Kdo vydělává na odpadu
Během příštích patnácti let se má zásadně změnit osud odpadů z domácností. Do jaké míry, to se bude odvíjet od toho, jak důsledně bude Česko plnit evropské předpisy. Odpad z domácností nebude končit tak často na skládkách a změní se firmy, které z něj budou profitovat.
Prvním krokem je nastavení nových pravidel v české legislativě. To se právě děje, neboť ministerstvo životního prostředí připravuje nový zákon o odpadech.
Dle poslední studie Institutu pro udržitelný rozvoj měst a obcí (IURMO) utratí obce za odstranění odpadu zhruba devět miliard korun ročně. Částka jde přitom z poloviny z poplatků za popelnice a z poloviny z rozpočtu obcí.
Tyto peníze nyní inkasují zejména skládkovací firmy. Skládkování je totiž nejlevnější způsob, jak se odpadu zbavit – „zahrabat“nevytříděné odpadky na skládku, následně ji rekultivovat a odsávat metan je dnes levnější než je spálit ve spalovně, kterou prodražují technologie. Ať už jsou to kotle, nebo zařízení na čištění spalin.
Stát dnes skládkování zpoplatňuje 500 korunami za tunu uloženého komunálního odpadu. Poplatek má však výrazně narůst, aby byly obce, které odstraňování odpadů objednávají a platí za ně, motivované s odpadem nakládat ekologičtěji.
Evropská unie žádá, aby Česko recyklovalo výrazně více než dnes. V roce 2025 by mělo recyklovat 55 procent odpadu, v roce 2035 dokonce 65 procent. Recyklace je přitom víc než dnešní třídění, protože ne všechno, co skončí v barevných popelnicích, se dá využít. Odpad může být příliš znečištěný, některé druhy plastů zase nejdou na trhu na odbyt. Tento odpad pak končí na skládkách nebo v jedné ze čtyř spaloven, které ho přemění na elektřinu či teplo spolu se směsným odpadem z černých popelnic.
Na skládky navíc bude podle EU moci jít maximálně desetina odpadu z domácností, což si vynutí přerozdělení byznysu s odpadem. Otevře se prostor pro stavbu nových spaloven, dotřiďovacích linek a rozvoj recyklačních firem, které z odpadu udělají nové výrobky.
I ostatní odpadové společnosti si ale chtějí svou část byznysu z odpadů udržet, takže navrhují zmírnit předpisy, aby mohly postavit svoje vlastní zařízení – takzvané úpravny odpadu. V nich by se mechanicky, prostřednictvím sít a magnetů, vytáhla z netříděného směsného odpadu část plastů, z nichž by se vyrobilo palivo pro cementárny a teplárny a malý podíl kovů. Ze zbytku by se odstranil nebezpečný metan a takto stabilizovaný odpad by šel opět na skládku.
Za odstranění odpadu každopádně občané budou nadále platit ze svého a zbytek budou doplácet obce ze svých rozpočtů. O kolik víc to bude než dnes, to by mělo záležet na podobě zákona a na úsilí obcí třídit co nejvíce.