Biologická léčba umí zázraky
Žena s psoriatickou artritidou porodila zdravé dítě, přestože po dobu těhotenství prodělávala biologickou léčbu. V Česku je to výjimka.
Biologickou léčbou se v České republice léčí asi čtyři tisíce pacientů trpících revmatickými chorobami. Ve srovnání s Evropou a se Spojenými státy je to však málo. Revmatoložka Eva Dokoupilová z Uherského Hradiště má ve své ordinaci na tři stovky pacientů, kterým pomáhají biologické preparáty.
Jejich výhodou je, že nejde o léky chemické. Jsou vyrobené za pomoci genetického inženýrství na živých buňkách. Díky tomu působí přímo v místě zánětu.
Jednou z vašich pacientek je mladá žena, která tyto léky užívala během celého těhotenství. To není příliš obvyklé?
Jde o výjimky. Biologická léčba v těhotenství je opravdu výjimečná a není vhodná pro každou ženu, která je těhotná a trpí revmatickým autoimunitním onemocněním. Záleží na řadě okolností. Tato konkrétní pacientka měla psoriatickou artritidu. Její onemocnění bylo velmi aktivní v kloubních i kožních projevech. Kvůli tomu se jí nedařilo řadu měsíců otěhotnět, a proto jsme hledali jiné řešení. Po zahájení biologické léčby došlo k výraznému zlepšení jak kožních, tak kloubních projevů a pacientce se podařilo otěhotnět do dvou měsíců.
Jak dlouho se tento konkrétní lék používá?
V revmatologii už více než pět let, ale teprve od února má oficiální povolení pro léčbu těhotných a kojících žen. Naše pacientka je jedna z prvních, která byla tímto lékem léčena po celou dobu těhotenství, a nyní úspěšně kojí.
Musela však zvažovat rizika, je to tak?
Samozřejmě. Řadu let k nám do ambulance docházela na standardní léčbu, ale ta u ní nezabírala. Naopak v posledních letech došlo ke zhoršení projevů. Po diskusích o tom, co by jí biologická léčba mohla přinést a jaká má rizika, jsme dospěly ke společnému rozhodnutí. Od začátku jsme se domluvily, že podaří-li se jí na biologické léčbě otěhotnět, bude pokračovat po celé těhotenství i během kojení, pokud nenastanou problémy.
Pro miminko není biologická léčba nijak riziková?
V tomto případě jsme zvolili lék, který je oficiálně možné v těhotenství podávat. Nemá jednu část imunoglobulinu a neprochází ani placentou, ani později do mateřského mléka. Podávání tohoto biologického léku je celosvětově povolené.
Znamená to naději i pro ženy, které trápí jiné choroby, u kterých se biologická léčba používá? Třeba nádory nebo střevní záněty?
To není tak jednoduché. Námi použitý preparát není univerzální a není vhodný na jakákoli onemocnění. Biologická léčba v onkologii nebo gastroenterologii patří do rukou vysoce specializovaných pracovišť a odborníků. Například gastroenterologové mají více než 70 žen, které porodily zdravé dítě, přestože byly v těhotenství léčeny biologickou léčbou.
Do jaké míry se mění život pacientů s biologickou léčbou?
V některých případech se to dá považovat za zázrak, který těžce nemocné vrací zpět do aktivního života. Je to dobře vidět i na příkladu této mladé ženy, které biologická léčba umožňuje žít plnohodnotný život. Velmi často jde o mladé lidi, kteří ukončí studium, mohou pracovat v oboru, který si zvolili, a věnují se svým koníčkům.
Potvrzují vaše zkušenosti, že tato terapie je skutečně účinnější než standardní léčba?
To určitě ano. Biologické léky jsou vyrobeny za pomoci genetického inženýrství na živých buňkách. Nejde tedy o léky chemické. Díky tomu působí cíleně, přímo v místě zánětu. V revmatologii se používají k léčbě revmatoidní artritidy, psoriatické artritidy a k léčbě Bechtěrevovy nemoci. A to i u dětí.
Stává se, že nepomáhají?
Jde o cílenou léčbu s velmi individuálním přístupem ke každému pacientovi, a taková situace může nastat.
Kolik pacientů v Česku se k biologické léčbě dostane?
U autoimunitních onemocnění jsou to tisíce. To je posun. Tato léčba přinesla do revmatologie největší změnu v posledních desetiletích. Jsem revmatologem už 21 let a pamatuji si pacienty léčené takzvanými zlatými injekcemi, po kterých měli řadu nežádoucích projevů. Mladým lidem, kterým byla diagnostikována Bechtěrevova nemoc, jsme doporučovali jen cvičení a pro úlevu od bolesti nesteroidní antirevmatika. Tito pacienti se rychle dostávali do trvalého invalidního důchodu a jejich kvalita života utrpěla.
Dají se biologickou léčbou tyto nemoci vyléčit?
Přestože vývoj nových léků běží neuvěřitelným tempem, toto je zatím jen zbožným přáním. Zatím nedokážeme tyto choroby zcela vyléčit. Nicméně jejich příznaky dokážeme potlačit.
Jak často bioléčbu aplikujete?
Pacientů přibývá, a to napříč různými obory. Podává se ve specializovaných centrech biologické léčby, která musí mít zvláštní smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Nejen proto, že tato léčba je nákladná, ale centra musí mít také patřičné personální a materiální vybavení. Center díky intenzivní snaze České revmatologické společnosti přibývá a pacienti nemusí dojíždět stovky kilometrů.
Jaká má biologická léčba rizika?
Často si lidé pod pojmem biologická léčba představují něco jako bio zeleninu a myslí si, že žádná rizika nemá. To je velký omyl. Jde o vysoce cílenou léčbu, která zasahuje do imunitních procesů v organismu, a je potřeba k ní přistupovat velmi uvážlivě. Do národního revmatologického registru ATTRA se anonymně zadávají data od všech revmatologických pacientů s biologickou léčbou a díky tomu se dá zhodnotit efektivita i nežádoucí účinky. Podobné registry existují i v jiných zemích, v Německu, v Anglii, ve Španělsku.
Co z nich vyplývá?
K rizikům patří infekce, které mohou mít mírný nebo závažnější průběh. Je tam i riziko rozvoje tuberkulózy. Spekuluje se i o vzniku nádorů, ale ty zatím průzkumy nepotvrdily.
Je na tyto preparáty pacient odkázaný po celý život?
To je komplikovaná otázka, protože autoimunitní onemocnění má většinou pacient na celý život, bez ohledu na to, zda se první příznaky projeví v dětském věku nebo v pozdní dospělosti. Je velice těžké na začátku léčby říci, zda ji bude pacient potřebovat napořád. Předpokládáme, že ano. Ale pokud se onemocnění stabilizuje, prodlužujeme dávkovací intervaly, snižujeme dávky a můžeme se pokusit i léčbu ukončit. V případě vzplanutí choroby začneme znovu.
Proč ji čeští lékaři nepředepisují ve větší míře?
Otázka proléčenosti pacientů je při srovnání západní a východní Evropy velmi složitá. Obecně má český revmatologický pacient docela štěstí, protože přibývají nová centra pro biologickou léčbu a počet léčených pacientů narůstá. Určitě se však neléčí všichni, kteří by to potřebovali. Léčba jednoho pacienta stojí stovky tisíc korun ročně a zdravotní pojišťovny sledují a kontrolují dodržování přísných pravidel, podle kterých ji může lékař použít.
Máte s touto terapií více než patnáctileté zkušenosti. Došlo za tu dobu k nějakým změnám?
Myslím, že nejpozitivnější je narůstající počet léčených pacientů. Dnes se v tomto oboru v Česku léčí biologickými léky kolem čtyř tisíc pacientů. Ve světě je to trendem, a snad se to podaří i u nás, posunout biologickou léčbu i k pacientům s chorobou v časnějším stadiu. Přáli bychom si každého pacienta začít léčit včas.
Na trhu v České republice jsou kromě originálních léků také kopie neboli biosimilární léky. Jsou účinné?
Ano. Jsou nejen srovnatelně účinné, ale mají také srovnatelné množství nežádoucích účinků. Jsou vyrobeny za stejných podmínek, ale bez nákladů na vývoj nového léku, který už mají za sebou původní výrobci (jsou levnější – pozn. red.). Právě díky tomu se k biologické léčbě dostane v budoucnu stále větší množství pacientů.
Jak se biologické léky podávají?
Většinou formou podkožních injekcí, které si pacient aplikuje sám, ale máme k dispozici také léky podávané v žilních infuzích. Letos poprvé se v Česku objevil na trhu lék, který se podává ve formě tablet.