Koncert, na kterém se vrátila legenda
Více než patnáct hodin muziky přináší záznam z comebackového koncertu Elvise Presleyho z roku 1968. Výroční reedice obsahuje vše, co se při památné příležitosti nahrálo.
Václav Hnátek
Rok 1968 byl hudebně neskutečně nabitý, což znamená, že v uplynulém roce se v rámci padesátého výročí trh nasytil mnoha reedicemi, z nichž můžeme žít doteď. Beatles se svým remasterovaným White albem sklidili potlesk na podzim, v kinech se nyní hraje jedinečný záznam půl století starého koncertu The Doors a k dlouhému poslechu vybízí deska nazvaná Elvis: ’68 Comeback Special, tedy záznam koncertu, se kterým se na scénu velkolepě vrátil král rokenrolu Elvis Presley.
Mnohem víc než „best of“
Comeback Special byl zvláštní už ve své době. Presley tehdy roky natáčel spíše špatné filmy a pro návrat k živé muzice mu původně televize NBC naplánovala vánoční show. Producent Bob Finkel stanici i Elvisova manažera, legendárního plukovníka Toma Parkera, přesvědčil vydat se jinou cestou. Výsledkem byl padesátiminutový pořad, kde se zpěvák představil s kapelou, novým zvukem a oslovil i mladší publikum.
Část byl klasický koncert, část takzvaná „sit-down session“, kde byl sedící Elvis neformálně obklopen fanoušky a malou kapelou, což byl vlastně předobraz proslulého pořadu MTV Unplugged.
Dohromady i se zkouškami bylo nahraných neuvěřitelných patnáct hodin materiálu, z nějž většina opustila trezory vydavatelství RCA až nyní, kdy se objevuje kompletní výroční reedice. Vše, co bylo zaznamenáno na kamery, vychází také poprvé na blu-ray. Takže skutečně jde o hodně víc, než jsou běžné a vlastně už dávno nezajímavé „bestofky“.
Propotil kůži
V písních jako Can’t Help Falling in Love, If I Can Dream nebo dokonce i starých rokenrolech jako Blue Suede Shoes, Don’t Be Cruel a All Shook Up Elvise doprovází dechový nebo smyčcový orchestr a vokalisté. A potom je tu druhý pól, kdy hraje za doprovodu jen pár muzikantů včetně svých úplně původních spoluhráčů – kytaristy Scottyho Moorea a bubeníka D. J. Fontany. Basista Bill Black byl tehdy už bohužel po smrti. Když v tomto obsazení začnou hrát píseň That’s All Right, Presleyho dávnou debutovou nahrávku, jako by se vrátil čas o těch patnáct let zpátky. Následně malá parta přehraje i kousky, které na jiné části vydání zní s orchestrem. Jedna kytara a ječící publikum.
Působivý je čtvrtý disk edice, který přináší záznam ze zkoušek. Presley zpívá bezchybně a naplno třeba Are You Lonesome Tonight?, zatímco okolo se muzikanti něčemu celou dobu chechtají.
Elvis se tu představuje nejen jako fenomenální zpěvák, což není žádné překvapení, ale také coby docela zdatný bavič. Neformální atmosféru doplňují proslovy mezi písněmi, především tedy v oné části k sezení, smích publika i rošťácké chichotání hudebníků. Po písni Lawdy Miss Clawdy zaznamenané během první sit-down show se například dohadují o akordech, Elvis si stěžuje na svůj kožený oblek a v té době jistě už notně propocená kůže na kůži do mikrofonů hezky povrzává. „Ta kůže je prostě moc,“poznamenává zpěvák.
Spolu s pozdějším koncertem Aloha from Hawaii, který Elvis Presley odehrál díky satelitům pro více než miliardu lidí v roce 1973, patří ’68 Comeback Special k vrcholným výkonům rokenrolového velikána.