Británie na mučidlech EU

Ještě nikdy žádná vláda v Británii neprohrála parlamentní hlasování o klíčové záležitosti své politiky tak katastrofálně jako nyní. Mayová nemohla vyjednat smlouvu, jež by sjednotila nekompromisně rozpolcené britské národy.

Dohodu ohledně brexitu s EU odmítlo 432 poslanců všech stran včetně třetiny vládních konzervativců a kabinet podpořilo jen 202 hlasů. Premiérka Theresa Mayová dokázala téměř nemožné, rozezlila si parlament, politické strany i většinu národa. Jízlivá komentátorka to v deníku The Daily Telegraph vyjádřila za všechny: „S jak obdivuhodnou zručností si dokázala poštvat tolik lidí proti sobě.“

A přece jen jsou zavilé útoky na chudinku Mayovou poněkud nespravedlivé. Převzala štafetu po těsném rozhodnutí referenda pro brexit a pokusila se o nemožné. Vyjednat s Unií volný obchod i svobodnou britskou obchodní politiku, jež napadá celý integrační projekt. Měla uklidnit britské přívržence setrvání, že se vlastně nic neděje a vztahy s EU zůstanou i bez členství jako dosud. A svým konzervativním straníkům i poslancům, kteří hlasovali pro suverenitu, dokázat, že i když sama v plebiscitu volila pro setrvání, „brexit znamená brexit“.

Vyjednávání s EU narazilo okamžitě při zahájení na bruselské direktivy. Vznikla podivná dohoda brexit nebrexit, podle níž Británie sice vystoupila z Unie, a to i z unie celní, nemusí platit roční členský příspěvek (v roce 2017 činil 13 miliard liber, 4 miliardy dostává zpět v často pochybných dotacích), získá kontrolu svých hranic (třeba přiznat bolestivý ústupek ze strany bruselských vyjednavačů), ale pravidla obchodu včetně fiskálních, daňových a vnitřních předpisů zůstávají i s těmi budoucími, které Unie vymyslí. A ostrovní říše se z nich jednostranně vyvázat nesmí, o změnách rozhodne Soudní dvůr EU.

Hrůza z Corbyna

Pro zastánce nezávislosti naprosté vazalství. Vždyť je to horší než zůstat v Unii. Rozhodovat nebudeme o ničem, s omezujícími regulacemi si volný obchod s třetí stranou nevyjednáme, a dokonce nesmíme ani jednostranně vystoupit. A aby pokoření hrdých Angličanů nebylo málo, dohodla Unie s Dublinem jakousi „pojistku“na vnitřní hranici irského rozděleného ostrova, aby případně jednou nevznikl odlišný režim na severu, unijní regulace by měly platit i v šesti britských hrabstvích – a to na věčné časy. Parlament měl odhlasovat ztrátu suverenity a jediné, co Mayová dokázala po odkladu v prosinci v Bruselu vyjednat, bylo ujištění o dočasné platnosti tohoto nařízení.

Proti dohodě hlasovalo 118 vládních poslanců a proti těm zbylým, kapitulačním poslancům se bouří konzervativci v celé zemi a vyhrožují jim ztrátou mandátu. Corbynova Strana práce hlasovala proti vládě téměř jednotně: dobře ví, že by se svým polokomunistickým vůdcem za normálních okolností volby nevyhrála, tak ať žije chaos! Dohoda by jí měla vyhovovat, protože si žádný brexit nepřeje, jenže její šéf, celoživotní levicový euroskeptik, by rád budoval socialismus v jedné zemi a vyjádření se vyhýbá. Naděje, že by vláda brexit odvolala, je prakticky nulová. Taková zrada by konzervativce rozštěpila.

Mayová nemohla vyjednat smlouvu, jež by sjednotila nekompromisně rozpolcené britské národy. Zastánci setrvání v EU výsledek plebiscitu neuznali a vedou kampaň za druhé referendum. Měli by prý dnes jen o pár procent navrch, máme-li věřit průzkumům, což je zvláštní, protože média, vláda i většina elity děsí „tvrdým“brexitem bez smlouvy, tak jako v červnu 2016 před plebiscitem. Jistě nelze vybojovat nezávislost bez ztrát a polovina národa na snížení životní úrovně, byť možná nevelké a dočasné, zřejmě žaludek nemá. Lidová vzpoura (včetně patriotů mezi inteligencí) způsobila zmatek mezi elitou a ta se pokusí brexit obejít. Snadné to mít nebude.

Na včerejší večer vyvolali labouristé hlasování o nedůvěře vládě. Očekávalo se, že prohrají a vláda přežije, i kdyby Mayová podala demisi, což není pravděpodobné. Hrůza z voleb a z nástupu vlády staronového socialisty Jeremyho Corbyna, jenž hodlá zestátnit veřejné služby (vodu, plyn, dopravu etc.) a rozjet deficitní hospodaření státu podle příkladu svého kamaráda Cháveze, konzervativce hravě sjednotí.

Jak však dál? Vláda se pokusí vyjednat s Unií vyškrtnutí nepřijatelné irské stopky, a pokud se zadaří, předloží lidu ke schválení tři možnosti – brexit bez dohody, brexit nebrexit a možnost setrvání, ale s preferenční volbou druhé možnosti, která by oba extrémy – vypadnutí bez dohody i hlasy pro setrvání – vyrušila. Vypadá to férově a vylepšený brexit nebrexit projde.

První reakce oficiálních médií v západní Evropě byly vyděšené. Jak mohl premiér David Cameron připustit lidové hlasování a rozdělit národ, napsal jeden švédský list, který už zřejmě nerozumí demokracii. Politici Unie reagovali s očekávanou zuřivostí a zklamáním. Hlavní vyjednavač Michel Barnier připustil, že se rozchodu s Británií bez dohody 29. března obává. Termín by se prý měl prodloužit a znovu jednat, ale Angličané by měli opustit některé své nepřekročitelné hranice, například volný pohyb osob. Zřejmě zapomněl, že o ten šlo v první řadě.

Politický chaos a verbální stranické války obou rozpolcených hlavních stran budou v Británii nepochybně pokračovat a nějaká nehoda by mohla spustit všeobecné volby. Národ se už dávno rozdělil, probíhá revoluce, jak prohlásil v Dolní sněmovně exministr brexitu Dominik Raab, syn československého emigranta: „Chci, aby mé dvě malé děti věděly, že jsem zápasil za jejich budoucnost a nesmířil se s řízeným úpadkem své země. Ano, troufale se budu bít za nezávislý osud naší budoucnosti.“

Pro zastánce britské nezávislosti je dohoda s EU naprosté vazalství. Horší než zůstat v Unii.