Kaše: Beru si příklad z Pastrňáka
Loni touto dobou o něm pořádně nikdo nevěděl. Dnes je z něj česká kometa v NHL.
Nikdy se o něm nemluvilo jako o supertalentu. Ondřej Kaše byl jedním z mnoha českých hokejových mladíků, kteří v zámoří bojují o šanci v NHL. Jenže na rozdíl od většiny se dokázal prosadit a už patří mezi nejlepší Čechy ve slavné soutěži.
Čemu přičítáte ten vzestup?
Zlom přišel na farmě, kde se mi fakt dařilo. Loni jsem se stal během deseti úvodních zápasů rozdílovým hráčem, povolali mě nahoru a já chytil šanci za pačesy. Nechtěl jsem o ni přijít. A hlavně se mi povedlo dát v první sezoně v NHL 20 gólů.
Letos vás nezastavil ani otřes mozku.
Hlavně jsem cítil, že Anaheim po nepovedeném vstupu do sezony potřebuje oživení. A já jsem hokejista, který hodně bruslí a napadá, takže jsem věřil, že bych mohl pomoct. Pak se pár kluků zranilo a já dostal ještě víc prostoru. Hlavně jsem se ale těšil, že budu zase hrát. Byl jsem úplně nažhavený. Když si k tomu připočtete trochu štěstí a důvěru trenéra, tak se body dělají mnohem snadněji, než když máte devět minut a bojíte se, jestli příště budete hrát.
Jak jste si vybojoval přízeň trenéra?
V létě jsem podepsal novou smlouvu na tři roky, takže bylo vidět, že se mnou počítají. V NHL ale musíte o místo bojovat pořád. Na druhou stranu můžu být klidnější.
S novou smlouvou často přichází tlak. U vás to tak není?
Neberu to jako tlak, ale spíš jako pohodu. Vím, že bych měl být tři roky v NHL, protože nemám minimální, ale trošku větší smlouvu. Je to odraz k tomu, abych potom podepsal třeba ještě lepší.
Váš otec říkal, že v sobě máte potenciál. Cítíte, že tam je prostor se zlepšovat?
Určitě. Je mi čerstvě 23 let, takže hokejový růst by ještě pár let mohl trvat. Určitě se zlepšovat můžu.
Berete osobní úspěch jako zadostiučinění i kvůli tomu, že se o vás v Česku nikdy nemluvilo tolik jako o jiných hráčích z vaší věkové kategorie?
Určitě jsem ukázal klukům, o kterých se moc nemluví, že můžou udělat dvě dobré sezony a najednou je to vyšvihne úplně jinam. Na kluky jako Pavel Zacha byl udělaný obrovský mediální tlak, mají to těžké. Někteří to ani neustojí. Občas je lepší, když je
vývoj přirozenější.
Cítíte, že se od vás už čekají body?
Člověk se hokejem musí hlavně bavit. Zdárným příkladem je David Pastrňák. Když jsem proti němu hrál, tak byla nádhera koukat, jak si hokej užívá. Dali mu hromadu peněz a padá mu to tam, protože se hokejem strašně baví. To je základ, když nepočítám, že hokeji dáte 100 procent.
To je asi o mentálním nastavení. Člověk takový prostě musí být uvnitř.
Určitě.
A máte to tak?
Myslím si, že jo. Snažím se, hokej je sport, který dělám odmalička, a chci se jím hlavně bavit. I když samozřejmě občas nejde nestresovat se.
Pomůže člověku, že má vedle sebe hráče jako Ryan Getzlaf?
On to trenér začal střídat, takže jsem hrál i ve druhé formaci, ale Henrique je stejně dobrý centr jako Getzlaf. Sedl jsem si s oběma, trávíme spolu hodně času, i když nejsme na zimáku. Chodíme spolu hodně na večeře, a když tu nemáme přítelkyně, tak spolu podnikáme různé akce. I díky nim dávám góly.
Už jich máte na kontě jedenáct. Jste střelec?
Určitě se snažím být tím, kdo v lajně zakončuje. Docela dost na tom pracuju, každý zápas mám tři čtyři střely, snažím se jít hodně do brány.
Říká se, že střelcem se člověk musí narodit. Dá se to naučit?
To je těžká otázka. Když vám to tam padá, začnete si věřit. Střelba obecně se naučit dá.
Anaheim doufá, že ve vás najde nového Coreyho Perryho. Jak se to poslouchá?
Určitě dobře, ale odehrál jsem teprve přes dvacet zápasů a takové srovnání je těžké. Corey je obrovský hráč, který dával 50 gólů za sezonu. Nerad bych se s ním srovnával. Spíš je to o tom, abych teď z toho vymáčkl co nejvíc.
I v bodování už patříte mezi top české hráče.
Mám radost, přeju všem českým klukům, aby co nejvíc bodovali, aby český hokej co nejvíc vzkvétal v NHL. Je to důležité pro mladší kluky, kteří chtějí jít nahoru.
Pořád vám pomáhá radami táta, úspěšný mládežnický kouč?
Určitě. Hokej probíráme i s bráchou, který je už také v Americe. Koukáme si vzájemně na zápasy. Postřehy jsou dobré, protože to vidí z jiného pohledu v televizi, kde máte opakované záběry.
Sledoval jste MS dvacítek, když se hrálo ve Vancouveru, tedy ve stejném časovém pásmu?
Trošku jo. Kouknul jsem na čtvrtfinále, předtím i pár třetin a sestřihů. Proti Američanům je to těžké. Tenhle tým byl podle jmen dobrý, škoda. Přesto si myslím, že si český hokej už prošel tím nejhorším.
Vidíte zpětně, co vám před třemi lety nejvíc chybělo proti nejlepším?
Moje nevýhoda byla, že jsem dospíval pomalu. Když se podívám na Nicka Ritchieho, který se mnou teď hraje, tak ten byl obrovský už ve dvacítkách. Já těch 10 kilo přibral teprve později. Kanaďané víc hrajou. V extralize hrají čeští kluci sedm minut, Kanaďani mají víc prostoru.
Když máte štěstí a důvěru trenéra, tak se body dělají snadněji, než když máte devět minut a bojíte se, jestli příště budete hrát.