Petr Čech ukončí kariéru

Pohled MF DNES: Nejúspěšnější český gólman bude chytat už jen do léta. Co chystá pak?

Bylo mu čerstvě sedmnáct a poprvé v životě měl pocit, že v brance nestíhá. K tyčím měl najednou nekonečně daleko, střelci se mu skoro vysmívali. Z každé rány, kterou při tréninku dokázal zastavit, ho pálily dlaně.

A jak!

„Ruce to nebraly, měl jsem dost.“Vytáhlý hubeňour Petr Čech si dokonce zalepoval bříška prstů a tejpy zpevňoval zápěstí, aby zvládl přechod mezi chlapy. Dva měsíce mu trvalo, než si zvykl: „Chyběla mi síla, svaly, mužnost.“A pak z něj vyrostl brankářský král.

Zatímco před dvaceti lety podepsal první profesionální smlouvu v Blšanech, včera oznámil, že žádná další už nebude.

V kabině Arsenalu to zašumělo, když Čech před tréninkem promluvil: „Po sezoně končím, pánové!“

Z vyjukaného blšanského teenagera, který měl talent, bojovnou povahu a velký sen, vyrostl v jednu z největších person českého sportu vůbec. V kronikách stojí na úrovni se Zátopkem, Bicanem, Čáslavskou, Lendlem či Železným.

Celá planeta včera po poledni zaznamenala, když se do éteru dostala šokující zpráva.

Čech je šampion, kromě útočníka Schicka z AS Řím poslední český fotbalista v top klubu. Celosvětově uznávaná značka a také poctivec s nakažlivou chutí pracovat a zlepšovat se. Teď se však rozhodl, že přišel čas uzavřít kariéru. „Je správné umět odejít,“prohlásil.

Málokdo tušil, že se mu v hlavě honí myšlenky na konec. Na první pohled nedal nic najevo.

Ještě v pátek nahrál na Twitter fotku s novými rukavicemi a kopačkami. V pondělí si na stejné sociální síti rýpl do redaktorů televize BT Sport, kteří mu v přehledu nejlepších brankářů v historii fotbalové Premier League omylem umazali přes 40 čistých kont.

Zářivě oranžové rukavice Čech na konci května odloží, stejně jako černou helmu, se kterou chytá už přes dvanáct let – od doby, kdy mu rabiát Hunt z Readingu hrozivým zákrokem kolenem prorazil lebku.

Ani vážné zranění mu kariéru neukončilo, loučí se až teď, dobrovolně a v předstihu. V květnu oslaví 37. narozeniny a pak sbohem.

Ideálně s vítěznou rozlučkou, to je Čechova poslední motivace.

Chtěl by pro Arsenal vychytat triumf v Evropské lize a Anglickém poháru, čímž by vylepšil vlastní síň slávy o další trofeje a hlavně by opět dokázal, že umí vítězit.

Jenže je otázka, jestli k tomu dostane příležitost, nebo bude závěru sezony jen přihlížet z lavičky coby nevyužitý náhradník. Když v listopadu křtil autobiografii Můj život, ve které vypráví o tom, jak se z obyčejného kluka z plzeňského sídliště stal brankář Sparty, ještě netušil, že v lednu dojde k osudovému rozhodnutí.

To kvůli podzimu, který ho nepotěšil. Nelíbí se mu, že při zápasech v Premier League sedává mezi náhradníky, a zvykat si nechce.

Klidně by mohl chytat do čtyřiceti. Možná déle. Má výdrž, zkušenosti, profesionální přístup.

Ale končit smířený s rolí dvojky? Kdepak, to by nebyl jeho styl. Stejně jako chytat Premier League nebo jinou slavnou soutěž na méně hvězdné adrese.

I v tom je jedinečný.

Celý život se vymykal – nejen výkonností, ale i uvažováním. Dokázal ovládat vlastní mysl jako málokdo jiný, stoprocentně se koncentroval, k tréninku přistupoval s nevídaným perfekcionismem.

Přemýšlel nejen nad technikou chytání, ale třeba i nad barvou dresu, která mohla ovlivnit útočníky při zakončení – sebemenší detail hrál v jeho uvažování roli.

Proto dosáhl na mety, které se budou jeho nástupcům těžko překonávat.

Získal devatenáct týmových trofejí, včetně čtyř anglických titulů, Ligy mistrů, Evropské ligy nebo zlatého Eura jednadvacítek.

V Premier League zatím udržel 202 čistých kont a napočítali mu 1 006 zákroků – takovými čísly se nikdo jiný chlubit nemůže.

Zlatou éru prožil v Chelsea pod trenérem Mourinhem, kdy vládl Anglii a lámal brankářské rekordy.

Tříleté období v Arsenalu mu naopak přineslo smíšené pocity. Legendární kouč Wenger ho nepoužíval v evropských pohárech, nástupce Emery zase v Premier League. A protože Čech dřel, aby mohl chytat pořád, byl frustrovaný.

Nikdy mu nevadilo být v zápřahu, vždyť i reprezentační srazy objížděl poctivě včetně nevýznamných přátelských utkání – proto má ve statistikách rekordních 124 startů. Až před třemi lety poslechl tělo, a aby si aspoň občas orazil, kariéru v národním týmu ukončil.

Vzhledem k tomu, že jeho obzor nekončí za autovou čarou, může českému fotbalu dělat dobrou reklamu i dál. Po kariéře těžko hodí nohy na stůl, potřebuje kolem sebe cvrkot. Možností je víc.

Šéfovat fotbalovému svazu? Se svou inteligencí, kontakty, pracovitostí a charakterem by se hodil, navíc ovládá pět světových jazyků. Jenže do zatuchlého prostředí nepůjde.

Trénovat? Na profesionální licenci pracuje, pár nabídek už dostal, byť jen nezávazných. Ale syn Damián už chytá a předávání zkušeností by Čecha mohlo naplňovat.

A co takhle návrat do Chelsea? Velmi zajímavá varianta. I když chytá u rivalů, s bývalým klubem je dál v blízkém kontaktu a určitě by se nebránil práci ve vedení – vzorem mu může být bývalý spoluhráč Pavel Nedvěd v Juventusu.

Ať se vydá jakoukoli cestou, cílevědomost a píle ho mohou dovést daleko. Tak jako na hřišti.

„Díky za pomoc v mém prvním roce v Chelsea a gratulace k úžasné kariéře. Byl jsi skvělý kolega, kamarád a vzor.“

Thibaut Courtois, bývalý spoluhráč z Chelsea a současný gólman Realu Madrid

„Chci vyjádřit velký respekt Petru Čechovi, jednomu z nejlepších gólmanů, jaké jsem kdy viděl. Hodně štěstí!“

Iker Casillas, bývalý gólman Realu Madrid a jeden z nejlepších brankářů světa

„Za profesionalitu a roli perfektního vzoru, za 50 čistých kont, za čestnost, morálku i práci pro nadaci Arsenalu... Díky!“

Twitterový účet Arsenalu,

klubu, za který Čech chytá od roku 2015

„V jeho věku se dalo čekat, že to přijde. Ale já si myslel, že poslední rok odchytá u nás ve Spartě. Fakt jsem tomu věřil.“

Radoslav Kováč, bývalý spoluhráč z reprezentace a asistent trenéra Sparty

„Neuvěřitelná kariéra, skvělé výkony po mnoho let. Až na jeden zápas :). Přeju všechno nejlepší do života po fotbale!“

Nihat Kahveci, bývalý turecký fotbalista, který v roce 2008 dal Čechovi gól po hrubce