Lucie Šafářová
Jak se finalistka Roland Garros v Česku loučila u rybníka Marvánek
Miroslav Němý
Nejslavnější tenisové chvíle prožívala na výjimečných místech. Na rozpáleném betonu v Melbourne Parku, na pařížské antuce, v obřích arénách tepajícího New Yorku, v olympijském Rio de Janeiru. Tam všude slavila Lucie Šafářová grandslamové deblové triumfy či bronzovou medaili z letních her.
Reálná šance na její poslední titul přišla v daleko skromnějších podmínkách. Kousek od soužené dálnice D1, na dohled rybníku Marvánek a Říčanského potoka.
„Trochu výjimečné to bylo,“souhlasila poté, co za Prostějov nastoupila do finále extraligy smíšených družstev. Domácí soutěž jejímu týmu patřila 10 minulých ročníků, Šafářová k tomu často přispívala. Šňůra teď skončila, titul má pražské ČLTK. A tím by mělo končit i domácí působení bývalé světové pětky. „Uvidíme, třeba mi to bude chybět. Třeba si nějaké zápasy ještě zahraju,“usmála se, ale to by přece znamenalo porušení jejího plánu.
Odcházení 31leté tenistky je v plném proudu. Příliš mnoho zdravotních komplikací zažila, příliš složité bývaly její návraty. Na podzim ohlásila, že se definitivně rozloučí na lednovém Australian Open.
Odpočítávání tiká čím dál hlasitěji, zápasů už moc nepřijde. Extraliga jí přinesla dojetí, ale pořád jen částečné. „To hlavní přijde v Melbourne. Tam to bude ten opravdový konec, ty největší emoce,“ví.
Nikdo nemládneme
Že se může prostějovská dominance zbortit, to naznačila už semifinálová skupina. „Měli jsme namále,“uznala Šafářová. Říčany dělily od postupu pouhé dva míčky.
Hegemon se do finále procpal, ale na trůn to nestačilo. Což ta nejznámější ze soupisky hodnotila smířlivě: „I když se nezadaří, člověk to musí akceptovat. Je to sport.“
V extralize zdolala čtrnáctiletou naději Noskovou, pak podlehla Rusce Alexandrovové, ve finále přehrála krajanku Martincovou 7:5, 6:0.
„Dostat se do zápasového tempa chvíli trvá,“uznala Šafářová, jež předtím naposledy nastoupila 10. září na turnaji v Québeku.
Šafářová byla i ve finále Roland Garros, při největších triumfech kariéry se vždy měla s kým objímat: s grandslamovou deblovou kamarádkou Bethanií Mattekovou-Sandsovou, s Barborou Strýcovou v Riu. Ani nemluvě o Fed Cupu, ten vyhrála hned pětkrát.
„Týmových soutěží je v tenisu málo – a já je mám strašně ráda,“vyprávěla. „Odehrála jsem za Prostějov spoustu utkání a bavilo mě to.“I bez vítězného loučení. „Lucka je výborná hráčka. Kdykoli půjde na kurt, vždycky to bude mít v ruce,“říkala její letitá souputnice Lucie Hradecká, včera soupeřka z vítězného ČLTK. Šafářovou předčila ve čtyřhře, ale pro fedcupovou spoluhráčku měla samou chválu: „Když víte, že končíte, jste uvolněný a tím víc si to užíváte. Lucka byla výborná v singlu i v deblu. Ale určitě ji chápu: poslední dva roky měla pořád zdravotní trable, do toho věčné cestování... Je toho hodně. A člověk nemládne.“
Moje parťačka? Počkejte si
Šafářová uvažovala stejně. Důležitější než titul je pro ni to, že aktuálně neřeší žádné potíže. „Fyzicky se cítím dobře. Jsem zdravá a doufám, že to vydrží,“pronesla. „Pořád mám dost času. Postupně si přidávám, ale dávám si pozor – snažím se poslouchat své tělo, nepřehánět to.“
Tenisové zimy obvykle trávila na Floridě, nyní dává přednost promrzlé vlasti: „Nevadí mi to. Přiletím týden před Australian Open a zvyknu si, bude to stačit.“
Jinou věc neovlivní: stále čeká, zda jí pořadatelé (ne)dají divokou kartu. „Tu poslední asi budou rozdělovat těsně před startem. Uvidíme, někdo se třeba může odhlásit. Tak jako tak nastoupím ve čtyřhře. Deblová parťačka už se rýsuje, ale oznámíme to až za nějakou dobu.“
Proč ne, rozlučkám překvapení sluší. Slušel by i titul, ale ten český Šafářové na závěr dopřán nebyl.