Do čtvrtstoletí republiky patří i závod v ješitnosti

Svou opulentní, sedmisetstránkovou knihu Čtvrtstoletí republiky sepsal Karel Pacner na základě dopisů, které pravidelně posílal přátelům do zahraničí.

V podtitulku ji označuje za kroniku naší novodobé historie – a je to fascinující vyprávění o událostech od roku 1991 do současnosti.

Zkušený publicista, autor více než padesátky knih z oblasti dějin, špionáže či kosmonautiky ani tentokrát nezapřel svou erudici novináře, znalce historie, ale především jasně a perfektně uvažujícího člověka.

V úvodu knihy upozorňuje, že jde o jeho ryze osobní pohled: „Ukazuje rovněž mé omyly, chyby, ale někdy snad přesné vylíčení toho, co se stalo.“Celkem zbytečná sebekritika – právě osobní vklad člověka, který si nehraje na objektivního všeználka, vytváří ze Čtvrtstoletí republiky čtení napínavé jak severské krimi.

A to přesto, že to vlastně víceméně všechno víme. Jenže dát dohromady skládačku z tisíců drobných dílků tak, aby vznikal plastický obraz, je umění. Pacner je výtečně ovládá.

Svoboda nade vše

Autorovy sympatie jsou zřejmé: na té pofiderní škále zleva doprava stojí spíše na pravici a svoboda a demokracie jsou pro něj cennější hodnoty než moc, úspěch či peníze. Pro tyto zásady horuje i při charakteristice osobností, jež měly či mají na podobě novodobého českého státu stěžejní podíl.

Od vyděračských metod Vladimíra Mečiara – neboť i tento v Čechách už málem zapomenutý slovenský politik sem neodmyslitelně patří – při rozpadu československé federace až po současné trable Andreje Babiše před čtenářem plasticky vyvstávají portréty mužů a vzácněji i žen, ozvláštněné místy drobnými špílci, třeba poznámkou o ješitnosti Miloše Zemana, která je ještě o kapánek větší než Klausova.

Můžeme s Karlem Pacnerem souhlasit, nebo se nad jeho viděním světa rozhořčovat, ale on to prostě tak zažil, cítí a má na svůj názor plné právo.

Vtipné ilustrace

Čtvrtstoletí republiky přirozeně navzdory obrovskému množství faktů není učebnicí dějepisu. Vznikla vskutku kronika, jaké se kdysi psávaly pro poučení současných i budoucích generací.

Můžeme ji buď důkladně číst, nebo si v ní jen tak listovat a připomínat si dávno zapomenuté věci, jakými byly například televizní stávka nebo politické strany, které při svém vzniku vyvolávaly tolik naděje a jejichž názvy si dnes vybaví snad už jen odborník na společenský systém.

A ještě se při čtení bavit půvabnými, vtipnými a trefnými ilustracemi od Jiřího Slívy.