Zima bez vody? Reálné! Rodí se tu velké téma pro stát

Vněkolika obcích na Šluknovsku už několik týdnů hrozí, že jejich obyvatelé stráví zimu bez vody. Ve studnách v důsledku sucha není. A cisternami nelze obce zásobovat, když uhodí mrazy.

Při pohledu z místa vzdáleného několik desítek či stovek kilometrů je to jen lokální obtíž. Obyvatelům Mikulášovic či Filipova však asi připomíná apokalypsu. Co s tím?

V poslední době často slýcháme o katastrofálním suchu. Historicky nejde o nic nového, o podobných pohromách se zmiňuje i Kosmova kronika. Anebo paměti Františka Vaváka, statkáře a písmáka z přelomu 18. a 19. století. Ten pečlivě zaznamenával jednotlivé roky a vzpomínal i na sucho ze svého dětství. V roce 1747 kvůli němu bylo málo obilí a v prvních letech 19. století se situace opakovala. Obilí prý někdy ani nevzešlo, tráva usychala, na pastvinách vedrem a žízní zmíral dobytek. V modernější historii najdeme doslova brutální rok 1947. Tehdy prý nepršelo (až na drobné výjimky) od dubna do listopadu! Kvůli nedostatku šrotu se vybíjela prasata, sedláci jezdili sekat seno do opuštěných Sudet. Obrovské objemy obilí se musely dovézt ze Sovětského svazu.

Je zajímavé, že historie hovoří o obřích škodách v zemědělství. Neobjevují se zmínky, že by nebylo co pít. Možná voda chyběla i ve studních. Ale v žebříčku hodnot obyvatele 19. století byly rostliny a dobytek na prvním místě. Možná také, že podzemní vody to prostě ustály. Půda zadržovala vláhu déle než dnes. Nebylo tolik studní a stavebních zásahů, které by narušovaly prameny.

Těžko si představit, že tehdy měl někdo jinou než kopanou studnu. Dnes se především vrtá. Leckde i do hloubky několika desítek metrů. Vyschlé studny nejsou až tak moc výpovědí o nedostatku dešťů, protože v přehradách a hlubokých zdrojích pro veřejné sítě je vody pořád dost. Problémem je změna krajiny. Změna poměrů na polích, v lesích, v podloží.

Takže asi nezbude než nechat mělké studny pár šťastnějším. A celkově obce napojovat na vodovody. Má to ale háček: vlastnictví sítí je rozdrobené. Malá obec může doufat buď v dotaci, nebo že ji nějaká větší společnost vezme pod svá křídla. Ale proč by to dělala, když na to doplatí?

A i když obec dotaci získá, dokáže síť provozovat? Většina nákladů jde totiž na její údržbu. Přičemž v obcích s rodinnými domky je prostě na pomyslný kilometr trubek méně platících zákazníků než ve městě. Téma pro stát, dřív než bude pozdě. Nezbývá než podporovat propojování vodovodních řadů, napojování obcí na větší celky a profesionalitu při jejich správě. Protože ty velké celky to prostě zvládají lépe.