Šéf dolní komory mluvil a... všichni hadi usnuli

Včera přednesli po vzoru prezidenta prvně své novoroční projevy i předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (čtrnáct minut) a předseda Senátu Jaroslav Kubera (sedm minut).

Bezprostřední dojem? Vondráček je nudný řečník a „uspávač hadů“, který nám zopakoval, že:

– „poslanci zastupují voliče ze všech krajů naší země“

– „demokracie je diskuse a každý musí snést názor toho druhého“

– „kde dnes sedím já a dalších 199 poslanců, může být po volbách někdo jiný“

Jaroslav Kubera je desetkrát lepší řečník než Vondráček. I on však propadl sebeprezentaci jakéhosi „the best of“svých názorů, které vykládá i během roku.

Ať už se otřel o zákaz nakupování ve svátcích, nebo o zákaz kouření. Tepal i do příliš „silného Státu s velkým S, který dělá z lidí služebníky s malým s“.

Jen když Kubera kritizoval výrok o tom, že učební obory nemají šanci v digitálním věku, a připomněl, že digitální instalatér s mobilem mu nemusí obložit koupelnu dlaždičkami, bylo to docela vtipné.

Muž za stolem, muž v křesle

Za pozornost stojí i prostředí, ve kterém oba pánové svůj projev pronášeli.

Vondráček seděl přímo proti kameře (jako prezidenti při projevech) u historického stolu. Zvolil ovšem zvláštní interiér, takže to vypadalo, jako když projev pronáší na chodbě. Navíc seděl trochu zvláštně, jako kdyby chtěl každou chvíli vstát nebo měl na židli špendlík.

Jaroslav Kubera byl zase zabírán kamerou netypicky ze strany a z nadhledu. To zdůraznilo, jak si hoví v křesle, takže působil trochu jako dědeček, který vypravuje pohádky. A obsah? Až komicky vypadalo Vondráčkovo předsevzetí, že „bude bojovat za slušnější diskusi ve Sněmovně a svornost“. Půjdou tedy Andrej Babiš a Miroslav Kalousek za dveře?

Také si nejsem zcela jist, jestli je důkazem, že se u nás žije dobře, pokud život v Česku pochválí loučící se velvyslanci ve Vondráčkově kanceláři... zvlášť pokud přijeli z některé hodně rozvojové země.

Pozitivní aspoň je, že Vondráček na rozdíl od Miloše Zemana přiznává lidem právo protestovat na ulici.

Jasně, po volbách mohou oba, Kuberu a Vondráčka, vystřídat nějací ještě lepší rétoři, ale důležitější je obecnější otázka.

Co se má vlastně v novoročních projevech říkat, kdo to má říkat a k čemu mají sloužit? Proč by vlastně neměl teď mít projev i premiér a třeba i Jiří Drahoš, když ho má Kubera?

Třeba Václav Klaus využil svůj novoroční projev k tomu, aby vyhlásil amnestii. Takovýto praktický čin však předsedové parlamentních komor do svých projevů zahrnout nemohou, protože na to nemají pravomoci.

Po zhlédnutí vystoupení pánů Kubery a Vondráčka mám pocit, že důvodem pro novoroční projev by rozhodně neměl být sám o sobě fakt, že člověk má něco na srdci a chtěl by to hrozně moc národu sdělit.

Navíc se obávám, že u předsedy Poslanecké sněmovny byla tou motivací touha pronést nějaký projev, zvlášť když už bude mluvit kolega ze Senátu.

Ne. Právo na novoroční show v televizi by podle mne mělo zůstat vyhrazeno prezidentu republiky. Nemluvě o tom, že ani ten si s ním kolikrát neví rady, ale u prezidenta mají váhu i sdělení, která od jiných znějí jako banality.

Novoroční projev je proklatě těžkou disciplínou, má–li státník občanům říct něco víc, než že budou volby.