Kuba zachraňuje Wislu. Nechce plat, daruje miliony
Že ve třiatřiceti pomalu přestane stačit tempu náročné bundesligy, to se dalo čekat. Že se proto bude chtít vrátit domů, do Wisly Krakov, odkud vylétl do světa, to byla v tu chvíli také téměř jistá věc.
Ale že bude chtít Jakub Blaszczykowski, polský fotbalový reprezentant, hrát zadarmo? A že navrch ještě oblíbenému klubu pošle na účet ze svého v přepočtu skoro osm milionů korun?
Tahle gesta udivují.
Do často drsného fotbalového světa, ve kterém vítězí ostré lokty a kde téměř každý hraje sám na sebe, jako by nepatřila.
Jenže Blaszczykowski je formát. Člověk s velkým srdcem, který rád pomáhá druhým. Zároveň svéráz, jenž se téměř nebaví s novináři a nestojí o publicitu.
„Je třeba pomáhat, ne se tím chvástat,“odbývá pravidelně dotazy na svou štědrost.
Pravidelně přispívá na charitu, má vlastní dobročinné projekty a teď se rozhodl zachránit Wislu, která se dostala do prekérní situace. Obrovské dluhy ji tlačí ke dnu, přišla o licenci a tajemný kambodžský magnát, který měl o koupi klubu zájem, náhle přestal komunikovat a z obchodu vycouval.
A tak slavnému týmu, za který ještě na podzim střílel góly český útočník Zdeněk Ondrášek, hrozí dokonce okamžité vyloučení z ligy.
V nejhorších chvílích přispěchal na pomoc Blaszczykowski, který se v rychlosti dohodl s Wolfsburgem na ukončení smlouvy, která mu měla vypršet až v létě.
V Německu, kde předtím dlouhé roky válel za Dortmund, nechal spoustu peněz, ale za těmi už se nežene. Místo aby vydělával, rozhodl se podpořit zbídačený klub. Plat odmítl, naopak ještě věnoval 1,3 milionu zlotých, v přepočtu na koruny téměř osm milionů.
Jenže i tohle štědré gesto může být nakonec zbytečné. Wisla totiž potřebuje daleko víc peněz — nasekala dluhy, které přesahují půl miliardy korun.
A co je ještě horší — v Polsku nikdo pořádně neví, kdo ji vlastně řídí. V klubu, který třináctkrát vyhrál ligu, zavládl zmatek, proto se k němu obrátil zády i svaz.
„Všechno víme jen z médií, nikdo z Wisly s námi nekomunikuje. Netušíme, kdo ji vlastní, což je porušení řádů. Proto musíme dočasně odebrat licenci,“oznámil po novém roce Krzysztof Rozen, předseda licenční komise.
I když ani není jisté, že si Kuba, jak mu každý říká, v červeném dresu vůbec zahraje ligu, štědré gesto stojí za pozornost. Jeho velkorysé životní postoje možná formoval i hrozivý zážitek z dětství: v deseti letech přihlížel tomu, jak mu otec Zygmunt ubodal maminku Annu.
Od té doby jí po každém gólu posílá pozdrav do nebe. I teď by na něj jistě byla pyšná.