Co nám v roce 2019 řeknou planety

Vesmír je nesmírně pozoruhodné místo. Především proto, že vypadá úplně jinak, než si většina z nás myslí. Je i mnohem blíž, než by se zdálo. A letos se ještě víc přiblíží.

Ono se to moc neví, ale přesný střed sluneční soustavy leží u cyklostezky z Prahy na Kralupy, na dohled od přívozu Zámky–Sedlec.

Tam se v prostoru vznáší Slunce. Průměr má přesně 1 393 milimetrů a jde o začátek planetární stezky, kterou vybudovala parta nadšenců ze sympaticky činorodého spolku jménem Kosmo Klub.

To hlavní, co si odtamtud výletník odnese, je uvedení vlastních mylných dojmů na pravou míru.

Většina z nás si totiž sluneční soustavu představuje jako řadu velikých barevných koulí, pěkně seřazených jedna za druhou. Tak totiž bývá nakreslená ve školních atlasech.

Je to ale úplně jinak. Ve skutečnosti v tom vesmíru je – úplné nic.

Na povltavské cyklostezce totiž všechno udělali v reálném poměru. Vyrazíte od metrového Slunce a už už se rozhlížíte, kde jsou tedy ty planety. Jenže ony nikde. Teprve skoro po šedesáti metrech narazíte na Merkur. Jenže to není Merkur z atlasu, se všemi těmi krátery. Jde o úplně mrňavou kuličku.

Země leží celých sto padesát metrů daleko. Velká je jako kulička skleněnka.

Pak dlouho nic. Mars velikosti hliněnky najdete až skoro čtvrt kilometru od Slunce. Z té dálky metrové Slunce už moc nevidíte, což vysvětluje, proč na fotkách z Marsu svítí tak nějak mdle.

A teď přijdou velké planety, těšíte se. Ty přece na obrázcích tvoří impozantní skupinu.

Chyba lávky. Jupiter je od středu soustavy tři čtvrtě kilometru, Saturn půldruhého, Uran skoro tři kilometry a u Neptunu vás to trochu přestává bavit, protože k němu jdete hodinu a už vás bolí nohy.

Výletník, vybavený nyní povědomím o vesmírné prázdnotě, pak dovede ocenit úžasný úspěch, který se letos přesně na Nový rok podařil vědcům, kteří se zkoumáním vesmíru zabývají.

Je to věc pro běžného smrtelníka opravdu neuvěřitelná.

Sonda New Horizons – ano, ta, která před časem ohromila svět perfektními fotkami trpasličí planety Pluto – totiž proletěla těsně kolem vesmírného objektu nazvaného Ultima Thule. Převedeno na rozměry povltavské planetární stezky, je to stejné, jako by sonda uletěla sedm a půl kilometru, aby tam fotila a sledovala těleso velké jako zrnko písku.

Ještě nikdy lidstvo nezkoumalo místo takhle vzdálené. A to byl teprve úplný začátek roku 2019. Během něj totiž lidstvo při výzkumu vesmíru udělá spoustu věcí, které ještě nikdy nedělalo. V té prázdnotě bude najednou hodně čilý provoz.

Třeba už zítra má čínská sonda přistát na odvrácené straně Měsíce, kde ještě nikdy nic, co by pocházelo ze Země, nepřistálo. Na Měsíc se letos chystají i Indové a dokonce také Izraelci.

Ale hlavní změna by měl být způsob, jakým se do vesmíru dostávají lidé. Letos totiž mají začít létat dvě úplně nové pilotované kosmické lodi. Obě postavily soukromé společnosti, obě mají romantická „sci-fi“jména jako Dragon či Starliner a obě budou moci startovat znovu a znovu.

Že by se v roce, kdy svět oslaví padesát let od přistání lidí na Měsíci, začalo něco doopravdy hýbat? Ano. Rok 2019 se může do dějin zapsat ledasčím, ale třeba bude znamenat začátek vesmírného boomu.

Když totiž začíná zcela nová éra, lidé si toho málokdy všimnou hned.