Atwoodová se k MeToo vyjádřila dříve než jiní
Do dob, kdy si ženy nemohly po muži ani sednout na pohovku, zasadila Margaret Atwoodová, kanadská držitelka literární ceny Man Booker Prize, svůj román nazvaný Alias Grace. V originále vyšel v roce 1996, u nás jej nyní vydává nakladatelství Argo.
Inspirací se pro Atwoodovou stal osud odsouzené vražedkyně Grace Marksové, která v roce 1843 se svým společníkem připravila o život Thomase Kinneara a jeho hospodyni. V Kanadě proslulým případem se Atwoodová zabývala už v začátcích kariéry, ale tvrdí, že až s Alias Grace pochopila osobnost tajemné ženy v celé její komplexnosti.
Do povědomí diváků se Atwoodová dostala v roce 2017, kdy internetová televize Netflix natočila adaptaci jejího nejslavnějšího díla Příběh služebnice, jež sleduje problematiku patriarchátu, podřadné ženské role ve společnosti, sexismus a následný boj o vlastní individualitu a práva. Ač odlišně, podobné myšlenky rezonují i v Alias Grace.
Očima lékaře
Přesvědčivou výpověď o stavu tehdejší společnosti pak podávají četné momentky z ústavů pro choromyslné. Z dob, kdy se lékařská věda domnívala, že každý psychický problém lze vyřešit askezí, pouštěním žilou nebo elektrošoky.
Právě touha po odlišném přístupu ke vnímání psychických potíží přivede za Marksovou zvědavého mladého lékaře, dědice textilní výrobny Simona Jordana, jemuž se povede po dlouhých letech znovu ji rozmluvit. Možná proto, že se tolik liší od všech ostatních, kteří si vychutnávají popravy cizího člověka. Sám Jordan však netuší, že ztratit se v labyrintu její mysli může být mnohem jednodušší, než se zdá.
Nejlepší okamžik
Po prvních desítkách stránek, kdy Atwoodová seznamuje s výstřižky i ilustracemi z torontských novin a dobovými svědectvími, přichází na scénu postava, která příběh podle skutečnosti promění ve fikci. Postava lékaře Jordana, který pro čtenáře duši Grace Marksové objevuje, je totiž smyšlená.
Náročnost jeho úkolu snad nejlépe uvozuje úryvek básně Emily Dickinsonové z roku 1963: „Není nutné míti věž – by v ní strašilo – ni hrad není nic nutného – Mozek má své vlastní chodby – jež nevedou – do světa hmotného.“
Stejně jako Příběhu služebnice se i románu Alias Grace dostalo filmové podoby. Pro Netflix jej letos natočila Mary Harronová, kterou proslavily filmy Americké psycho a Střelila jsem Andyho Warhola. Premiéru měla minisérie na podzim, hlavní roli hrála Sarah Gadonová.
Příběh se podle zahraničních recenzí navrátil v nejlepší možný okamžik. Ač pochází z předminulého století, k současné době, kdy světem zmítá MeToo, odsudky za neprokázané zločiny a nejistota, patří snad ještě více než ke své původní.