Silvestrovská pocta pro Neckáře
K pětasedmdesátinám zpěváka Václava Neckáře uvede silvestrovská ČT premiérový příběh s jubilantovými písněmi nazvaný Hotel Hvězdář. Na předpremiéře dojatě tleskal svým gratulantům oslavenec i jeho bratr.
PRAHA Sám Václav Neckář představuje v hudebním snímku majitele titulního hotelu, jehož může před krachem zachránit jen očekávaný astronomický kongres. Jenže hosté nejedou, takže Jan Cina coby pikolík svádí recepční v podání Bereniky Kohoutové, v pokoji vaří lektvary šílený vědec Jiřího Korna, zahradou se toulá věrná fanynka čili Lucie Bílá a žárovky v sále vyměňuje Jaromír Nohavica s opravářskou brašnou.
Krásný dárek bráchovi
A všichni – dále ještě Václav Noid Bárta, Eva Burešová, Ondřej Ruml, Radoslav Banga či Thom Artway – vedle hraní také tančí a zpívají.
„Zpívají skvěle, navíc jsou písničky i herecky pojaté jinak než v původní verzi, nádherná čísla jsou třeba Stín katedrál nebo Ze soboty na neděli neboli I vám jednou bylo sedmnáct,“chválil Václav Neckář své mladší kolegy. A jeho bratr Jan Neckář se připojil: „Pro bráchu je to ohromně krásný dárek, od mnohých v podobě až nečekané a písničky by klidně obstály jako jednotlivé klipy.“
Podobně jako v loňské silvestrovské poctě Velká plavba s Waldemarem věnované Waldemaru Matuškovi byl i v případě Hotelu Hvězdář režisérem Jakub Wehrenberg, tentokrát si však zkusil jiný žánr. „Chtěli jsme jít odlišnou cestou, než jakou představují obvyklé ateliérové estrády se vzpomínkami a s hosty,“vysvětlil změnu Wehrenberg, který na projektu pracoval se skladatelem Petrem Maláskem. Z několika set písní, které Václav Neckář za svou dráhu nazpíval, vybrali šedesát hitů zapadajících do děje, jež pak přiřazovali interpretům.
„Samozřejmě jsme nemohli splnit každou představu. Občas jsme museli říci – Ano, chápu, že se ti dotyčná skladba líbí, že k ní máš osobní vztah, že jsi při ní přišel o panictví, ale je mi líto, právě tvoje oblíbená melodie v Hotelu Hvězdář nebude,“přiblížil režisér přípravy.
Nohavicův Václavák
Některým jejich přání vyšlo. Právě Stín katedrál si vybral Radoslav Banga, známý jako Gipsy. „Souhlasili jsme, ale s podmínkou, že písničku pojme úplně jinak, po balkánsku. Bránil se, že to přece nejde, ale nakonec to dokázal,“vzpomíná Wehrenberg. Podobně si Jaromír Nohavica zvolil skladbu Podej mi ruku a projdem Václavák. „Ještě teď jsem dojatý, jak ji zazpíval, tím spíše, že je to písnička ode mne,“poznamenal Jan Neckář.
Tvůrce pořadu potěšilo, že nemuseli nikoho přemlouvat; stačilo říci Neckářovo jméno a oslovení okamžitě souhlasili, brali nabídku jako čest. „Jak Jarek Nohavica, jenž podobné projekty jinak nemá zapotřebí, tak Lucie Bílá, která si píseň Chci tě líbat zopakovala po letech – prý ji zpívala už ve svých patnácti letech někde pod stanem, ovšem na kýžené polibky tenkrát nedošlo,“směje se režisér.
Spíš pohlazení než k popukání
Hodinový film s písničkami se natáčel na zámku šest dní. „Zvládali jsme i tři klipy denně, přitom běžně se dělává jeden klip tak za tři dny,“vzpomíná Wehrenberg na neobvyklou práci a s odkazem na Neckářovu
postavu ze snímku Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky dodává: „I pro mě to byl výjimečný zážitek, přece jen jsem režíroval herce z oscarového filmu.“
Od Kornovy Lékořice až po Thoma Artwaye, pro něhož song Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě je vůbec prvním zazpívaným v češtině, se nostalgickým silvestrovským hotelem projde dvacítka osobností naší hudební scény. A jak shrnul Jan Neckář, „není to snad pořad přímo k popukání, ale spíše pohlazení.“