Epidemie smrtelných spalniček

Až třetina rodičů malých dětí odmítá očkování

Spalničky, prudce nakažlivou a životu nebezpečnou chorobu, se za poslední půl století podařilo skoro vymýtit. Světová zdravotnická organizace si dokonce vytyčila, že roku 2020 už spalničky nebudou existovat.

Nepodařilo se to. A nejen to. Spalničky jsou zpátky. A sílí. Překvapivé množství lidí totiž odmítá své děti nechat očkovat.

Jen v Evropě bylo do letošního září nahlášeno přes 13 tisíc případů spalniček, to je podle Evropského centra pro kontrolu nemocí (ECDC) čtyřnásobný nárůst oproti stejnému období před dvěma lety. Nejvíc případů se objevuje v Řecku, Francii, Itálii, Rumunsku, Velké Británii nebo na Ukrajině. Letos zemřelo v Evropě 37 lidí. Podle ECDC většina nakažených, až 87 procent, byli lidé, kteří nebyli očkovaní, ačkoliv vakcína je v jejich zemi k dispozici.

Spalničky jsou na vzestupu také u nás, a to i přesto, že očkování proti nim je povinné. „K dnešnímu dni máme hlášeno 197 případů, nejvíce

z Prahy a Středočeského kraje,“říká mluvčí ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová. Čtrnáct případů mají v Plzeňském kraji, nejvíc za posledních třicet let.

„Vzhledem k tomu jde o situaci mimořádnou,“říká vedoucí protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje Petr Pazdiora. Pro srovnání, loni bylo podle dat Státního zdravotního ústavu nahlášeno 146 případů. Před čtyřmi lety to bylo 221 nakažených. „Když jsem byl na medicíně, spalničky jsem viděl jednou, a to importované. Jak začala klesat kolektivní imunita a zvýšil se výskyt v okolních zemích, začaly se objevovat epidemické výskyty,“vysvětluje lékař Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce Milan Trojánek. „Lidé spalničky nejspíš vnímají jako vyrážku či horečku, která spontánně přejde, ale není to tak. Můžou probíhat závažně,“dodal.

Příčinou je dle odborníků hlavně snížená kolektivní imunita. Aby se totiž nemoc udržela pod kontrolou, proočkovanost by měla být 98 procent dvěma dávkami. Jenže mezi lety 2007 až 2016 klesla podle ministerstva zdravotnictví o 9 procent. „Jedním z hlavních důvodů jsou antivakcinační kampaně negativně ovlivňující postoj populace,“říká Štěpanyová. U dětí narozených od roku 2013 je podle Petra Pazdiory proočkovanost dvěma dávkami proti spalničkám dokonce jen sedmdesátiprocentní.

Resort zdravotnictví chce tento trend zastavit. Pomoci by měl zákon o odškodnění po povinném očkování, na vládu by se měl dostat nejspíš v lednu. „Pokud stát stanoví povinnost očkovat se v zákoně, zároveň by měl na sebe vzít odpovědnost za případnou újmu na zdraví a poškozené odškodnit,“vysvětluje mluvčí. Ministerstvo chystá i speciální web s informacemi o očkování.

Chystanou normu považuje za správnou i předseda České lékařské komory Milan Kubek. Do připomínkového řízení přizval stát kromě odborných společností i spolek Rozalio, který se dlouhodobě zasazuje o svobodnou volbu rodičů při očkování. „Zákon vítáme, ale důležité bude, jak se nastaví,“říká předsedkyně spolku Martina Suchánková s tím, že text zákona podle ní nepočítá třeba s odškodněním úmrtí po očkování. „Vznesli jsme i připomínku, aby byla jednoduchým způsobem zajištěna retrospektivita,“dodala Suchánková.

Návrh tak, jak je nyní předložen, počítá s tím, že o odškodnění se bude žádat přímo na ministerstvu zdravotnictví. Pokud to do půl roku nerozhodne, lidé se budou moci domáhat práv u soudu až do čtyř let od podání žádosti. Pakliže resort nárok uzná, náhradu vyplatí do šesti měsíců. Není však jasné, o jak vysoké částky půjde, prováděcí vyhláška zatím není připravena.

Spor o sloučené vakcíny

Ze statistik infekčních nemocí vyplývá, že u nemocí, proti kterým se u nás povinně očkuje, se od roku 1993 zvyšuje i výskyt dávivého kašle, s vrcholem před čtyřmi lety, kdy onemocnělo přes dva a půl tisíce lidí. Loni to bylo 667 nemocných. Pro srovnání; od druhé poloviny 70. let do roku 1992 se pohyboval počet případů v rozmezí 5–48 případů ročně.

Kromě úplného odmítání očkování je podle lékařů příčinou opětovného návratu starých a už skoro potlačených infekcí i jeho oddalování. „Rodiče mají tuto tendenci, což vede k tomu, že se snižuje ochrana dětí proti dávivému kašli, který je nejrizikovější pro kojence. Nebo proti Hemophilus influenzae, největšímu riziku pro kojence a batolata,“říká Milan Trojánek.

Nutno však podotknout, že část populace imunitu po očkování časem ztrácí. Týká se to hlavně takzvaných Husákových dětí, tedy lidí narozených v 70. letech. V té době bylo totiž mnoho z nich očkováno podle tehdejších pravidel jen jednou, což pro dlouhodobou ochranu třeba před spalničkami nestačí. „S věkem může klesat protekce navozená vakcínou a může dojít k rozvoji nákazy. Očkování ale chrání zejména děti,“dodává Trojánek.

Podle Martiny Suchánkové z Rozalia ale většině rodičů samotné očkování nevadí; odmítají sloučené vakcíny. „Nemají jinou možnost volby, je jedna vakcína proti spalničkám,

zarděnkám a příušnicím. Lidé nemají problém očkovat proti spalničkám, většině rodičů vadí trojkombinace,“říká Suchánková. „Většina lidí, se kterými se setkáváme, má buď sama špatné zkušenosti po očkování, nebo o nich má zprostředkované informace, které vnímá jako závažné,“dodala.

Ministerský náměstek a předseda vakcinologické společnosti Roman Prymula však variantu rozložení nepřipouští. „To bychom se dostali do situace, že bychom rozložili

všechny vakcíny na monodávky. Děti budou v prvním roce života chodit třeba na šestkrát tři návštěvy a rodiče budou vypouštět to, co se jim zrovna nelíbí. Takhle to nemůžeme dělat,“varuje.

Odborníci také připomínají, že kolektivní imunitou navíc chráníme i ty, kteří sami očkovaní být nemohou, třeba lidi se sníženou imunitou. Nebo děti, ještě nedorostlé do věku pro očkování. „Kdo je neočkovaný, parazituje na principu, že ostatní očkovaní jsou,“míní Trojánek.

Kombinované očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se u nás povinně aplikuje dětem ve věku od 13. do 18. měsíce, druhá dávka pak mezi pátým a šestým rokem. Pokud rodiče toto očkování odmítnou, hrozí jim sankce deset tisíc korun. Nicméně za určitých okolností je možné se očkování vyhnout. Už dříve to připustil Ústavní soud z náboženských důvodů, později tak učinil i ve vztahu ke svobodě svědomí. „Tuto možnost jsme otevřeli s tím, že právo rodiči může náležet, avšak síla důvodů musí být posouzená podle pravidel, která jsme stanovili,“upozornil soudce Ludvík David.