Desítky let v jedné firmě. Proč?
Stejná vrátnice, stejné dveře, stejný stůl… Mění se pouze kolegové, vedení a s ním i pracovní podmínky. Není čas se také zvednout?
Kfirmě, která vyvíjí řídicí systémy, nastoupil David hned po absolutoriu Vysokého učení technického v Brně. Začínal jako jeden z řadových nováčků, o deset let později se stal jejich vedoucím. V práci byl spokojený, měl zajímavé peníze, účastnil se schůzek vedení, dostával pochvaly i odměny. Jen té – k pětadvaceti letům u firmy – se nedočkal. Rok před padesátkou odešel ke konkurenční společnosti.
„Nelíbil se mi směr, kam společnost spěje, a také se zhoršily po výměně vedení vztahy. Přesto jsem rozvažoval odchod více než rok. Bylo těžké odejít po tak dlouhé době, zvykl jsem si,“vysvětluje padesátiletý vývojář.
Právě lidé kolem padesátky a starší se podle personalistů „rozhoupávají“ke změně zaměstnání nejdéle. „Čím déle lidé v jedné firmě pracují, čím jsou starší a na vyšších pozicích, tím je rozhodování těžší a delší. Zaměstnanci dlouho pracující ve firmě se bojí změny, nevědí, co je čeká, a rozhodování je pro ně těžší,“míní například Blanka Imramovská, obchodní ředitelka CBS Nakladatelství.
Současný trh práce však hodně změnil. S klesající nezaměstnaností a rostoucím počtem pracovních nabídek se ohlíží po lepším angažmá stále více zaměstnanců.
„Rekordně nízká nezaměstnanost nahrává všem lidem, kteří se chtějí kariérně či finančně posunout. Dokonce i těm, kteří dříve patřili mezi opomíjené skupiny, jako jsou například zaměstnanci po padesátce,“vysvětluje Jitka Součková z personální agentury Grafton Recruitment.
Zetor jako výstraha
Lidé, kteří mají výuční list či vysokoškolský diplom už několik desítek let v šuplíku, jsou pro zaměstnavatele oříškem. Jsou zodpovědní, mají bohaté praktické zkušenosti a také loajalitu k firmě, kde pracují. „Rozhodně ale nemají tak velké jazykové znalosti a zkušenosti se stále se zdokonalující IT technikou, jakou současná mladší generace má, dá se říci v malíčku. Té v podstatě nestačí, a to je mnohdy blokuje. Proto raději zůstávají u původního zaměstnavatele a změnu nehledají,“míní Jaroslava Hávová z realitní společnosti Century 21.
„Generace dnešních padesátníků je ještě naučená, že práce se nemění často, že je normální být v jedné práci od školy do důchodu, a tak je změna velký zásah do jejich psychiky,“říká Vít Endler, který provozuje web o finanční nezávislosti.
Ale pak stačí, když média přinesou znepokojující zprávu, že tradiční brněnský výrobce traktorů propustí na 260 lidí, bez ohledu na desítky odsloužených let, nebo kolega k Novému roku odchází „za lepším“a i ten nejloajálnější zaměstnanec zaváhá, jestli se nemá kolem sebe také poohlédnout po atraktivnější značce, lepším platu či ocenění své práce.
„Lidé po padesátce už většinou mají určité finanční zázemí, a pokud mění práci, chtějí dělat něco zajímavého, v jiném rytmu či prostředí nebo s jinými lidmi,“míní lektorka a autorka vzdělávacích e-booků Olga Medlíková. Podle ní může starší zaměstnance ponouknout ke změně jiný režim práce a tlak na rychlost, konflikty v týmu, pocit vyhoření nebo třeba i vstup zahraničního managementu do firmy.
Důvody, které přimějí padesátníky změnit místo, se liší také podle jejich vzdělání. Lidi v dělnických profesích a středoškoláky táhne vyšší platové ohodnocení, vysokoškoláky zajímavější práce nebo přátelský kolektiv. „Většinou o změně zaměstnání uvažují lidé, kteří dostali doporučení od známých,“myslí si Jaroslava Hávová.
Jak to vidí zaměstnavatelé
Pro firmy jsou starší lidé „držáci“, které jen tak něco nesemele. Za svůj pracovní život leccos zažili, a pokud například pokulhává tempo jejich práce, vyváží to poctivou a včasnou docházkou a zkušenostmi, díky nimž se méně chybuje.
„V dnešní době si hodně lidí myslí, že vše vyřeší moderní technologie, metodiky a postupy. Ale právě při nasazování těchto nových technologií a pracovních postupů je podle mě zapotřebí zkušenost, pragmatický pohled a selský rozum,“říká Jan Silber, jeden ze zakladatelů jobportálu Jobstack.it. Proto také doporučuje zaměřit se na firmy, které dokážou využít zkušeností starších lidí a umějí vytěžit maximum z různorodých týmů. „Firmy si už uvědomují, že smíšené týmy – mladší i starší lidé, ženy a muži – mají obecně lepší výsledky než kolektivy ‚jednobarevné‘,“dodává.
Další plus, kterým dokáže padesátník zaujmout budoucího zaměstnavatele, je podle Blanky Imramovské ochota pracovat do důchodového věku a mnohdy i déle. „Hledají práci, kterou již nechtějí měnit, a tak i v případě nástupu do důchodu zůstávají často déle v zaměstnání než mladí lidé, kteří svoji pozici více mění,“míní obchodní ředitelka nakladatelství.
Změna k lepšímu?
Ale jak poznat, že člověka nepálí jen dobré bydlo? Bude nový kolektiv skutečně přátelský? Budou slibované bonusy skutečně vyplácet? Asi nejvíce odchod zvažují manažeři a lidé s nadstandardními příjmy. Mají dobré ohodnocení, dobré postavení a změna nemusí znamenat další postup výš. „Mohou o hodně přijít na rozdíl od lidí v dělnických profesích. Na druhou stranu mají zase větší sebevědomí a rozhled, což je pro rozhodování o změně práce také velmi důležité,“rozvažuje Imramovská.
Lidi na opačném konci pracovního spektra zase může potrápit nedostatek vhodných míst, a to paradoxně i přes extrémně nízkou nezaměstnanost. „Pro lidi ve věkové skupině pětapadesát let a starší je v některých regionech velmi problematické najít pracovní uplatnění. Zvláště pokud nemají nějakou zajímavou kvalifikaci nebo znalosti. Největší problém mají kromě nekvalifikovaných zaměstnanců zejména středoškoláci bez dalšího odborného vzdělání,“říká Michal Novák z pracovního portálu Profesia.cz.