Jak se hubne na sezonu
Štybar, Kreuziger a spol. shazují u moře kila
Zdeněk Štybar si při snídani v hotelu Suitopia v Calpe odměří 160 gramů vloček, přidá ovoce – a to stačí. K obědu si dopřeje 150 gramů těstovin, k večeři 150 gramů masa. „To aby tělo dostalo i patřičné proteiny a svaly stíhaly zregenerovat. Od dietoložky mám ty gramy přesně rozepsané.“
Leden je pro cyklistické profesionály měsícem shazování váhy před startem závodní sezony.
Jistě, na týmovém kempu stáje Quick-Step padají kila dolů také díky nasazení na kolech při až šestihodinových trénincích.
Zároveň je však jejich strava pod čím dál větším drobnohledem.
Málokdo může říci totéž co Karel Vacek, loni jeden z nejlepších juniorů světa, jenž líčí: „Mám geneticky dané, že nikdy moc nepřiberu. Po minulé sezoně jsem během volna nabral jen dvě kila a žádná procenta tuku.“Osmnáctiletý talent úpravy stravy příliš neřeší. Dieta? Jaká dieta? Teď má 61 kil, na závody chce mít 60. „Ráno si klidně dám i palačinky s čokoládovou polevou.“
Naopak Roman Kreuziger, s týmem Dimension Data ubytovaný jen o 300 metrů dál u moře v hotelu Sul y Mar, je pravým opakem. „K boji o Top 10 na závodě Grand Tour bych potřeboval, aby šlo dolů ještě tak pět kil. Ale nevím, jestli to mé tělo dá,“přiznává ve Španělsku.
Je o čtrnáct let starší než Vacek. Jak stárne, kila shazuje obtížněji. První hubnoucí kúru podstoupil už před Vánocemi. „Díky tomu jsem si pak mohl s rodinou užít i cukroví. Ale zároveň jsem také o Vánocích v Livignu lyžoval a posiloval, denně jsem měl fyzické aktivity.“
Teď shazuje Kreuziger opět. Ze 71 kilogramů se míní do jarních klasik dostat na 68,5. „A na Tour by bylo ideálních 66 kil.“
Jeho nová jihoafrická stáj očekává, že společně s dalším lídrem Louisem Meintjesem zabojují při Tour o první desítku. Což by mu s vyšší váhou šlo jen ztěžka.
Když hladovím, jsem protivnej
Už loni před úspěšným startem na vrchařsky laděném mistrovství světa v Innsbrucku hubnul na 66,5 kila. Tehdy se záměrně dočasně „odstěhoval“od rodiny.
„Vydržet s hladovým chlapem moc nejde. Zvlášť se mnou. Když hladovím, bývám dost protivnej. Tak jsem radši byl sám.“
V jeho případě tehdejší hubnutí u jezera Garda znamenalo: „Nejedl jsem ani těstoviny, žil jsem jen na salátu s bílým masem nebo rybami. Vyjel jsem při tréninku 6 000 kilokalorií a přijímal z potravy jen tak 3 000. Pořád jsem byl v deficitu.“
Momentálně to v Calpe tak zlé není. Při snídaních formou bufetu se sice musí v hotelu hlídat, zároveň však poukazuje: „Příprava se teď posouvá od objemu k intenzitě, spálíme kalorií docela dost.“
Zdeněk Štybar si před večeří v hotelu Sultopia libuje: „Zaplať pánbůh, že na rozdíl od Romana po sezoně přiberu jen dvě kila proti normálu. Roman je vrchařem, jiným typem závodníka. Od začátku kariéry je zvyklý žít na totálním limitu, co se váhy týče. Když hubne, je extremistou. Jeho metody vydrží málokdo.“
Štybar v průběhu zimy shazoval i při svých doplňkových startech v cyklokrosu. A kostkové klasiky, jeho vrchol sezony, rozhodně nevyžadují kreuzigerovská těla.
„Když vrchaři přijedou na Grand Tour do kopců, měli by mít tak 4 procenta tuku,“srovnává Štybar. „Já jsem teď na 7,5 procenta a potřebuju se dostat na 6. A ze současných 74 kil zhubnout na 72.“
Ideální je podle něj zlikvidovat poslední přebytečné kilo až těsně před začátkem klasik. Coby vedlejší metodu k hubnutí používá přitom doma rovněž syna Lewise. „S ním se totiž naběhám opravdu hodně.“
Vakoč: Bez cukrů neusnu
Petr Vakoč, vracející se do pelotonu po roční absenci kvůli vážnému zranění, zatím potomky nemá, zato se během své nedobrovolné přestávky stal expertem na stravování vrcholových sportovců.
„Když jsem nemohl jezdit na kole, udělal jsem si on-line kurz zdravé výživy. Aspoň jsem ten čas využil smysluplně. Zároveň jsme s kamarádem rozjeli v tomto oboru i podnikání.“Jejich firma Pokeat nabízí zájemcům chia olej, jáhly nebo třeba inulin z čekanky.
„Já teď mám 73 kil a na první závody do Argentiny potřebuji 72. Shodím ho tady na kempu,“soudí Vakoč. Dietologové a šéfové týmu Quick-Step už loni vymysleli k tomuto účelu i speciální metodu.
Při intenzivním, až 190kilometrovém tréninku mají oběd a večeři bez sacharidů. „Je to nepříjemné, ale hubnete tak snáz,“vykládá Vakoč. Ovšem i u něj platí, že každý cyklista musí stravovací metody upravovat podle vlastních pocitů.
„Ta večeře bez sacharidů u mě po těžkém tréninku nefungovala. Hrozně špatně se mi pak spalo. Zjistil jsem, že bez cukrů neusnu. Ale mám o tom dost načteno, konečný jídelníček jsem si sestavil sám.“
Znovu tedy při večeři konzumuje sacharidy ve sladkých bramborách nebo v rýži.
Sezona pro něj začne ze všech Čechů nejdříve, už 27. ledna vyrazí do argentinského etapového klání Kolem San Juanu.
Loni v lednu Vakoče při tréninku v Jižní Africe srazil nákladní automobil, bojoval o život, podstoupil tři operace, nosil krunýř. Pouhý pocit, že po šestnácti měsících bez závodů bude mít opět na zádech startovní číslo, mu dodá energii navíc. Takovou, se kterou si v kopcích může připadat lehčí, než skutečně je.