O Havlově lípě v New Yorku a jiných stromech

Petra Bíska, spolupracovníka MF DNES

Bylo to v létě 2000. Krátce po jednohlasném rozhodnutí ve vedení krajanského spolku jsme se rozjeli do různých zahradnictví na Long Islandu najít vhodnou lípu, kterou přijede Václav Havel 9. září zasadit. V rozsáhlé stoleté zahradní restauraci, kterou spolek dodnes vlastní a spravuje, některé stromy zahynuly, jiné byly u konce svých sil. Především na pravé straně u zdi mezi dvěma stařešiny zela mezera a bylo nutné ji vyplnit, neboť co by byla zahradní restaurace bez stromů? A který strom by byl nejvhodnější? Lípa, samozřejmě. Český národní strom. Bude to Havlova lípa.

Z pozice vydavatele Amerických listů a současně prezidenta spolku jsem využil osobních kontaktů a poslal pozvání k návštěvě do prezidentské kanceláře. Moje pozvánka byla přijata, pan prezident se ke konci státní návštěvy ve Washingtonu zastaví v New Yorku v Bohémce, zasadí lípu a po tiskové konferenci si odjede odpočinout do hotelu před odletem zpět do Čech. Super!

Podmínka byla, že jeho návštěva bude bez publika. Dopoledne totiž měl pan prezident veřejné vystoupení na ostrově přistěhovalců v newyorském přístavu Ellis Islandu, bylo vedro, prezidentské plíce byly vyčerpané a další společenská akce nebyla vhodná. Bylo na mně vysvětlit to členům spolku. Konečný kompromis byl přijat – s prezidentským párem se setkají členové vedení spolku, s jejich rodinami přibližně 30 lidí. A tak tomu nakonec i bylo. K mé popularitě to nepřispělo, když někteří členové spolku trvali na veřejném setkání, nebo nic.

Návštěva Václava Havla v Bohémce byla super. Po zasazení lípy si pan prezident s paní Dagmar objednali guláš a s celým doprovodem zůstali další hodinu a půl, viditelně spokojeni s klidem a pohodou pod staletými stromy. Jen já jsem si to moc neužil, obával jsem se předem avizovaného konfliktu ze strany protihavlovských rebelů. Nakonec zbytečně.

Kdybyste si při návštěvě New Yorku chtěli po velkoměstském mumraji odpočinout, měli chuť na českou kuchyň nebo něco z grilu, na správně vychlazené plzeňské pivo, hupněte na metro směrem Astorie a zajeďte si do Bohemian Hall and Beer Garden. Z Manhattanu je to 20 minut. Tak to dělají tisíce Američanů. Přijedou si posedět s přáteli v poslední tradiční zahradní restauraci v New Yorku. Díky nim je nedávno téměř zbankrotovaný spolek zpět na pevných nohou. A dnes již 18letá Havlova lípa svobody je nádherný, impozantní strom. S trochou péče by se mohl dožít vysokého věku, jak je u lip zvykem. Jen si nejsem jistý, kdo ji tenkrát vybral. Byl to Oldřich Holubář, John Tomeček, nebo já?

Když jsem v letech normalizace navštívil v Telecím u Poličky mého bratra Tomáše, evangelického faráře-disidenta, zaujala mě lípa stojící před farou. Nezaujala mě jen svojí mohutností, ale také hukotem, který z ní bylo slyšet i ve vzdálenosti 15–20 metrů. Včely. Košatá lípa zrovna kvetla a jako vždy ji našly včely. Tisíce včel. Paráda.

Když jsem loni po mnoha letech opět navštívil Telecí, Tomáš už tam dávno nebyl. S manželkou Danielou a jejich čtyřmi malými dětmi byli v rámci akce Asanace v roce 1986 vyštváni z Československa a do Telecího se po sametové revoluci nevrátili. To mně ale nezabránilo pokochat se v této podle potoka a silnice se šest kilometrů vinoucí vesnici dalším českým národním stromem, takzvanou Lukasovou nebo Zpívající lípou. Když budete nablízku, stavte se. 12 metrů po obvodu, 25 metrů vysoká, stojí za extra zajížďku.

Zajímavá povídání o ní a o stovkách lip v českých zemích najdete samozřejmě na internetu.