Na Káju tlačím já. Kdo jiný?
Vyhrála Wimbledon jako tenistka i trenérka. Teď Conchita Martinezová za titulem vede i českou hvězdu.
Předloni ji při koučování Garbine Muguruzaové v Londýně, jak sama vypráví, málem stihl infarkt. V úterý jí Karolína Plíšková v Melbourne dopřála mnohem klidnější podívanou. V českém derby na Australian Open lehce zdolala Karolínu Muchovou 6:3, 6:2.
Šestačtyřicetiletá Španělka Martinezová mohla jen chválit: „Jsem spokojená s tím, jak během utkání udržela koncentraci. Ani na chvíli nepolevila v agresivitě, neztratila pozitivní přístup, tlačila se dopředu, trefila pár pěkných volejů. Splnila plán vzít Muchové pohodlí na dvorci a nepustit ji k její hře.“
Při práci bývá neoblomná. Při rozhovoru pro MF DNES ovšem působila mile.
Na síti se Karolína objevila patnáctkrát a dvanáctkrát zabodovala, což je na její poměry slušné, že?
Ano. Ale výměny může zkracovat ještě mnohem častěji. Pracujeme na tom, aby tak činila co nejpřirozeněji. Rozhodně vidí, že útok přináší výsledky. Ušetří díky němu síly a my všichni jsme šťastnější.
Které tři věci by měla zlepšit především?
Snažíme se, aby v zápasech pořád zůstávala agresivní. Děláme na jejím pohybu v obraně. A důležitý je právě přechod na síť. Jinak spoustu věcí zvládá. Má šikovnou ruku. Styl zpestřuje čopy, ve vhodné chvíli dovede dát míčku větší horní rotaci, vypálit ho po lajně.
Co její podání?
Samozřejmě patří mezi její přednosti, nicméně pořád ho musíme pilovat, protože ji při utkání může dostat z řady těžkých situací.
Těší vás obzvlášť, když na kurtu předvádí, co jste jí poradila?
Jistě. Ale v turnajích přijdou i horší dny, kdy se nedaří. V takovou chvíli musí Kája zůstat silná, bojovat a najít cestu k vítězství.
V čem je Karolína zvláštní?
Postupně se poznáváme. Než jsme se sešly loni na US Open, nejvýš jsme si párkrát řekly ahoj. Hodně mě překvapilo, jak otevřeně a uvolněně se chová. Mívá dobrou náladu. Pro mě je nejdůležitější, že naslouchá a nepostrádá vůli dřít. Projevuje touhu se učit a zároveň se při tenisu baví, což považuju za podstatnou věc. My všichni v týmu ji tlačíme, aby se zlepšila, ale zároveň usilujeme o to, aby byla na dvorci šťastná.
Jak vzpomínáte na okamžik, kdy vám kamarádka Rennae Stubbsová loni volala s nabídkou, abyste Karolínu vedla na US Open? Byla jste na dovolené, že?
Ano. Mám dům v Kalifornii, ještě mi zbývalo asi deset dní volna. Najednou volala Rennae: Můžeš mi pomoct? Koučování je moje vášeň, takže jsem se dlouho nerozmýšlela. Museli jsme s Michalem (Hrdličkou, manželem a manažerem Plíškové) vyřídit pár drobností, protože jsem například už měla koupené letenky do Španělska. Ale zvládli jsme to a já vyrazila do New Yorku.
O práci pro Karolínu se vzhledem k vytížení Rennae při komentování pro ESPN dělíte. Často spolu konzultujete tahy a rozhodnutí, která se jí týkají?
Tady v Melbourne se vidíme denně. A vlastně i jindy zůstáváme v kontaktu. Říkám, co si ona myslí. Vidím, co ona vidí také. Skvěle si rozumíme, takže všechno funguje znamenitě. Kdybychom se v názorech lišily a říkaly Káje různé věci, jen bychom ji mátly.
Sedly jste si někdy s Rennae a stanovily si společnou strategii?
Před US Open jsme měly jen asi čtyři dny, byl to trochu šrumec. Ale známe se perfektně. Chvíli jsem ji dokonce trénovala. Rennae se třeba coby deblistka víc hrnula k síti než já, ale Káje přirozeně radíme totéž. A ano, často se sejdeme a bavíme se.
Karolína tvrdí, že jste na kurtu docela přísná. Zakládáte si na tréninkové kázni?
Nemůžu jí nadávat. Tím bych ničemu neprospěla. Pak by mi Kája chtěla jednu ubalit a já bych musela couvat. Jen je třeba si uvědomit, že každá ledabylost v přípravě se může přenést do zápasu. Musím na ni tlačit. Kdo jiný by to dělal? Ačkoliv ji pobízím spíš v pozitivním smyslu.
Jak přesně jí dáte najevo, že na tréninku polevila? Zvednete ukazovák? Zamračíte se?
Prostě s ní mluvím. Povzbudím ji. Ukážu jí, v čem chybuje a jak má věc udělat správně. Když pak vidí rozdíl, mou připomínku ocení. Četla jsem o sobě, že jsem jako trenérka tvrdá. Ale myslím, že se tak chovám jenom na kurtu. Jinak mám ráda pohodu a legraci.
Při soustředění na Tenerife jste se s Karolínou scházely u jídla či u bazénu, vyrážely na výlety. Je pro vás důležité, že nemáte pouze profesionální vztah?
Pro mě je klíčové, že si s hráčkou rozumím i lidsky. Zároveň chápu, že si ode mne potřebuje odpočinout. Říkám jí: „Jdi na nákupy, dej si zmrzlinu. Uvidíme se později.“Za sebe ale můžu říct, že mě baví být s ní.
Před 25 lety jste vyhrála Wimbledon. Předloni jste pak v Londýně dovedla k titulu Garbine. Takže znáte recept na grandslamový triumf?
To nevím. Ale udělám cokoliv, abych Káju co nejlépe připravila na další zápas. Má skvělý potenciál. Může porazit jakoukoliv soupeřku a dokázat úžasné věci.
Co vám vlastně uvázlo v paměti z jízdy za wimbledonskou trofejí s Garbine?
Byla neskutečná. U Garbine jsem taky zaskakovala. Nastoupila jsem pět dní před turnajem, akorát jsem ji docela dobře znala z fedcupového družstva, jemuž jsem dělala kapitánku. Ona zrovna utrpěla drsnou porážku 1:6, 0:6 od Strýcové v Eastbourne. Moc si nevěřila. Hodně jsme si povídaly, intenzivně pracovaly na dvorci a nakonec vše klaplo báječně, i když v jednu chvíli jsem málem umřela na selhání srdce.
Kdy?
V osmifinále proti Kerberové. Garbine vyhrála 6:4 ve třetím setu.
Jak prožíváte v lóži utkání svých hráček?
Mám se přiznat? Snažím se vypadat klidně, ale nervuju se. Trochu.
Osm různých tenistek vyhrálo posledních osm grandslamů. Rennae tvrdí, že teď jsou na řadě Karolína a Američanka Madison Keysová. Souhlasíte?
Jasně. Kája je připravená. Proč by to nemohla dokázat už tady? Byla světovou jedničkou, hrála finále US Open, žádná soupeřka pro ni není neporazitelná. Cesta k poháru není snadná. Musí dva týdny udržet koncentraci, překonat těžké chvilky. A pak se to může povést.