Pravda, výmysl, či reklama? Žáci tápou
Vyznat se v tom, jaká zpráva je zavádějící nebo nepravdivá, dělá žákům problémy, ukázal průzkum v pražských školách. I sami učitelé jsou ve výuce mediální výchovy nejistí.
Kristína Paulenková
PRAHA Rozpoznat komentář, reklamní sdělení či nějaký typ propagandy by se měli učit žáci již na základních školách. Avšak Česká školní inspekce ke konci loňského roku zjistila, že školy mediální výchovu do výuky sice zahrnují, přesto však podle výsledků testovaných žáků není na dostatečné úrovni. Učitelé postrádají lepší podporu.
„Mediální výchova a její výuka na školách je problém, o němž se moc nemluví. Domnívám se, že výuka této výchovy závisí na úhlu pohledu, zkušenostech a schopnostech vyučujícího,“popisuje ředitelka Základní školy a mateřské školy Jaroslava Seiferta Marie Suchá. Školáci nemají v mnoha případech dostatečné znalosti v oblasti médií.
Když loni agentura Median pro neziskovou organizaci Člověk v tísni dělala průzkum, jak jsou na tom s mediální gramotností pražští středoškoláci, zjistila, že jejich znalosti jsou ve srovnání s jinými kraji o něco lepší, přesto se nedá říci, že by byly vynikající.
V porovnání s výsledky na úrovni celé České republiky pražští středoškoláci obecně častěji vědí, která média jsou veřejnoprávní, znají lépe zákonné povinnosti České televize a o něco lépe se orientují v tom, jaká média musí dodržovat požadavek na vyváženost a objektivitu ve zpravodajství.
Průzkum však ukázal, že mezi školami jsou velké rozdíly. V testech, které agentura pražským středoškolákům zadala, se 49 procent gymnazistů umístilo podle výsledků ve dvou nejvyšších kategoriích, oproti tomu ale jen 18 procent studentů odborných škol a učilišť. Ve dvou nejnižších kategoriích se naopak umístilo 44 procent studentů učilišť a odborných škol a 9 procent gymnazistů.
V tom, jak mediální výchovu učit, učitelé tápou. Podle dalšího průzkumu agentury Median pro Člověka v tísni tři čtvrtiny učitelů vnímají to, že veřejnost považuje výuku mediální výchovy za kontroverzní. Navíc většina vyučujících se cítí ve výuce tohoto tématu nejistě a postrádá podporu. Učitelům nezbývá nic jiného než si samostatně vyhledávat nejnovější informace a pustit se do výuky podle svého uvážení.
Učitelům pomáhá speciální web
„Sdílíme zkušenosti z mediální výchovy. Vedle učitelů jsou tu i další vzdělavatelé mediální výchovy jako knihovníci, akademici nebo i novináři, kteří řeší, jak k jednotlivým tématům přistupovat,“popisuje Michal Kaderka, učitel pražského Gymnázia na Zatlance, který se mediální výchovou zabývá. Pro učitele spustil web, který jim má s mediální výchovou pomoci.
Každá škola k výuce přistupuje trochu jinak. „Mediální výchova je průřezové téma a na většině škol se neučí jako samostatný předmět. Nicméně by ji učitelé měli do svých předmětů integrovat, ale podle průzkumů agentury Median pro Jeden svět na školách se ukazuje, že se to moc nedaří,“dodává Kaderka.
V některých školách mediální výchovu řeší formou seminářů či specializovaných přednášek, které pro ně organizují například knihovny, v některých případech třeba i novináři. Jinde vyučující navštěvují semináře pro pedagogy, aby svým žákům pak mohli znalosti předat.
Na Masarykově základní škole Klánovice vydávají například školní časopis, v sedmém ročníku mají také celý samostatný předmět zaměřený na mediální výchovu.
V hodinách češtiny i občanky
„Mediální výchova je předmět, jehož obsah se velmi rychle vyvíjí. Kromě samotného předmětu problematiku řeší učitelé v hodinách informatiky, českého jazyka, občanské výchovy či výchovy ke zdraví,“popisuje Jolana Fuchsová, zástupkyně ředitele, která má mediální výchovu na starosti.
Na některých školách se snaží výuku žákům zpestřit semináři či nejrůznějšími přednáškami. „V naší škole při mediální výchově využívají zejména poznatky z předmětu Informační a komunikační technologie. Některé třídy druhého stupně se v minulém školním roce účastnily nad rámec výuky víkendových filmových kurzů,“popisuje Suchá.
Podle učitelů se situace s výukou tématu sice trochu zlepšuje, ale i tak záleží především na konkrétních učitelích a vedení školy. „Podle mě je to stále tak, že učitel si shání informace a materiály. I když toho je přece jen víc než dřív. Nakladatelství Fraus už třeba vydalo učebnici mediální výchovy. Dostáváme také nabídky kurzů,“dodává Fuchsová.