Případ Jana Zajíce byl nejtragičtější, říká historik
Historik Petr Blažek se Palachem a případy sebeupálení ve východním bloku zabývá 15 let. Letos mu o „živých pochodních“vyjde další kniha.
Nacházejí se v archivech ještě nějaké neznámé případy sebeupálení?
Myslím, že už ne. Číslo třicet uvádí psychiatr Milan Černý, který měl k dispozici i materiály SNB. Podle něj ale jen tři měly nějakou altruistickou motivaci. Já odhaduju, že jich bylo víc.
Které měly politickou motivaci?
Jan Palach, Maďar Šándor Bauer, hraničním případem je Plzeňák Josef Hlavatý, další hraniční je učeň Jan Bereš z Chebu, který přežil. Často bývá uváděn Miroslav Malinka z Brna, ten se zapálil přímo na tryzně za Palacha. Také přežil. Byl ale několikrát trestaný a nebyl to jeho jediný pokus o sebevraždu. Pak Evžen Plocek. Ale i to je zvláštní případ, byl to komunista, kterému se odchodem Alexandra Dubčeka zhroutil svět, tak se rozhodl demonstrativně odejít ze světa. Jen velmi málo informací je známo o sebeupálení Slováka Michala Lefčíka. V dubnu se v lotyšské Rize pokusil o sebeupálení dvacetiletý student Elijahu Rips. Další byli na Ukrajině, tam se zapálilo dokonce pět lidí.
Patří mezi ně Jan Zajíc?
Ten se označil za živou pochodeň č. 2. Byl jediný, kdo se po vzoru Palacha pokusil vytvořit skupinu, převzít tu ideu. Pochodeň č. 3 měla být Eva Vavrečková, jeho kamarádka. Domluvil se s ní, že se upálí 8. března 1969. Nachystal pro ni dokonce kufřík v úschovně na hlavním nádraží, „s nářadíčkem“, jak říkal. Zajícův případ byl nejtragičtější. Spolu s Palachem byl nejčistší, nejnaivnější.
Lze říci, kdo byl poslední?
28. října 1969 se ve Vsetíně upálil Bohumil Peroutka. I to je ale hraniční. Podobně jako Plocek – neburcuje, jen odchází ze světa. O řadě případů se ale nedochovalo takřka nic, minimum informací.
Kolik sebeupálení bylo ve světě?
Od roku 1963 do současnosti mezi třemi až čtyřmi tisíci. V roce 2002 to počítal britský sociolog Michael Biggs z archivů velkých světových novin, odhadl to na 800 až 2 000. Od té doby ale přibyla řada dalších případů v Tibetu nebo během arabského jara. Hodně se objevuje v chudých zemích, příkladem je Indie, kde je nejvíce případů, teprve pak následuje Vietnam nebo Čína. (row)