Demografie zabíjí španělské bary

MADRID Je to nedílný kus španělské identity. Na barpultu malé degustační talířky s občerstvením, zvané tapas, okolo postávající přátelé, sešlost, která se přelévá z místnosti až ven na ulici.

Španělské bary jsou uhrančivé, originální. Je jich ale stále méně.

„Začalo to nenápadně, napřed zavřel jeden tradiční podnik, za pár let na druhém rohu ulice další, najednou skoro nemám, kam zajít s přáteli,“stěžuje si Joaquín Sánchez, který žije na předměstí galicijského města Vigo.

Tradiční rodinné bary, které obdivoval třeba Ernest Hemingway, se předávaly z generace na generaci. Teď je tato tradice v ohrožení.

„Země barů“, jak mnozí Španělsko nazývají, poslední roky jen sleduje, jak se jejich počty vytrvale tenčí. Od roku 2010 jich skončilo podle statistik citovaných listem El País téměř 20 000.

Venkov stárne a vymírá

Mezi důvody se objevují především dozvuky ekonomické krize. Před deseti lety krachla španělská realitní bublina a mnoho rodin se z toho vzpamatovává dodnes.

„Nabídky developerů přiměly mnoho Španělů ke stěhování do nových rezidenčních čtvrtí,“říká José Luis Yzuel, šéf španělské federace pohostinských zařízení.

V odosobněných čtvrtích už není místo pro staré přívětivé bary, nahradily je tam prodejny zdravé výživy a restaurace zavedených mezinárodních řetězců.

K úpadku tradičních barů ale přispěla i demografická krize, stárnoucí populace, vymírání španělského venkova a pozvolný úpadek tradičního uvolněného středomořského životního stylu.

Namísto sklenky vína si mladí zaměstnanci raději dají po obědě hrnek silné kávy a zakousnou se do rozdělané práce.

„Tradiční bary zůstávají spíše jen v zapadlých místech, kde žijí hlavně důchodci, s klesající klientelou postupně zavírají,“vysvětluje José Luis Yzuel.

Jak ubývají zákazníci, provozovatelé barů nemají na zaplacení vytrvale rostoucích nájmů, takže přepustí místo dravější konkurenci. A místo baru vznikne na místě třeba butik s oblečením.

Na mladou generaci navíc útočí reklamní spoty orientované na nové konzumenty, nabídka nových restaurací se rozšiřuje. V tomto novém světě je stále méně místa pro staré dobré bary, které nabízely hostům víc než jen pohoštění. Byly jim druhým domovem.

„Velké mezinárodní řetězce mají úplně jiné možnosti, jak inzerovat a oslovovat zákazníky, malé bary mohou spoléhat jen na svoji ústně předávanou dobrou pověst,“porovnává Joaquín Sánchez.

Nerovná soutěž

Jenže šeptanda o tom, že v uvedeném baru mají nejlepší tortillu v širokém okolí a podávají ji v kteroukoli denní dobu, se dostane jen k pár lidem. Reklamy a vzkazy řetězců naopak oslovují statisíce.

Bary často končí i proto, že je prostě nemá kdo převzít. Mladí lidé z menších španělských měst mají jiné ambice než zakotvit v rodinném podniku. Stěhují se do Madridu a dalších měst, chtějí studovat.