Začíná Kumbh Mélá, týdny plné masového šílenství Vítejte na jiné planetě
Závoje prachu, pot mísící se s vůní kadidel a pachem zvířecího trusu, nevídané obřady a náboženské třeštění zástupů. To je Kumbh Mélá, nejvýznamnější svátek hinduistů.
Ladislav Kryzánek
áry máry fuk a... rázem se přenesete do pohádky. Nebo do středověku. Na jinou planetu, do jiného vesmíru. Či snad do všeho toho dohromady. Nebo úplně někam jinam.
Tak šokující je Kumbh Mélá, největší masové šílenství, jaké se dá na zeměkouli zažít. Zamává spolehlivě s každým. Letos 15. ledna znovu vypukne na tom nejsvětějším místě u severoindického Illáhábádu, na soutoku Gangy, Jamuny a mytické podzemní řeky Sarasvátí.
Absolvoval jsem tady Kumbh Mélu už před lety, v roce 2001, ale dodnes je to pro mě zážitek zážitků. Máte-li možnost, čas a trochu peněz, neváhejte.
Nejde jen o největší hromadnou koupel historie. Nebo o největší sraz sádhuů, indických svatých mužů, na světě vůbec. Je toho ještě daleko víc, co už nikde jinde na světě nespatříte. „Tahle zdejší voda je opravdový nektar. Ve vteřině změní tvůj život. Pro nás hinduisty není na Zemi lepšího místa, kde bychom mohli posvátnou koupelí účinněji smýt hříchy a osvobodit se z koloběhu znovuzrození,“šeptal mi před lety Phul Singh, lékárník z Kalkaty, když u vytržení hleděl na nepřehledné zástupy všude kolem.
Síla tradice je v Indii přeobrovská. „Har, har, Mahadév. Pozdravujeme tě, Šivo,“rozlehlo se sborové skandování. Dolů k Sangamu neboli Tříříčí se dere procesí sádhuů vedené vyšňořenými slony. Masy poutníků i západních turistů se uctivě rozestupují. Sádhu je totiž v Indii stále pan Někdo!
Emoce dostoupily vrcholu. „Náma Óm Šiva,“klaním se Šivovi, drmolí davy. Nad armádou asketů se vznáší cosi nedefinovatelného, co však budí úctu a respekt. Je znát, že bohové jsou opravdu přítomni.
Tisíce lidí kolem má v očích zvláštní žár. Co na tom, že řeka kolem páchne jako stoka. Oni si přece přišli očistit duše, ne těla!
Bylo to úžasné, nezapomenutelné divadlo. Svět prastarých mýtů ožil přímo před očima. Je to jedna z mnoha tváří Indie, jež se kupodivu s postupujícím časem nepokrývá vráskami. Sádhuové nejspíš mají hodně tvrdý kořínek.
Nebýt vrčení vrtulníků vysoko na obloze a cvakání fotoaparátů, mohla se tato mamutí slavnost klidně odehrát už před tisícem let.