Obědy u nás v Kocourkově
Budou zdarma obědvat všechny děti ve školkách a na prvním stupni škol? Anebo jenom ty z chudších rodin? Na vládě to v pondělí skončilo remízou, ale zničující legislativní kreativita bují dál.
Poslankyně ČSSD Kateřina Valachová se kdesi dočetla, že některé děti hladovějí. A bez dlouhého přemýšlení podala novelu školského zákona, která má všem dětem v mateřských školách a žákům na prvním stupni základních škol zajistit obědy zdarma (zadarmo samozřejmě nebudou, složíme se na ně všichni z daní). Premiér Andrej Babiš na podání exministryně školství zareagoval smečí, že na bezplatné obědy dosáhne ještě mnohem více žáků, než je uvedeno v jejím návrhu. Vzápětí ministr školství Robert Plaga zpracoval vládní novelu, jež obědy zdarma nabídne jen dětem rodičů, kteří pobírají přídavky.
Jeden nepromyšlený návrh stíhá druhý a není čas sledovat, kde se zrovna nachází míček populismu, natož aby někdo přerušil hru a řekl, že takhle se zákony v civilizovaných zemích nepřijímají.
Místo toho, aby vláda postupně plnila programové prohlášení, prosazuje nepromyšlené nápady, které bleskurychle zavádí, aniž by byly prodiskutovány alespoň s odbornou veřejností, když už k nim nenechá zpracovat odborné analýzy. Stejný postup jsme zažili v případě slevy na jízdném, kdy vláda místo slíbeného zvýšení platů učitelům umožnila žákům levně dojíždět do škol, kde je ale nemá kdo učit, protože pedagogové prchají ze školství jinam, kde se za práci platí.
Zázraky na počkání
Je zvykem, že než se změní zákon, dané ministerstvo zpracuje tzv. RIA, v překladu „hodnocení dopadů regulace“. V analýze se předkládá vždy několik variant řešení problému, rozebírají se jejich klady i zápory a možné dopady, aby byl nakonec vybrán ten nejlepší postup.
Ohledně zavedení obědů zdarma ale žádná RIA nevznikla. Ani nemohla, protože návrh změn byl zpracován narychlo přes Vánoce a oficiálně zveřejněn 3. ledna s tím, že už 7. ledna ho projedná vláda. Byl tedy vynechán i další důležitý krok – vnější připomínkové řízení, kdy se mohou k návrhu novely vyjádřit oficiální připomínková místa, jako jsou organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců či jednotlivá ministerstva, v tomto případě například ředitelé a zaměstnanci škol. Ministerstvo školství oba kroky vynechalo. Výsledkem bude legislativní paskvil, který mohou zachránit jen poslanci a senátoři svými pozměňovacími návrhy.
Co novela z ministerstva školství přináší? Bezplatné obědy by dostávaly jen děti rodičů, kteří pobírají přídavek na dítě. Tato dávka ale dnes slouží právě k tomu, aby z ní rodiče dětem obědy zaplatili. Vytvoří se pro ně vlastně nová dávka, aby děti dostaly oběd a rodiče mohli ušetřené peníze použít v lepším případě na nákup něčeho jiného pro potomky, v horším případě na nákup cigaret nebo alkoholu.
Současná podoba bezplatných obědů je rozhodně nekoncepční. Organizují ji paralelně dvě ministerstva, školství a sociálních věcí, aniž by vzájemně spolupracovala nebo činnost koordinovala.
Peníze putují přes jednotlivé kraje, přičemž některé se rozhodly, že jejich rodiny bezplatné obědy nepotřebují, kupodivu například Ústecký kraj, kde je potřebných dětí nejvíce. Dalším prostředníkem jsou neziskové organizace. Peníze se tudíž nedostanou do škol přímo a hlavně se nedostanou často k dětem, které by obědy potřebovaly.
Obědy zdarma by neměly být placeny z napjatého rozpočtu ministerstva školství.
Ani v novém systému ale spousta rodin na obědy zdarma nedosáhne, protože nesplní hlavní kritérium, přestože jejich finanční situace může být velmi špatná – matky samoživitelky, lidé s exekucemi či zaměstnanci s minimální mzdou.
Na druhou stranu systém, navrhovaný ČSSD, kdy mají obědy zdarma plošně všichni žáci jako ve Finsku, se může jevit jako plýtvání. Učitelky dohlížející nad žáky při obědě často bědují, jak velké množství jídla děti vracejí a kolik se toho musí zlikvidovat.
Zklamané jsou i kuchařky, které za minimální mzdu jídlo vaří, ale nakonec se velká část obědů vyhodí. Částečným řešením problému by mohlo být, že proplaceny budou jen odebrané obědy, aby je rodiče včas odhlašovali alespoň dětem, které nejsou ten den ve škole. Jinak by plýtvání jídlem zdarma nabylo obřích rozměrů.
Už dnes platba rodičů tvoří jen třetinu celkových nákladů na školní oběd, platí jen nákup potravin, vše ostatní hradí stát. Bezplatné obědy pro každého by znamenaly větší počet uvařených jídel, takže náklady by dále vzrostly o platy nových zaměstnanců a plánovaných 6 miliard korun ročně by zřejmě nestačilo.
Co by mohlo být uvedeno v RIA či zaznít v připomínkovém řízení, kdyby ho ministr školství neobešel? Třeba že na oběd zdarma bude mít nárok každé dítě, jehož rodič podepíše čestné prohlášení, že v daném školním roce je jeho finanční situace tak špatná, že nemá 30 korun denně na oběd pro dítě. Žádná jednotlivá rodina by tak nepropadla sítem adresného systému a zároveň by se neplýtvalo financemi pro děti slušně vydělávajících rodičů. Ministerstvo práce a sociálních věcí by pak školám tyto obědy proplácelo.
Plán na obědy zdarma rozhodně není projektem, který by měl být financován z napjatého rozpočtu resortu školství, protože strava nesouvisí se vzděláváním. Jinou variantou je, že náklady na obědy půjdou odečíst z daní, jak je tomu nyní u plateb za mateřskou školu. Čím více podobných variant by bylo v hodnocení dopadů regulace uvedeno, tím lépe. Na analýzy a přemýšlení ale není v Kocourkově čas, u nás vznikají novely zákonů za týden.