Ztřeštěné dny Petry K.
Ponocování v Sydney. Zmeškané snídaně. Kalup do Melbourne. A první partie v prázdné aréně.
Karel Knap
Kulhající sir Andy Murray protahoval svůj poslední mač na Australian Open se svou typickou zuřivostí. Odmítl se vzdát Robertu Bautistovi ze Španělska ve třech sadách, takže se Petra Kvitová dočkala v krátké době dalšího podivného naschválu.
Místo plánovaného vystoupení v diváky napěchované Melbourne Areně pochodovala se svou sokyní a dobrou známou Magdalenou Rybárikovou ze šatny na již dlouho opuštěný kurt pojmenovaný nezvykle 1573 Arena.
Vrtochy počasí, změny programu... Osud, ten zlomyslný neřád, se na ní v uplynulých dnech pořádně vyřádil. Česká levačka ovšem v nevlídných podmínkách u protinožců obstála.
V Sydney v sobotu dobyla titul a v Melbourne v pondělí zdárně zahájila úvodní grandslam sezony. Rybárikovou zdolala 6:3, 6:2, s úlevou přivřela oči a zamávala skoro prázdným tribunám.
„No, moc lidí nepřišlo,“konstatovala vesele. Unavená, ale především šťastná, že po hektických událostech překonala mnohdy zakleté první kolo.
„Sešlo se teď proti ní snad všechno,“pravil s úsměvem kouč Jiří Vaněk. „Ale zvládla to parádně.“
Aby před vrcholem australské šňůry nasbírala potřebné zápasové zkušenosti, přihlásila se po brzkém vyřazení v Brisbane do turnaje v Sydney.
Dvakrát na něm úpěla v prudkém žáru a vlhku. Starty zbylých jejích zápasů pak déšť odsouval do pozdních večerů a podle libosti je přerušoval.
Organizátoři ji posílali z jednoho dvorce na druhý. Ona přesto přesvědčivě zdolala Bělorusku Sabalenkovou, Sie Šu-wej z Tchaj-wanu i Němku Kerberovou.
V pátek se měla v semifinále střetnout s další Běloruskou Sasnovičovou.
„Jenže zase pršelo a pořadatelé Petru před půlnocí posílali pryč,“popisuje Vaněk. „Ona opáčila: Ne, já zůstávám! Klidně začnu v půl jedné. Přece teď nepojedu do hotelu, abych se sem hned ráno vracela.“
Prosadila si svou. Vyhrála. Přesto však třetí den po sobě zalehla až o půl čtvrté.
„Aby aspoň trochu dohnala deficit, nebudili jsme ji,“říká kondiční trenér David Vydra. „Snídaně nestíhala, takže jsme jí nabrali jídlo na talíře a čekali, až nám napíše, že je při vědomí.“
Nepohoda je někdy pro Kvitovou lepší než přehršel času na zhoubné přemýšlení. A zápasový zápřah výhodnější než přepečlivě nalinkovaný tréninkový blok.
Ve vyčerpávajícím finále v Sydney přemohla domácí Ashleigh Bartyovou 1:6, 7:5, 7:6, překonávala křeče a žaludeční trable.
Vaněk s Vydrou v lóži trnuli: „Hlavně se nezraň!“Modlili se, aby se nevypařilo úsilí investované do soustředění v Dubaji a přípravy v Praze.
V&V už v předstihu s PK probrali otázku priorit. „Bereš radši titul ze Sydney, nebo třeba čtvrtfinále v Melbourne?“tázal se jí Vaněk. Slečna s duší šampionky si vybrala trofej z menšího podniku.
A tak se nekonalo nějaké vypouštění. Rvala se jako... jako lvice, jak se jí někdy říká.
A vyšňořila si finálovou bilanci na 26-7. „Byla by škoda ji brzdit,“míní Vaněk.
„Mám obrovskou radost. Pohár se počítá. Jedu v turnajovém rytmu. Nějak bude. Uvidíme,“pronesla Kvitová před přesunem soukromým letadlem do Melbourne, kde v minulých sezonách bolestně troskotala.
Snažila se doplňovat vitaminy a bílkoviny v ovoci a mase. Věnovala čas strečingu a masážím. Dospávala probdělé noci.
V Melbourne osekala veškeré povinnosti až na kost. Vyhověla své agentuře IMG, v šatech a střevíčcích se mihla na jejím večírku.
V neděli si dvacet minut s Vaňkem zapinkala v Melbourne Areně, aby si před zápasem s Rybárikovou zvykla na prostředí.
Vlastně zbytečně. Osud (nebo to byla Murrayho skotská hrdost?) ji v pondělí pozdě večer stejně zavál na jiný stadion, na téměř ztichlou scénu, na které bylo zřetelně slyšet každé heknutí.
Sveřepé australské tažení Kvitové nicméně ani na něm zatím neskončilo.