znovu dokola. Nepřišli, aby se slovy klasika „kochali panoramatama“a poznali genius loci. Romantika cestování zmizela, cestovní kanceláře našly díru na trhu.

Cestování se totiž stalo cenově dostupným. Po Evropě i na druhý konec světa. Evropané a Američané to zjistili dávno. Teď na to přišli i zbohatnuvší Asijci, kteří v desetitisících míří na populární místa. Když přijedete do Amsterdamu, Barcelony, Benátek či na newyorský Brooklynský most, vždy narazíte na organizované skupiny hlavně Číňanů. Mnohde nepomůže, ani když vyrazíte v zimě či v období dešťů.

Jenže místním lidem se to už moc nelíbí. Třeba Benátky nezvládají příliv turistů. Můžou si za to však samy, protože dřív vychvalovaly krásy svých klenotů i kvůli zisku podnikatelů. A teď se turisty snaží odehnat omezeními. I úřady křičí, že množství návštěvníků přesáhlo rozumnou míru a památky se rozpadají před očima.

Proto už na thajské pláži, kde se promenoval Leonardo DiCaprio, nemohou přistávat lodě s turisty, kteří si tam jen chtěli udělat fotku.

O. K., řekne si milovník ducha míst, davům se vyhnu tím, že se podívám do nějakého známého muzea. Omyl. I ta jsou totiž přetížená.

Třeba ve slavné florentské galerii Uffizi už raději lákají lidi, aby si kupovali vstupenky na internetu přesně na čas, jinak si budou muset vystát nekonečnou frontu. Zatím naštěstí neomezují dobu kochání se renesančními skvosty. Avšak brzy vám určitě budou stopovat čas u jednotlivých obrazů.

Ve francouzském Louvru už teď můžete Monu Lisu obdivovat jen zdálky přes les telefonů.

Narazilo se na hranice kapacit. Své by o tom mohli říct i lidé bydlící nedaleko skal v Adršpachu, kam Poláci v posledních letech pořádají nájezdy, takže se tam tvoří fronty.

Řešení? Můžete si zkusit najít místa, která ještě neodhalili průvodci. Jenže všeho do času. Nakonec vám zbude jen internet, kde se dají takřka online sledovat galerie či přírodní skvosty. Ale vůni těch míst už vám to nikdy nenahradí.