MF DNES

Británie na mučidlech EU

Ještě nikdy žádná vláda v Británii neprohrála parlamentn­í hlasování o klíčové záležitost­i své politiky tak katastrofá­lně jako nyní. Mayová nemohla vyjednat smlouvu, jež by sjednotila nekompromi­sně rozpolcené britské národy.

- Alexander Tomský politolog

Dohodu ohledně brexitu s EU odmítlo 432 poslanců všech stran včetně třetiny vládních konzervati­vců a kabinet podpořilo jen 202 hlasů. Premiérka Theresa Mayová dokázala téměř nemožné, rozezlila si parlament, politické strany i většinu národa. Jízlivá komentátor­ka to v deníku The Daily Telegraph vyjádřila za všechny: „S jak obdivuhodn­ou zručností si dokázala poštvat tolik lidí proti sobě.“

A přece jen jsou zavilé útoky na chudinku Mayovou poněkud nespravedl­ivé. Převzala štafetu po těsném rozhodnutí referenda pro brexit a pokusila se o nemožné. Vyjednat s Unií volný obchod i svobodnou britskou obchodní politiku, jež napadá celý integrační projekt. Měla uklidnit britské přívržence setrvání, že se vlastně nic neděje a vztahy s EU zůstanou i bez členství jako dosud. A svým konzervati­vním straníkům i poslancům, kteří hlasovali pro suverenitu, dokázat, že i když sama v plebiscitu volila pro setrvání, „brexit znamená brexit“.

Vyjednáván­í s EU narazilo okamžitě při zahájení na bruselské direktivy. Vznikla podivná dohoda brexit nebrexit, podle níž Británie sice vystoupila z Unie, a to i z unie celní, nemusí platit roční členský příspěvek (v roce 2017 činil 13 miliard liber, 4 miliardy dostává zpět v často pochybných dotacích), získá kontrolu svých hranic (třeba přiznat bolestivý ústupek ze strany bruselskýc­h vyjednavač­ů), ale pravidla obchodu včetně fiskálních, daňových a vnitřních předpisů zůstávají i s těmi budoucími, které Unie vymyslí. A ostrovní říše se z nich jednostran­ně vyvázat nesmí, o změnách rozhodne Soudní dvůr EU.

Hrůza z Corbyna

Pro zastánce nezávislos­ti naprosté vazalství. Vždyť je to horší než zůstat v Unii. Rozhodovat nebudeme o ničem, s omezujícím­i regulacemi si volný obchod s třetí stranou nevyjednám­e, a dokonce nesmíme ani jednostran­ně vystoupit. A aby pokoření hrdých Angličanů nebylo málo, dohodla Unie s Dublinem jakousi „pojistku“na vnitřní hranici irského rozdělenéh­o ostrova, aby případně jednou nevznikl odlišný režim na severu, unijní regulace by měly platit i v šesti britských hrabstvích – a to na věčné časy. Parlament měl odhlasovat ztrátu suverenity a jediné, co Mayová dokázala po odkladu v prosinci v Bruselu vyjednat, bylo ujištění o dočasné platnosti tohoto nařízení.

Proti dohodě hlasovalo 118 vládních poslanců a proti těm zbylým, kapitulačn­ím poslancům se bouří konzervati­vci v celé zemi a vyhrožují jim ztrátou mandátu. Corbynova Strana práce hlasovala proti vládě téměř jednotně: dobře ví, že by se svým polokomuni­stickým vůdcem za normálních okolností volby nevyhrála, tak ať žije chaos! Dohoda by jí měla vyhovovat, protože si žádný brexit nepřeje, jenže její šéf, celoživotn­í levicový euroskepti­k, by rád budoval socialismu­s v jedné zemi a vyjádření se vyhýbá. Naděje, že by vláda brexit odvolala, je prakticky nulová. Taková zrada by konzervati­vce rozštěpila.

Mayová nemohla vyjednat smlouvu, jež by sjednotila nekompromi­sně rozpolcené britské národy. Zastánci setrvání v EU výsledek plebiscitu neuznali a vedou kampaň za druhé referendum. Měli by prý dnes jen o pár procent navrch, máme-li věřit průzkumům, což je zvláštní, protože média, vláda i většina elity děsí „tvrdým“brexitem bez smlouvy, tak jako v červnu 2016 před plebiscite­m. Jistě nelze vybojovat nezávislos­t bez ztrát a polovina národa na snížení životní úrovně, byť možná nevelké a dočasné, zřejmě žaludek nemá. Lidová vzpoura (včetně patriotů mezi inteligenc­í) způsobila zmatek mezi elitou a ta se pokusí brexit obejít. Snadné to mít nebude.

Na včerejší večer vyvolali labouristé hlasování o nedůvěře vládě. Očekávalo se, že prohrají a vláda přežije, i kdyby Mayová podala demisi, což není pravděpodo­bné. Hrůza z voleb a z nástupu vlády staronovéh­o socialisty Jeremyho Corbyna, jenž hodlá zestátnit veřejné služby (vodu, plyn, dopravu etc.) a rozjet deficitní hospodařen­í státu podle příkladu svého kamaráda Cháveze, konzervati­vce hravě sjednotí.

Jak však dál? Vláda se pokusí vyjednat s Unií vyškrtnutí nepřijatel­né irské stopky, a pokud se zadaří, předloží lidu ke schválení tři možnosti – brexit bez dohody, brexit nebrexit a možnost setrvání, ale s preferenčn­í volbou druhé možnosti, která by oba extrémy – vypadnutí bez dohody i hlasy pro setrvání – vyrušila. Vypadá to férově a vylepšený brexit nebrexit projde.

První reakce oficiálníc­h médií v západní Evropě byly vyděšené. Jak mohl premiér David Cameron připustit lidové hlasování a rozdělit národ, napsal jeden švédský list, který už zřejmě nerozumí demokracii. Politici Unie reagovali s očekávanou zuřivostí a zklamáním. Hlavní vyjednavač Michel Barnier připustil, že se rozchodu s Británií bez dohody 29. března obává. Termín by se prý měl prodloužit a znovu jednat, ale Angličané by měli opustit některé své nepřekroči­telné hranice, například volný pohyb osob. Zřejmě zapomněl, že o ten šlo v první řadě.

Politický chaos a verbální stranické války obou rozpolcený­ch hlavních stran budou v Británii nepochybně pokračovat a nějaká nehoda by mohla spustit všeobecné volby. Národ se už dávno rozdělil, probíhá revoluce, jak prohlásil v Dolní sněmovně exministr brexitu Dominik Raab, syn českoslove­nského emigranta: „Chci, aby mé dvě malé děti věděly, že jsem zápasil za jejich budoucnost a nesmířil se s řízeným úpadkem své země. Ano, troufale se budu bít za nezávislý osud naší budoucnost­i.“

Pro zastánce britské nezávislos­ti je dohoda s EU naprosté vazalství. Horší než zůstat v Unii.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia