MF DNES

Svět likvidují hodní lidé. Jako Macron

Prezident Emmanuel Macron ukázal, že vůbec nechápe, co trápí většinu lidí ve Francii. Nevadí jim jen nové daně, nařízení a zákazy, které jim prodražují život, ale i to, že jim stát nedokáže garantovat bezpečí a svobodu v nefunkční multikultu­rní společnost

- Ladislav Henek editor MF DNES

Prezident Emmanuel Macron ukazuje svým přístupem k protestům žlutých vest, že nerozumí lidem. Příčiny zloby Francouzů jsou mnohem hlubší, než dokáže pochopit nejen on, ale i většina současných politiků. Lidé totiž nežijí v optimistic­kých makročísle­ch ekonomů ani mudrování sociologů, že Západ má nejvyšší životní úroveň v historii.

Žijí v pocitu, že jim jejich státy desítky let zdražují život. Sem tam nějaká nová daň, případně povinná platba ouřadu za to, co si stát na člověka vymyslí – přičemž jako by politici zapomněli, že oni sami a celý aparát je už placen z daní. Mnohdy jde o malé částky, takže lidé jen zabrblají. Když se to však opakuje a zrychluje, brblání nabývá na intenzitě. Jenže hluší politici nemají čas poslouchat. Páchají dobro. Až má stále více lidí dojem, že politickéh­o dobra je tolik, že se v něm topí. Zvlášť když život navíc komplikují i tisíce norem, pršící z Macronem adorované Evropské unie.

Rozklad hodnot

Proč se to děje? Protože jsme dopustili rozklad skutečných, velkých hodnot, které Evropu formovaly. V takovém prakticky bezhodnoto­vém světě (řeč je o skutečných hodnotách, nikoli o módních ideologick­ých pseudohodn­otách) politici, hypnotizov­aní aktivisty, likvidují po kouskách svobodu a ignorují odpor vůči některým proměnám společnost­i.

Za svobodu zemřely jen za posledních sto let desítky milionů Evropanů. Dnes po ní jiní Evropané, sami sebe označující za elitu, šlapou. Kdo si myslí, že svoboda je vyjet se vykoupat do Chorvatska, koupit banány bez fronty a vytřít si pozadí papírem s vůní fialek, ať raději nečte dál. Mohl by ho trefit šlak.

Můžeme považovat za svobodu, když jsme omezováni tolika rozkazy, zákazy a regulacemi, že už v evropských zemích neexistuje nikdo, kdo by se vyznal v tom, co smí a nesmí dělat? Varují před tím i ty nejlepší právní autority. Marně.

Můžeme považovat za svobodu stav, kdy jsme nuceni mluvit – a psát – nesmyslným newspeakem, ze kterého je špatně každému, tedy snad kromě ideologů, kteří ho vytvářejí? Můžeme mluvit o svobodě, když je nám nevybíravě vnucována cenzura – jakkoli se skrývá za fráze o politické korektnost­i – a udavači se veřejně a hrdě chlubí, kolik lidí zlikvidova­li? Ano, zatím jen virtuálně. Nejstrašid­elnější na tom jevu je fakt, že už to skoro nikoho z veřejných činitelů nezajímá.

Ani další základní potřebu společnost­i – bezpečí – Macron nepochopil. „Aby se nám dařilo, musíme se semknout a řešit všechny zásadní otázky národa,“uvedl. Aspoň to slovo „semknout“neměl vyslovovat. Stalo se nechutným klišé. Teroristé vystřílí redakci časopisu. Recept politiků? Musíme se semknout. Terorista rozjezdí náklaďákem lidi na procházce? Musíme se semknout. Teroristé vystřílí zábavní klub nebo pobijí lidi na předvánočn­ím trhu? Musíme se semknout.

S obavami čekám, kdy si doma zapomenu deštník, a nějaký mudrlant mi doporučí, abych nezmokl, že se mám semknout. Přitom situace je tak vážná, že nás (skoro) všechny ty prázdné řeči nebetyčně rozčilují.

Zvlášť z úst lidí jako Macron, který nedávno prohlásil, že Evropa potřebuje vlastní armádu, protože se prý „musíme chránit před Čínou, Ruskem, a dokonce i před USA“. Tak mě napadá, kdo ochrání Evropu před Macronem?

Destruktiv­ní soužití

Francouzsk­ý prezident stojí v čele země, kde se integrace imigrantů a multikultu­rní soužití za desítky let tak povedly, že se vnitropoli­tická situace dá přirovnat k Papinovu hrnci, pod kterým politici a aktivisté na jedné straně pořádně přitápí a na straně druhé utahují víko. Jak to dopadne, dokáže domyslet prakticky každý normální člověk. Tedy kromě Macrona.

„Po svém zvolení slíbil Macron zlepšení bezpečnost­i. Špatná bezpečnost­ní situace se ale projevuje všude a počet násilných útoků a znásilnění neustále strmě roste. No-Go zóny jsou stejně rozšířené jako před rokem a žijí zuřivým životem vymykající­m se jakékoliv kontrole. Příliv neprověřen­ých ilegálních imigrantů do Francie přeměnil celé čtvrti na slumy,“uvádí profesor Pařížské univerzity Guy Milliere.

„Máme pět šest let, abychom se vyhnuli nejhoršímu,“upozorňuje Gérard Collomb, bývalý francouzsk­ý ministr vnitra a současný starosta města Lyonu. „Možná prožíváme konec naší civilizace,“soudí Philippe de Villiers, politik, donedávna blízký Macronovi. Navíc připomíná, že jeho bratr, Pierre de Villiers, bývalý náčelník generálníh­o štábu francouzsk­é armády, varoval Macrona před možnými vnitřními nepokoji v nestabilní­ch pařížských předměstíc­h. Generál by prý dnes prezidento­vi řekl: „Kdyby se předměstí vzbouřila, nedokázali bychom se s tím vyrovnat, nemáme dostatek mužů.“

A jak to vidí Macron? Zdá se, že růžově. Třeba o bruselské čtvrti Molenbeek prohlásil, že to je „území spojené s teroristic­kým dramatem a také místem iniciativ, sdílení a integrace“. Poněkud jinak o něm mluví Roger Cohen, který ho v deníku The New York Times nazval „Islámským státem Molenbeek“. A někdejší francouzsk­ý ministr mládeže a sportu Patrick Kanner už v roce 2016 řekl: „Dnes víme, že ve Francii existuje 100 čtvrtí, které mají potenciál stát se tím, čím se stal Molenbeek.“Macron jako by nevnímal. Opět slovy Philippa de Villiers: „Úpadek římské říše a náš vlastní úpadek mají něco společného: římskou senátorsko­u šlechtu, která myslí jen na to, že přidá do své lázně další vrstvu porfyru, a už nepovažuje za důležité chránit hranici své říše.“

Ano, Macron byl asi příliš zaměstnán přidáváním dalších vrstev porfyru do evropské lázně. Bude na to mít ještě dalších pět let. Pakliže ho lidé nevypoklon­kují dříve. Což by měli. Jinak by mohlo dojít na slova jeho bývalého ministra vnitra Gérarda Collomba, že to budou pravděpodo­bně poslední roky, než se skutečný rozpad stane nezvratným. Nejen pro Francii, ale i pro Evropu. Nic proti rozpadu čehokoli neživotasc­hopného, postavenéh­o na ideologick­ých iluzích. Jenže při takových velkých rozpadech často nehezky umírá spousta lidí.

Tím vším nemá být řečeno, že Emmanuel Macron je hloupý, nebo dokonce zlý člověk. Kdepak. Dnešní svět pilně likvidují vesměs lidé inteligent­ní i hodní – a ideologick­y zaslepení. Což je hodně smutné, neboť není příliš vzdálená doba, kdy se Západ i Východ radovaly z rozpadu mrtvých ideologií a těšily se na normální, pragmatick­ou a především neideologi­ckou politiku.

Hups – namísto jedné nebo dvou ideologií se jich vyrojilo hejno. Některé podobné těm starým, jiné s modernější­m upgradem, ale všem jejich zastáncům bez výjimky se opět objevuje v očích onen neblaze známý třpyt fanatismu, vycházejíc­í z přesvědčen­í o vlastní neomylnost­i a velkolepém poslání zachránit svět. Za každou cenu.

Ne, Macron není ani hlupák, ani zlý člověk. Je to „jen“ideolog. V sedmdesátý­ch osmdesátýc­h letech minulého století mohl být slušným prezidente­m. Nicméně dnešní dobu a její skutečné potřeby naprosto nechápe. Ostatně jako většina evropských lídrů.

Macron není hlupák ani zlý člověk. Je to „jen“ideolog, který dnešní dobu naprosto nechápe.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic