Kde je Lavička neřesti, co tají hraběcí koupelna

Víte, že třetí nejvyšší kopec v Ostravě je činná sopka? Tedy vypadá jako sopka, kouří se z něj, z nitra vycházejí otravné plyny, vevnitř to žhne žárem 1 500 stupňů a ještě před pár desítkami let měl tvar kužele třeba jako pravý Vesuv. Jen je to halda jménem Ema.

A že Machu Picchu není jen v Peru, ale též u Šternberka? Jsou tam rostliny jako v Andách i kaktusy z amerických pouští. Je to arboretum.

A kolik hodin desetiletý František Palacký strávil denně ve škole?

Ulice dům po domu

Na veledíle Český atlas jsou fascinující neuvěřitelné podrobnosti, po nichž Jaroslav Kocourek a jeho tým ani ne deseti lidí jde. Teď vyšel devátý díl, o severní Moravě a Slezsku, a je to finále: po dvaceti letech je Česko prošmejděno a popsáno. Devět dílů váží něco kolem patnácti kil. Třicet tisíc fotek, šest tisíc míst, měst, vesnic, budov, kuriozit i zajímavostí jako čichárium a hmatárium v podhůří Orlických hor, nejstarší panelák v zemi (je z roku 1955 a stojí v Praze, U Prefy 771). Kde se vzaly v Hořicích hořické trubičky (sousedce Líčkové recept prozradil vděčný Napoleonův kuchař, který v jejím domě stonal), kde je muzeum ořezávátek (v Cholinách) či Lavička neřesti (u pražské Sazky). Některé ulice jako pražská Celetná jsou rozebrány dům po domu.

Práce jako na Českém atlasu

Český atlas je největší český průvodce a vlastivědná encyklopedie, kandidát pro Muzeum rekordů, něco takového už asi nikdy nevznikne. Máte pocit, že je tady všechno, ale jinak, protože Kocourka před lety napadlo, že v každé podobné knize je Karlštejn, ale nikde se nedozvíte, kde je nejstarší dlažba v Praze (před kostelem sv. Františka Serafinského u Karlova mostu) či po jaké Idě dostala kyselka jméno.

Ale to pořád není všechno. V devíti dílech je spousta plánků, map a plastických průřezů tak detailních, že se můžete podívat, kde jsou v České televizi na Kavčích horách maskérny, a nahlédnout do koupelny hraběnky z Harrachů v Hrádku u Nechanic. Jsou tady průřezy Národním divadlem, chrámy, vilami, vysokou pecí i textilkou v Krnově.

Dvacet let práce jako na kostele – možná by se mělo začít říkat „práce jako na Českém atlasu“.

Mimochodem, malý Palacký měl školu každý den od pěti ráno do sedmi večer.