Příjemný alkoholový život

Na Silvestra pijí všichni kromě zarytých muslimů, vězňů, mormonů a zapřisáhlých abstinentů. Češi ale pijí skoro pořád. Na konci roku jen krapet víc. Proč se dlouhodobě držíme v absolutní alkoholové špičce světa?

Kdo pamatuje komunismus, ten ví, že pití piva při práci bylo normální. Pracovní porady začínaly a končily becherovkou či vodkou. Mohu-li si dovolit vzpomínku starého člověka: když jsem kdysi nastoupil do těchto novin, posiloval jsem se na „směnu“ve výčepu U Karla v pražské Panské ulici jedním rumem za čtyři koruny deset a jedním pivem za korunu sedmdesát. U Karla jsme práci s kolegy i končili, na umakartových usmolených stolech jsme psali a dělali korektury.

Revoluce v devětaosmdesátém byla svátkem alkoholu. Oslavy se protáhly hluboko do devadesátých let. Ti, kteří pili méně, shromažďovali majetky a dnes z nich jsou oligarchové. My ostatní máme nádherné zážitky.

Chlastat v práci je už dnes zapovězeno. Kdo se bez toho neobejde, musí si lahev schovávat a neustále požírat tic tac či peprmintové žvýkačky, aby ho kolegové neudali vedení. „Prohibici“si dokonce uzákonila minulá Sněmovna. Jistěže všichni poslanci měli zásoby alkoholu ve svých ledničkách. Současný šéf komory poněkud absurdní zákaz prodeje pitiva ve sněmovních restauracích potichu zrušil. I když je však pití v práci nemožné, po práci je to jinak.

Protestantské národy mají tradici přes týden makat a v pátek a v sobotu se zpít pod obraz boží. Středomořské národy sice popíjejí víno u každého jídla, tedy kromě snídaně, vždy však uměřeně. Češi jsou něco mezi tím. Rádi se napijí, kdykoliv je příležitost, ale míru většinou neznají.

Svéráz národního pití

Masaryk jezdil na koni, radil sokolovat a nečecháčkovat. V dokumentech o Václavu Havlovi hrají hlavní roli sklenka a cigareta, teprve potom paní Havlová a pejsek. Zatímco Havlovi jeho lásku k alkoholu nikdo příliš nevyčítal, hůř je na tom současný prezident Zeman. Ani on se netají svou vášní pro pití a kouření. Napsal krásné odstavce o becherovce i vodce, později přešel k vínu a kvalitním likérům. Jakkoli je však Zeman značnou částí národa nenáviděn, od truňku to jeho kritiky neodradí. A ti, kdo Zemana milují, se s ním cítí o to víc spojeni.

Kromě adiktologů, jako byl dříve doktor Skála a dnes doktor Nešpor, málokdo, ba nikdo nevystupuje zásadně proti pití alkoholu. Řada doktorů umírněný alkoholismus (měřeno měřítky Nešpora a Skály) dokonce propaguje.

Kouření už je na pranýři a každý ví o jeho hrozbách nejen z krabiček a zdá se, že spotřeba cigaret a jejich zahřívaných náhražek poněkud klesá. Líh ve všech formách je propagován, a zvlášť před koncem roku soutěží v četnosti reklam s pracími prášky a líčidly. Omezení reklamy na alkohol, o jakém básní ministr zdravotnictví Vojtěch, by však asi nepomohlo. Přátelský až milostný vztah k osvěžujícím nápojům vidíme všude kolem sebe.

Kvůli absentérům nebo nemehlům, co se opilá motají v práci, prý přicházíme skoro o šedesát miliard korun. Nešť. Ale o kolik přicházíme kvůli drbnám, neumětelům, intrikánům a zcela střízlivým flákačům a hlupákům? Vyčísluje se to hůře, ale odhadem je to čtyřikrát tolik.

Průměrná doba očekávaného dožití se neustále zvyšuje a blíží se 79 letům. Není to absolutní špička, ale je to velice blízko

Češi nejsou zahálčiví, ale práce pro ně není cílem života. Tím je pocit klidu a bezstarostnosti.

ní. Hospodářství funguje, a pokud mu nedupnou amatérští politici na krk, bude fungovat ještě nějakou dobu.

Vážnou věcí jsou nemoci spojené s alkoholismem a jeho průvodní jevy. Nemoci jater, slinivky a dalších orgánů, kde vědci umějí prokázat přímou souvislost. Jenže spousta nemocí souvisí s nezdravým způsobem života. Jak budeme postihovat zálibu v uzeninách, neochotu cvičit, přejídání, přepracovanost a přespřílišné civění do mobilních telefonů?

Nejhorším projevem náklonnosti k pití jsou násilnosti. Týrání žen a dětí. Kdo však bude ďábla ve sklence obhajovat, řekne, že za to nemůže líh, nýbrž lidská špatnost, a někteří provaření alkoholici jsou nejjemnější manželé, manželky, otcové a matky.

Proč tak kalíme?

Jednotlivé průzkumy se mohou mýlit až o sto procent. Pokud však Češi vycházejí dlouhodobě jako jedni z největších pijáků na světě, nemůže to být náhoda. Pokud se za námi umisťují Rusové, svědčí to o tom, že jsme prostě upřímnější.

Přílišné a neustálé popíjení rozhodně nepřináší nic dobrého, byť nejsme tak přísní jako doktor Nešpor. Proč si v tom Češi tak libují? Většinou se pije na smutek nebo na radost. Stav naší společnosti není ani příliš radostný, ani navýsost kormutlivý. A obyvatelstvo sice není spokojeno s politickou situací, leč s vlastním životem a koupěschopností ano. Není to ani přílišnou lácí alkoholu. V poměru k průměrné mzdě jsou víno a lihoviny ve většině zemí „staré“Evropy v supermarketech o hodně levnější. Lacino je u nás naopak ve většině hostinců.

Jakkoli je to vachrlaté, dovolím si vyslovit hypotézu: Češi mají rádi příjemný život. Pro většinu z nás je to důležitější cíl než dokončené dílo, hvězdná kariéra nebo nejlepší studium pro děti.

Češi nejsou zahálčiví, to ne, ale práce prostě není cílem života. Tím je právě pocit příjemného klidu a bezstarostnosti. A pokud se k němu nedostaneme sami od sebe, pomáháme si alkoholem.