Brexit: Londýn smetl dohodu
Britští poslanci odmítli dohodu o brexitu
Evropané snáze pochopí pravidla kriketu než to, o co britské vládě a parlamentu aktuálně jde. I proto je v Bruselu znatelný jeden stále silnější sentiment: určitá únava z celého brexitu a názor, „ať už to konečně máme za sebou“.
Ačkoli po většinu posledních dvou let zástupci Evropské unie stejně jako německá kancléřka Angela Merkelová nebo prezident Francie Emmanuel Macron při významných příležitostech Brity opakovaně ujišťovali, že své rozhodnutí opustit Unii mohou vzít zpět, i to se v poslední době mění.
Na rozdíl od dřívějška už totiž v Bruselu přestává platit, že Británie má do EU dveře stále otevřené dokořán. Nemá.
Británie se za poslední roky stala rozdělenou zemí, v níž proti sobě stojí dvě části populace: ti, kdo si nedokážou představit budoucnost mimo EU, a na druhé straně ti, kdo sní o návratu impéria, ovšem za hranicemi Unie. Z pohledu EU je to problém, do něhož se nechce výrazněji zapojovat.
„Musíme se soustředit na sebe, brexit už nám zabral příliš času,“řekl k tomu nedávno například Manfred Weber, vlivný evropský politik a jeden z horkých kandidátů na předsedu Evropské komise po končícím Jeanu-Claudu Junckerovi.
Hora dodatků
Po odloženém hlasování, které původně mělo proběhnout v polovině prosince, v poslední možný termín britský parlament konečně rozhodl o osudu komplexní dohody o téměř šesti set stranách, která stanovuje pravidla odchodu Británie z EU.
Hlasování samému však předcházela řada dodatků. Jeden z nich od vládních konzervativců například požadoval, aby takzvaná irská pojistka, která zaručuje klid na irské hranici, ale nepřímo také zvláštní režim pro Severní Irsko, trvala nejdéle do konce roku 2021. Liberální demokraté nechtěli nic menšího než nové referendum o odchodu nebo setrvání v EU. A skotští nacionalisté Nicoly Sturgeonové pak navrhovali, aby se odchod z EU v případě odmítnutí dohody odložil do doby, než bude hotová nová smlouva. Svůj dodatek, podle něhož by odmítnutí dohody zároveň výrazně omezovalo neřízený odchod Británie z EU, takzvaný tvrdý brexit, naopak poslanec za opoziční labouristy Hilary Benn včera během dne stáhl. „Dodatek jsem stáhl proto, aby parlament mohl nepovedenou dohodu Theresy Mayové odmítnout,“zdůvodnil to Benn. Výsledek včerejšího hlasování měl být nezpochybnitelný, „jasný a jediný“. Hlasovat o dodatku chce až dodatečně.
Co s druhým referendem
V Británii stále existuje možnost druhého referenda, byť prozatím jen velmi teoreticky. Tu zastávají především poslanci, kteří si přejí setrvání země v EU. Předpokládají totiž, že druhé hlasování by dopadlo s opačným výsledkem než referendum v červnu 2016. To dlouhodobě ukazují i průzkumy veřejného mínění. Tato možnost by mohla nastat v případě, že Britové jednostranně stáhnou svou žádost o vystoupení z EU, tedy že anulují článek 50 Lisabonské smlouvy, který formálně aktivovali před necelými dvěma roky.
Unie je v otázce druhého referenda více ostražitá. V této hře totiž nemá téměř žádnou šanci vyhrát.
Zejména pro zastánce brexitu je tato možnost zcela „nedemokratická“– a tento stín by automaticky padl i na EU. Stále navíc existuje malá šance, že kampaň za odchod z EU zmobilizuje zbylé prostředky a know-how z předchozího referenda a Brity navzdory událostem posledních let znovu přesvědčí, aby hlasovali pro odchod. Ani takový výsledek by image EU nijak nepomohl.
A v případě, že by Britové podle očekávání odhlasovali setrvání v Unii, by to pro Brusel znamenalo začátek další komplikované etapy, v níž by Britové nadělali víc zmatků než užitku.
Po letošních volbách do Evropského parlamentu se očekává posílení okrajových a populistických stran, které se budou hlasitě vymezovat vůči fungování EU. Ty by s euroskeptickými Brity jen posílily.